Unknown boy |MenT| [CZ]

17. část

Zažila jsem jedno z nejhorších probuzení vůbec. Hlava mi třeštila jako by mě do ní někdo praštil a žaludek napuštěný několika panáky vodky na tom nebyl o moc lépe.

Pomalu jsem otevřela oči a vzápětí toho litovala, když jimi projela řezavá bolest. Otočila jsem se zády k oknu a třeštící hlavu schovala pod polštář. Bylo mi naprosto mizerně a jestli jsem tím chtěla něco vyřešit, povedl se mi spíš pravý opak.

Vzpomínky na včerejší večer strávený v baru byly velmi chabé. Pamatovala jsem si pouze útržky určitých událostí a kdesi v pozadí jsem si vybavila zvuk cinkajících skleniček a hlasitou hudbu.

To jsem tomu dala, říkala jsem si, když jsem se opatrně posadila. Rozhlédla jsem se po pokoji a když jsem zjistila, že jsem ve svojí posteli, natáhla jsem se pro telefon ležící vedle mě. Bylo deset a kocovina se mě stále držela jako klíště.

Když jsem konečně dokázala vstát, jako první jsem odešla do koupelny, kde jsem dobrou chvíli strávila v kleče u záchodu. Nebyla jsem už zvyklá tolik pít, proto nebylo divu, že všechen obsah mého žaludku skončil právě tam. Díky tomu se mi alespoň udělalo trochu lépe.

Po této příhodě následovala horká ranní sprcha a důkladné čištění zubů. S turbanem na hlavě a v čistém oblečení jsem se odhodlala jít do obývacího pokoje.

Jedna ze vzpomínek na včerejší den byla hádka s mámou. Uvědomovala jsem si, že jsem to přehnala, ale na druhou stranu jsem jí neřekla nic, co by nebyla pravda. A jestli mě něco aspoň trochu mrzelo, byl to tón, jakým jsem s ní mluvila. Jinak jsem se opravdu cítila nepochopená a nedoceněná. Jenomže to jí ani po včerejším rozhovoru nedocházelo.

V obývacím pokoji bylo naprosté ticho. Televize na stěně bylo vypnutá, jindy hořící krb uhašený a bílá kožená sedačka prázdná. Rozhlédla jsem se po místnosti a na jídelním stole v kuchyni uviděla ležet lísteček.

Jsem na školení. Vrátím se v pondělí ráno - máma.

Popsaný lísteček jsem vrátila zpět na své místo. Otevřela jsem lednici a do sklenice si nalila vychlazený pomerančový džus. V puse jsem měla sucho a hlava mě ještě pořád nepřestala bolet, a tak jsem si rovnou vzala prášek.

Nedokázala jsem si vzpomenout na nic, co by se mohlo v baru stát. Žádný incident jsem si nevybavovala, a proto jsem nevěděla, jestli mám být ráda nebo se spíš děsit. Netoužila jsem po žádných trapasech nebo scénkách, a tak jsem doufala, že jsem se jenom opila.

Co se týká cesty domů a toho, jak jsem se vůbec dostala do svojí postele, to pro mě byla další obrovská neznámá. V duchu jsem se modlila, aby mě tak neviděla máma, aby to nebyla ona, kdo mě opilou ukládal do postele. Byla jsem vlastně vděčná, že není doma a nevidí mě v takovém stavu.

Odešla jsem si vysušit vlasy. Vypadala jsem naprosto příšerně. Oči jsem měla zarudlé a opuchlé, obličej bledý a tělo namožené jako po maratonu. Nebylo mi dobře. Přesto prázdný žaludek žadonil o trochu jídla. Vrátila jsem se tedy zpět do obývacího pokoje, kde jsem se uvelebila u televize s balíkem piškotů. Na nic většího jsem se zatím necítila.

Zabalená v dece jsem přepínala kanály v televizi. Nikde nic nedávali, což byla naprostá samozřejmost, a tak jsem tam nechala hrát nějaký mně neznámý film, který byl zhruba v půlce, a proto jsem nechápala pointu.

Po dvaceti minutách nudného koukání se domem rozezněl zvonek. A ať to byl kdokoliv, proklínala jsem ho, protože sotva ustupující bolest hlavy byla zpět.

Naštvaně jsem se vymotala z teplé deky a v šedých teplácích a černém tílku jsem se doloudala ke dveřím, které jsem naštvaně otevřela a připravila se někoho zabít.

Místo původního plánu jsem ale zůstala nehybně stát. Bylo to jako sen, proto jsem si na chvíli myslela, že opravdu spím.

„Ahoj," promluvil tiše, jako by věděl, že hlasité zvuky mi momentálně dělají špatně.

Tím mě probral z transu. A nejen tím. Jeho vůně a pronikavý modrý pohled udělal také svoje.

„Honzo, co tady děláš?" vypadlo ze mě jediné, na co jsem se v tu chvíli zmohla.

***

Možná mě chcete zabít, možná ne, netuším 🤷🏻 Ale musela jsem to ukončit tak, jak jsem to ukončila 😇

Co myslíte, jak to dopadne? Jak se zachová Honza? A jak bude Carol reagovat? 😇

Znovu vám chci poděkovat za krásný odezvy, jste vážně úžasní 💚 I teď mi můžete všechny vaše dojmy a pocity vyjádřit dole v komentářích 😇

Každý komentář ✏️, hvězdička ⭐ nebo odběr mě moc potěší 💚

Beth x