/4.3. 1997/
Den jako každý jiný pro někoho, kdo neznal dvojčata Blackovi. Pro Catherine to vždycky býval den, který považovala za veselý. Milovala lidi okolo sebe, a proto také tak moc milovala svoje narozeniny. Dávaly člověku pocit, že zkrátka všechno bude skvělé, všechno bude úžasné a ona bude mít pocit, že je milovaná.
Dva měsíce v odloučení a ona se snažila udržovat si zdravý přístup k tomu, co se jí právě dělo. Posadila se do tureckého sedu, stála zabalená do deky a pohlédla na sebe do zrcadla. Už jí ani nevadila, že každý její vlas trčí jiným směrem.
Jediné její přání bylo už se nikdy neocitnout ve státě Francie. Chtěla zpátky domů, vidět svou sestru a novou rodinu, kterou si vybudovala. Přála si to z celého srdce. Stále se cítila jako pod pokličkou, měla pocit, že každou chvíli vybuchne.
V noci nespala, mozek jí totiž jel na plné obrátky, snažíc se najít nějaké řešení, řešíc tenhle problém. Augustova tvář jí každým dnem začínal víc a víc lézt krkem, snažila se ho z hlavy vytěsnit a myslet na tu osobu, které své srdce už dala.
Charlie. Charles Weasley. Ten zrzavý mladík, se srdcem tak dobrým, že se mu žádná charita nevyrovná. Člověk, jehož úsměv stačí na to, aby měla Cat pocit bezpečí a štěstí. Nepotřebuje k tomu čistou krev, naleštěné boty a drahé oblečení, kaviár a sto a půl roku staré víno, hodnoty jako tenhle palác.
Dveře od jejího pokoje se znovu otevřely a dívce bylo jasné, o koho se jedná. Nemusela ani hádat, protože tahle osoba k ní chodila den co den, snažíc se jí promlouvat do duše. Augustus si sedl na židli, hned vedle jejího psacího stolku.
,,Dobré ráno, Catherine," popřál jí blonďatý muž a ona se na něj podívala, což jej z nějakého překvapilo. ,,Merline, co se stalo? Skoro už dva měsíce za tebou takhle chodím a nikde si se na mne nepodívala? Znamená to snad-"
,,Ani nemysli na to, že by to něco znamenalo," prskla na něj nasupeně a snažila se tvářit, co nejvíce ublíženě a pohoršeně. ,,Nevím, co se to s vámi všemi tady děje a už vůbec nemám ponětí, proč se tohle všechno děje. Ale tebe si nikdy - důrazně opakuji nikdy - nevezmu."
,,Jsi si tím jistá?" ušklíbl se Augustus. ,,Co kdybych ti řekl, že tvá milovaná sestra má svůj život na vlásku."
Ač to Cat doopravdy vyděsilo, pokoušela se věřit tomu, že se jedná jen o léčku. ,,Lžeš," prohlásila jasně a nechtěla si k tělu vůbec připouštět informaci, že to mohlo být pravdivé.
Muž pokrčil rameny a luskl prsty. ,,Agnes, přines mi Denního věštce!" zavolal na chůvu, která během pár vteřin přišla a přinesla dnešní výtisk Denního věštce. Když stála ve dveřích, Augustus na ní kývl a Agnes poslušně předala noviny dívce, kterou kdyby vychovávala.
Catherine na titulní straně zahlédla fotku své hnědovlasé sestry a o pár řádek dole i fotku Charlieho. Vykulila oči, zrychleně dýchala a srdce jí bouchalo rychleji než kdykoliv před tím. Thalia byla první bomba, ale Charlie se v tu chvíli dal nazvat posledním hřebíčkem do rakve.
,,Co tohle je?!" vyjekla nevěřícně a měla trochu obavy z toho, že jí za chvíli selže všechno, co ještě svou službu nevypovědělo. ,,Co se tady děje?! To přece nemůžete! Vezměte si mě, uneste si mě, klidně mě vězněte do konce mého příšerného života a tyhle dva nechte na pokoji!"
