Unknown boy |MenT| [CZ]

5. část

Středeční příchod do školy byl plný Andreiných otázek o předešlém dni v Pardubicích. Opět jsem něco takového očekávala a čekala jsem to správně. Co chvíli jsem si připadala jako na nějakém rozhovoru, protože to množství otázek bylo šílené. Nebo byla spíš šílená Andrea. Ptala se mě jenom ona a stejně jsem si připadala až moc středem pozornosti.

„Nevěřím tomu, že máš jeho číslo a že tě objal," mlela pořád dokola jedno a to samé.

„No dobrý, tak to pořád neřeš," protočila jsem otráveně očima.

Andrea jako by mě ignorovala, když koukala do telefonu. O pár vteřin později do mě s otevřenou pusou praštila. „Už ses dívala na svůj Instagram?"

Zírala na mě tak udiveně, že jsem mlčky zakroutila hlavou a vzala si svůj telefon. Po včerejším návratu z Pardubic jsem se zmohla pouze na zveřejnění fotek a krátkodobé učení, u něhož  jsem stejně usnula. Když jsem se probudila, bylo už čtvrt na jedenáct a na nějaký Instagram jsem opravdu neměla náladu.

Každopádně po otevření mého profilu jsem měla v obličeji totožný výraz jako Andrea. Přibylo mi asi tři a půl tisíce nových sledujících a pěkný počet liků.

„Tohle je ta vzájemná pomoc," zazubila se na mě Andrea.

„Nechápu to," mumlala jsem ohromeně. „Tolik lidí za ani ne dvacet čtyři hodin?"

„Jo, ty fotky jsou prostě boží a on... je krásnej," rozplývala se zasněně.

„Kdo je krásnej?" ozvalo se vedle nás.

Seděly jsme s Andreou na chodbě před třídou a jakmile jsme zvedly hlavy, zjistily jsme, že se vedle nás posadil Marek, Andrein přítel.

„Ale nikdo," mávla nad tím rukou.

„Kájo, všiml jsem si tvých nových fotek," řekl nadšeně. „Nevěděl jsem, že se s ním znáš. Sleduju ho už roky!"

„Fakt?" podivila jsem se. „Neznám ho nijak blíž, včera jsme se viděli poprvé."

„A uviděj se znovu!" prohlásila nadšeně sedící vedle mě. „Neříkal kdy?" zeptala se.

„Ne, řekla jsem mu, ať zavolá. Ale předběžně jsem se s ním domluvila na víkendech," pokrčila jsem rameny.

Andrea se zamračila. „Tak doufám, že to nebude tuhle sobotu."

„Proč?" nechápavě jsem nakrčila čelo, ale poté, co se na mě vražedně podívala, jsem si vzpomněla. „Ty máš vlastně narozeniny!" praštila jsem se do čela.

„Ano, mám narozeniny!" urazila se.

„Neboj se," uklidnila jsem ji. „Na sobotu jsem jenom tvoje."

„Skvěle," plácla mě po stehně a zvedla se, protože zazvonilo na hodinu.

***

Seděla jsem v obývacím pokoji a zaraženě koukala na květinu na konferenčním stole. Vymyslet dárek pro Andreu bylo opravdu náročné. Vlastně pro mě bylo náročné vymyslet dárek pro kohokoliv. Obzvlášť vybrat dárek pro ni bylo extrémně těžké. Každý rok jsem jí dávala něco speciálního, ale letos jako by mi došly všechny nápady.

Hledat inspiraci na internetových stránkách bylo naprosto zbytečné. Dárky jako hrnky, plyšáci nebo jiné ujeté dekorace, které bych momentálně nikomu nedala, nepřipadaly v úvahu.

„Ahoj, zlato," pozdravila mě máma, která zrovna vešla.

„Ahoj," povzdechla jsem si otráveně.

„Děje se něco?" zeptala se znepokojeně.

„Jo," cekla jsem. „Andy má narozeniny a já nemám dárek. Vždyť je to už za tři dny," znovu jsem si povzdechla.

„Kup jí parfém, kosmetiku, cokoliv," pokrčila rameny máma.

„To je moc nudný," zaksichtila jsem se, čímž jsem to zavrhla. „To chce nějakou pecku, prostě bombu, která ji dostane!" rozhodila jsem rukama, přičemž jsem si u slova bomba vybavila Honzu.

Po rtech mi nevědomky přeletěl malý úšklebek a následně mi to celé došlo. Bylo to jako dar z nebe. Bomba, Honza, Andrea...

„Mám to!" vyjekla jsem nadšeně.

Rozutekla jsem se do pokoje, kde jsem okamžitě zakotvila u svého počítače. Vybavovala jsem si Honzova slova o tom, že bych mu mohla fotit merch a co může být pro tak zarytou fanynku lepšího než něco, co je jeho?

Pod jeho videem jsem našla odkaz na webové stránky, kde měl několik věcí, od oblečení až po doplňky. Všechno jsem si prohlížela opravdu dlouho, dokud jsem nevybrala šedou mikinu s jeho logem a náramek.

Věci jsem objednala a modlila se, aby to do soboty přišlo, protože takový dárek Andrea čekat rozhodně nebude.

***

Další kapitola je tady a já bych vám chtěla moc poděkovat za všechny hlasy a přečtení! Je to prostě neuvěřitelný! 💚

Zároveň bych vám tímhle chtěla říct, že chystám další povídku (s Honzou, jak jinak 🙌), ale bude to něco úplně jinýho, bohužel i věkem omezenýho, ale myslím, že to bude stát fakt za to! Nějak cejtím, že v téhle povídce se nemůžu vybouřit tak, jak bych doopravdy chtěla (snad chápete 💋), ale průběžně budu psát obojí 😊

DĚKUJU! 

Beth x