Unknown boy |MenT| [CZ]

9. část

Chodit do školy bylo ještě náročnější než kdy dřív. Všichni jsme odpočítávali dny do začátku vánočních prázdnin, které byly stále hodně daleko. Byl teprve listopad a zima venku nabírala na čím dál větší síle. Milovala jsem zimu, milovala jsem sníh a milovala jsem Vánoce, ale nějakým způsobem mi to bralo energii. Cítila jsem se být víc a víc unavená a nedokázala jsem usoudit, jestli je to zimou nebo na mě něco leze.

Po zazvonění na předposlední hodinu mi bylo jasné, co mě tak unavuje - matematika. Teď upřímně: má matematiku někdo opravdu rád? Rozumí jí někdo? Já rozhodně ne. Vždycky jsem tento předmět nesnášela a kdybych si mohla vybrat jeden jediný, který bych nadobro zrušila, byl by to právě tento. Myslím, že už jsem říkala předtím, že až na matematiku jsou moje známky dobré. 

S Andreou jsme se krčily v zadní lavici a znuděně zíraly na tabuli plnou čísel s písmeny. Obě jsme si hlavu podpíraly hřbetem ruky a hypnotizovaly fixu v učitelově ruce.

„A to celé nám dá druhou odmocninu z pěti," vysvětloval nadšeně učitel. „Chápete?" otočil se na třídu s nadějným úsměvem, který po pár vteřinách zmizel jako mávnutím kouzelného proutku.

Přejela jsem obličeje svých spolužáků očima a velmi rychle zjistila, že to nechápe ani jeden z nás. Pobaveně jsem se uchechtla, když učitel s povzdechem smazal celý příklad a začal jej vysvětlovat od začátku. V tu chvíli jsem však znovu přestala vnímat.

Z transu, kdy jsem si nepřítomně čmárala do sešitu, mě probralo až zazvonění, které mě téměř ohlušilo, ale bylo vysvobozením z toho nekonečného trpění.

„Ach, konečně," vydechla úlevně Andrea a hlava jí spadla na otevřený sešit. „Vždycky se v tom tak vyžívá," mumlala se zavřenýma očima.

„Matikáři jsou prostě divní," pronesl Marek, který se k nám otočil. Seděl hned v lavici před námi. „A proto jsem se díval na tohle," zazubil se na mě a podal mi telefon s otevřeným Honzovým videem.

„Ukaž!" vyjekla Andrea, která se rázem probrala. „Kdy to vydal? Neviděla jsem to," zamračila se.

„Asi před hodinou," pokrčil rameny Marek. „Cart Racer je asi ta nejlepší série, jakou kdy vydal, hlavně když jste v ní vy dva," šťouchl do mě.

Vděčně jsem se na Marka usmála a naklonila se k Andree, která mu telefon prakticky zabavila, strčila do něj sluchátka a dívala se. Byla zrovna v části, kdy jsme do sebe s Honzou strkali a hádali se o to, kdo na cílové místo skočil s menším počtem pokusů.

Sledovala jsem naše zářící obličeje na malé obrazovce a uvědomovala si, že díky němu se mi vracelo to staré vtipné já, které se po rozchodu s Adamem vytratilo kdovíkam. Od té doby jsem se uzavřela víc do sebe a nevyhledávala takový kontakt s lidmi, ale Honza jako by rozboural tu pomyslnou zeď, která mě od všech dělila. Už jsem se necítila tak upjatě jako před měsícem.

„To je tak sladký, když se tam hádáte," uculila se Andrea.

Sladký? Hádala se někdy s Honzou? Tím Honzou, který byl schopný vnutit vám svůj výmysl, že jste něco udělali, i když jste neudělali vůbec nic? Tohle bylo cokoliv, ale ne sladké.

Mojí odpovědi se však nedočkala - zazvonilo na poslední hodinu, kterou byl dějepis. Zvládla jsem si vytáhnout pouze učebnici a otevřít ji. Učitelčin výklad jsem naprosto ignorovala. Moje myšlenky se točily kolem Honzy a toho, jak jsem se vůči němu poslední dobou cítila. Přeci jen jsme se vídali častěji, častěji jsme si psali a častěji jsme si volali. Může to něco znamenat?

***

Dneska trošku kratší, ale snad nevadí 🤗 Co myslíte, uvědomí si Carol, jestli k Honzovi něco cítí nebo to nechá plavat? 🤔A jak myslíte, že je na tom Honza? 🤔

LIDI, HALO?! JSME č. 1 V KATEGORII HONZA!!

💚 HROZNĚ MOC VÁM DĚKUJU ZA VŠECHNY VAŠE HLASY A PŘEČTENÍ, JE TO NEUVĚŘITELNÝ A VY JSTE SKVĚLÍ!!! 💚 

Každý komentář ✏️, hvězdička ⭐️ nebo odběr mě moc potěší 💚

Beth x