Láska je sestrou smrti II. ✔

|JIDÁŠ|

/27.5. 1994/

„Napadli jsme učitele... my jsme napadli učitele," mumlala si pro sebe Hermiona vyčítavě. „Ach bože, z toho bude takový průšvih."

Remus s pomocí Siriuse se konečně vymanil ze svých pout a vstal na nohy. ,,Je na čase, abych odhalil našeho Jidáše."

„Nechte už toho," snažil se Ron svojí krysu bránit. „Chcete snad říct, že jste uprchl z Azkabanu jen proto, abyste dostal Prašivku? To přece..." Vzhlédl k Harrymu a Hermioně a hledal u nich oporu. U Thalie podporu nečekal, protože tušil, že ho bude chtít poznat. „No dobrá, dejme tomu, že se Pettigrew dokázal proměnit v krysu – na světě jsou ale miliony krys – jakpak mohl Black poznat, kterou z nich vlastně hledá, když byl zavřený v Azkabanu?"

„Poslyš, Siriusi, tohle je případná otázka," uznal Remus a podezřívavě se na Siriuse podíval. „Jak jsi zjistil, kde je?"

Sáhl rukou do své kapsy a vytáhl ty stejné noviny, jako ukazoval Sue před půl rokem. „Jak ses k tomu proboha dostal?" zeptal se Lupin ohromeně Blacka.

„Od Popletala," odpověděl mu Black. „Když loni přijel do Azkabanu na inspekci, dal mi svoje noviny. A v nich jsem na titulní straně uviděl Petra... seděl tomuhle mládenci na rameni... Poznal jsem ho okamžitě, vždyť kolikrát jsem byl u toho, když se přeměňoval... A v průvodním textu se říkalo, že se ten mládenec bude vracet do Bradavic... tam byl i Harry."

„Bože můj," vydechl nevěřícně Remus. „Na přední tlapce."

„Co s ní má být?" vyjel Ron nevrle.

„Chybí na ní jeden prst," prohlásil Black.

„Samozřejmě," došlo vše Lupinovi, „tak jednoduché... a tak geniální... Uřízl si ho sám?"

„Těsně předtím, než se proměnil," potvrdil Black. „Když jsem ho zahnal do kouta, zařval co nejvíc nahlas, aby ho slyšela celá ulice, že jsem Lily a Jamese zradil. A pak, než jsem ho stačil zaklít, vyhodil ulici do vzduchu hůlkou, kterou měl schovanou za zády, zabil každého v okruhu dvaceti stop – a utekl s ostatními krysami do kanálu."

„Copak jsi to nikdy neslyšel, Rone?" vložil se do řeči Lupin. „Největší kus, který z Petra našli, byl jeho prst."

„Heleďte se, Prašivka se nejspíš porvala s nějakou jinou krysou nebo něco takového! Je v naší rodině odjakživa, od té doby, co," stal na svém zrzavý chlapec.

„Přesněji řečeno dvanáct let," doplnil ho Lupin. „Nikdy ses nezamyslel nad tím, jak je možné, že se dožívá tak vysokého věku?"

„No – dobře jsme se o ni starali!" hájil ji Ron.

„Teď zrovna ale nevypadá nejlíp, co říkáš?" ušklíbl se Lupin. „Vsadil bych se, že Prašivka Petr hubne od té doby, co se doslechl, že Sirius je zase na svobodě."

„Má strach z toho poděsa, z toho šíleného kocoura!" zašklebil se Ron směrem k Hermioně.

„Ten kocour vůbec není šílený," ozval se chraptivě Black. „Je to to nejinteligentnější zvíře svého druhu, jaké jsem kdy potkal. Jakmile Petera uviděl, okamžitě poznal, co je zač. A když se setkal se mnou, bylo mu jasné, že nejsem pes. Chvíli mi trvalo, než jsem si získal jeho důvěru, nakonec se mi však podařilo mu sdělit, co tady hledám, a on mi od té doby pomáhal."

„Jak to myslíte?" vydechla Hermiona.

„Pokoušel se mi Petra přinést, ale nepodařilo se mu to... Tak pro mě ukradl hesla opravňující ke vstupu do nebelvírské věže... Pokud jsem ho správně pochopil, sebral je z nočního stolku jednoho kluka."