Unknown boy |MenT| [CZ]

15. část

Svým příchodem domů jsem spustila časovanou bombu - mámu. S tou jsem se setkala už ve dveřích, když odcházela do práce. Nezapomněla mi vyčíst moje netaktní chování a absolutní nezodpovědnost. A já, psychicky naprosto vyčerpaná, jsem jí na to nedokázala nic říct. Nechala jsem na sebe řvát jako pětileté nesvéprávné děcko. V podstatě mi to bylo jedno. Vnitřní prázdnota mi nedovolovala cítit nic jiného než neustupující bolest a zklamání, proti nimž měly máminy výčitky nulovou hodnotu.

Po jejím odchodu jsem se zavřela v pokoji a unaveně padla na měkkou postel. Potřebovala jsem být chvíli sama a nad ničím nepřemýšlet, ale vzhledem k okolnostem to bylo prakticky nemožné, protože i zpropadený notebook a foťák mi Honzu připomínaly, a to mě vnitřně zabíjelo.

Nakonec se takové obyčejné válení proměnilo v něco šíleně depresivního, a tak jsem se rozhodla pro horkou vanu. Nenapadalo mě nic, co by mě mohlo uvolnit víc než teplá voda se spoustou voňavé pěny. Jenže i tahle jindy uklidňující metoda nedopadla podle mých představ. Voda byla za chvíli studená a já se z nějakého důvodu nedokázala dostatečně uvolnit.

V domě bylo naprosté ticho, které mě začínalo pěkně znervózňovat. Samota, o níž jsem si myslela, že mi pomůže ze všeho nejvíc, byla ve finále mým největším nepřítelem. Díky ní jsem se neustále utápěla ve stejných myšlenkách, které vůbec k ničemu lepšímu nevedly.

Naopak jsem si díky nim uvědomila rozdíly mezi mnou a Honzou. Oba dva jsme byli úplně někde jinde. On měl svůj internetový život s milionem odběratelů a spoustu kamarádů, zatímco ze mě byla obyčejná středoškolačka s pár blízkými kamarády. Proto mě nenapadalo, kam by to vedlo. Co by se stalo, kdybychom nebyli vyrušeni? Co by se stalo, kdyby mě položil na tu zatraceně nepohodlnou pohovku? Všechno to bylo ve hvězdách.

Sezení doma na zadku a pozorování deště za okny pokoje bylo po chvíli víc než nudné. Nenapadlo mě nic lepšího než zavolat Andree a přemluvit ji k nakupování. To přece zlepší náladu každé holce, ne?

Do hodiny jsme se sešly před jejím domem, kde jsem ji vyzvedla autem. Když nasedala a já na ní viděla jeho šedou mikinu, kterou jsem jí dala na narozeniny, uvědomila jsem si, že jsem zapomněla na výslech ohledně včerejška. A přesně ten přišel.

Pokoušela se o to celou hodinu nakupování, kdy jsem se záměrně vyhýbala jejímu pohledu a každou její zvědavou otázku jsem se snažila zamluvit řečmi o oblečení.

„Proboha," rozzuřeně mi z rukou vytrhla tričko a hodila jej na stolek k ostatním. „Co se stalo tak hroznýho, že kolem toho děláš takový tajnosti?" zamračila se na mě a postupně snižovala svůj typicky vysoký hlas.

Povzdechla jsem si. Tak jo. „Řekněme, že teoreticky se nestalo vůbec nic," zamumlala jsem.

„Ale?" tázavě zvedla obočí a čekala, až se konečně vyžvýknu.

„Nestalo se nic. Až na to, že jsme se večer líbali, ale potom tam přišla jeho ex a vyjela po něm," pokrčila jsem rameny a pořád jsem zkoušela předstírat, jak je mi to jedno.

Její šokovaný výraz, kdy upustila vybrané oblečení, které držela, byl k nezaplacení. Zírala na mě s otevřenou pusou a očividně nepobírala to, co právě slyšela.

„Líbali jste se?" zeptala se a jakmile jsem přikývla, rukou si přikryla otevřenou pusu. „A jaký to bylo?" vyzvídala okamžitě.

„Ježíš, Andy," protočila jsem oči. „Nechtěj, abych si to znovu připomínala," povzdechla jsem si.

„Ale no tak," zakňučela. „Nevěřím tomu, že líbal špatně!"

„Ne, to nelíbal, ale taky ten večer nelíbal jenom mě, když po sobě nechal potom plazit tu..." cekla jsem naštvaně a praštila jsem s tričkem, které jsem si zrovna prohlížela.

„Promiň," pípla. „Ale..." trochu se zarazila. „Jak to teď mezi sebou budete mít?" vyvalila oči.

Pokrčila jsem rameny. „Řekla jsem mu, že teď nebudu mít čas kvůli škole. Takže asi nijak."

Po pár minutách jsme odešly zaplatit a posadily se na pozdním obědě v McDonaldu.

„Celý mi to nehraje," zamračila se. „Proč tam přišla?"

„Já nevím," povzdechla jsem si. „Snažila se mu celej den dovolat, ale on jí to nebral a večer, když jsme se dívali na film, tam zazvonila a vyjela po něm."

„A on se nechal, i když minutu předtím líbal tebe," dávala si věci do souvislosti a do pusy si cpala hranolky.

„Hm," zamručela jsem. „Tak jsem se sbalila a odešla nahoru do ložnice. Tam to na mě všechno dolehlo," tvář jsem složila do dlaní, zatímco Andrea mě soucitně sledovala.

„Co budeš teď dělat?" zeptala se po chvíli mlčení.

„Já vůbec nevím," znovu jsem si povzdechla. „Musím prostě zapomenout, co k němu cítím a nějak jít dál."

„Jenže ty na něj zapomenout nechceš," povzdechla si se mnou a chytila mě za ruku. „Možná to bylo jenom nedorozumění."

„Nedorozuměním jí strkal jazyk do pusy?" povytáhla jsem obočí. „To se mi moc nezdá," prskla jsem jedovatě.

„Tak si s ním promluv!" zamračila se.

„Ne," okamžitě jsem to zavrhla. „Nechci s ním mluvit."

 „Ale takhle se budeš jenom trápit!" pokárala mě.

„Jenže tohle trápení jednou přebolí," sklopila jsem hlavu a do pusy si strčila hranolku.

***

Snad se vám dnešní kapitola líbila! 😇

Vaše dojmy a pocity mi můžete vyjádřit dole v komentářích, ráda si něco přečtu 😇

Každý komentář ✏️, hvězdička ⭐ nebo odběr mě moc potěší 💚

Beth x