Láska je sestrou smrti II. ✔

|PÁNOVÉ NÁMĚSÍČNÍK, TICHOŠLÁPEK, ČERVÍČEK A DVANÁCTERÁK|

/27.5. 1994/

,,Co budeme dělat?" vykřikla Thalia a Harry se odhodlaně k Vrbě mlátičce přibližoval.

,,Musíme se tam také dostat!" prohlásil Harry statečně a Hermiona k němu natáhla ruku.

,,Zadrž!" vyjekla Hermiona a Harry ji uposlechl. ,,Pamatuj, jak Vrba mlátička zdevastovala to vaše auto skoro dva roky zpátky!"

,,Hermiona má pravdu," přidala se k ní Lia. ,,Musíme pomalu a klidně."

,,Dobrá tedy," vydechl Harry Potter nedočkavě a Thalia se ujala prvního kroku. Dívala se ke kořenům té staré vrby a zahlédla něco jako noru, od které očekávala, že vede do místa, kam ten pes zatáhl jejího bratrance.

Když už jí od nory dělil jen metr, rozběhla se k němu, čímž ovšem vrbu rozbouřila. Věděla, že Hermiona a Harry budou s Vrbou ještě nějakou dobu soupeřit, ale nemohla riskovat, že se Ronovi mezitím něco stane.

Procházela podzemní chodbou asi deset minut. Slyšela štěkot, takže druhou polovinu cesty popobíhala a nakonec i běžela. Dostala se až ke schodům, které vedly někam výše a výše. Najednou spatřila Rona, jak sedí na nějakém pytli a vystrašeně držel svou krysu.

,,Rone?" oslovila ho. ,,Co se děje?"

,,S-sirius B-black," vykoktal zrzavý mladík a Thalia se prudce otočila. Ani ne dva metry od ní stál sám Sirius Black. Srdce se jí rozbušilo, že to i její otec slyšel.

,,Thalio," vydechl automaticky. Užasle na ní hleděl. Konečně měl možnost vidět její oči, její modré oči, které koupila od své matky - jeho životní lásky. Dívka cítila, jak jí vysychá krk. Ron to nechápavě pozoroval.

,,Jak znáš moje jméno?" vypadlo z ní po chvíli vyklepaně a on si pokusil o úsměv.

,,Protože jsem ji to jméno dal," odpověděl Sirius bolestně. Bylo na něm vidět, že mu na hnědovlásce záleží. Ona to nechápala. Všechen ten strach - jako by se ztratil. Ten úsměv. Cítila, jak je pravdivý.

Než se stačila Thalia Siriuse Blacka zeptat, jak to myslel nebo co to znamená, do místnosti vrazil černovlasý kluk s Hermionou za zády. Sirius zvedl hůlku a vykřikl: „Expelliarmus!"

Použil Ronovu hůlku, čímž Harryho a Hermionu zbavil jejich hůlek.

„Napadlo mě, že přijdeš kamarádovi na pomoc," promluvil znovu Sirius. Thalia ten hlas velmi bedlivě zkoumala. Připadal jí velmi známý. Jako by ho znala z dětství. Je možné, že její strýc - za kterého ho považovala - s ní nějaký čas trávil a její jméno jí vybral on sám? „Tvůj otec by byl pro mne udělal totéž. Bylo od tebe statečné, žes neběžel pro nikoho z učitelů. Jsem ti za to vděčný... Takhle to totiž všechno bude mnohem jednodušší..."

Sledovala, jak se v Harryho očích odráží zlost a vztek. Vzpomněla si na zimu, kdy se Harry dozvěděl, že si Sirius Black byl s Jamesem velmi blízký. Chápala jeho zlobu. Ale měla chuť jej zastavit. Chtěla vědět pravdu. Jak je možné, že ji zná.

,,Vy neřáde!" sykl nenávistně Harry po Blackovi. Byl stoprocentně odhodlán jej zabít. Ač neměl hůlku, jeho zlost mu dodávala sílu. Vrhl se na něj a shodil ho na zem. ,,Zabil jste mi rodiče! To kvůli vám jsou mrtví! Zabiju vás!"

,,Dnes zemře někdo jiný," zachraptěl bývalý obyvatel Azkabanu.

,,Ty budete vy!" zařval Harry a Thalia ho chytla zezadu za tričko.

,,Slez z něj!" nařídila mu. ,,Takhle ho neporazíš!"

Harry jí nekompromisně poslechl a uchýlil se do ústraní k Hermioně a Ronovi. Sirius na Liu hodil vděčný pohled a potom se obrátil zpátky k Harrymu. ,,Proč mě chceš zabít, Harry?"