,,Slyšel jsem správně vezměte si mě?" pozvedl obočí a ona naprázdno polkla. V tu chvíli si neuvědomila, co vlastně vypustila z té pusy, ale teď měla pocit, že tento rozhovor musí odvést někam jinam.
,,Proč si mě vlastně chceš vzít?" zeptala se odvážně a on si přehodil nohu přes nohu.
,,Nebudu se tajit tím, že můj vkus na ženy je zvláštní," pokrčil rameny a zatvářil se pobaveně. ,,Ale asi mám zálusk na Rosierové holky."
,,Co tohle má znamenat?" přivřela svá víčka podezřívavě a on se uchechtl. Jí její mozek začal pracovat ještě víc než před tím a začala vzpomínat na to, jaké všechny v rodině má. ,,Chodil s Margaret? Annabeth? Nějakou vzdálenou sestřenkou přes tři kolena?"
On ovšem neodpovídal a nechal ji, ať si na všechno přichází sama. Jenom se tak šibalsky a ďábelsky usmíval, což jí znervózňovalo ještě víc. A potom jí to všechno došlo, když si vzpomněla na moment, kdy Augusta Rookwooda viděla poprvé.
,,Ne," vyhrkla nevěřícně a kroutila při tom hlavou. ,,Ne, ne, ne. Nechceš mi říct, že jsi chodil s.."
,,Ano, s Cassiopeiou Rosierovou osobně," doplnil za ni a přikývl hlavou. Jestli si Cat do teď myslela, že její život je komplikovaný a nechutně zamotaný.. no zatím se jednalo jen o slabý odvar.
Poklička na tlakovém hrnci právě nadskočila tak, že pára unikala ve velkém a Cat už neovlivňovala to, co dělá. Zaklonila hlavu, své dlaně napnula a s otevřenou pusou zaječela z plných plic. Byl to všechen ten vztek, křivda a všechny tyto věci, kterou pod tou pokličkou držela už hodně dlouho.
Augustus si držel dlaně u uší, ale stejně ten křik slyšel, ačkoliv měl pocit, že za chvíli slyšet nebude. Venku, ač to vypadalo na slunečný den, se najednou mračna stáhla a blesky šlehaly, jako by se schylovalo ke konci světa.
Každé zvíře, každý člověk nebo jakýkoliv živáček se raději schoval někam pod střechu, protože pomocí instinktu tušil, že tohle nebude nijak jednoduché. Nedalo od pláže se nacházel menší les, ve kterém díky svému hněvu porazila pár stromů na dvě poloviny.
Neuvědomovala si, co provádí za škody, ale cítila se báječně. Tak svobodně a silně, jak se za poslední dva měsíce opravdu necítila. Sybil de la Vito doběhla do pokoje, ale místo toho, aby se choulila v rohu jako Augustus, čerpala z jejího výbuchu sílu. Došla až k ní a chytla jí za ruku.
Odebrala od Catherine tu přebytečnou sílu, kterou v sobě nosila a díky tomu se blondýnka právě opět probrala do normálního života. Bylo až neuvěřitelné, jak pyšně a užasle Sybil na Cat zírala. Její řev utichl, zem se už neotřásala a černé mraky pomalu začaly odplouvat.
Augustus ohromeně na blondýnku zíral. Četl a slyšel už mnohokrát, že Catherine Blacková v sobě skrývá takovou sílu, o které se ani Pánovi Zla ani nesnilo. Cat se držela za srdce a zhluboka se nadechovala.
,,Vždycky jsem věděla, že si silná," pronesla důležitě Sybil. ,,Svatba bude co nevidět."
***
Heh, kapitola plná emocí, tak doufám, že se líbila 😂❤
☕Sharie
ČTEŠ
Láska je sestrou smrti II. ✔
Fanfiction,,Bojíš se smrti?" přerušila ticho blonďatá dívka, jež osobu sedící na proti ní znala jen pár měsíců. ,,Dřív jsem se bál smrti," přiznal muž. ,,Nebo jinak. Bál jsem se toho, že ztratím ty, co miluju." ,,A teď?" chtěla znát názor. ,,Teď je žena, kte...
