Láska je sestrou smrti II. ✔

|POPÍRÁME GRAVITAČNÍ SÍLU|

/Na tuto kapitolu si připravte kýbl, kapesník a radši si sedněte :D Za tohle varování mi poděkujete :D plus doufám, že vaše reakce budete trochu krotit 😂/

/30.6. 1994/

Alastor Moody se dokulhal do své pracovny a Annabeth stála hned za ním. Práskla za sebou dveřmi a bylo na ní vidět, jak je nepříčetná. V ruce svírala ten pitomý anonymní vzkaz. Vzápětí ho roztrhala.

,,To snad není možné!" rozeřvala se Beth a na zem dopadly kousky pergamenu, na kterém byl napsán ten vzkaz. Pošuk seděl ve svém křesle a hleděl na ni. ,,Molly dostala můj vzkaz o tom, že musí vyzvednout i Huga a Liu. A Thalia tam nebyla! J-já z-ztratila dceru!"

Docházel jí dech, zachvátila ji paniku a strach o Thaliu. ,,Doufám, že je ti jasné, že tohle nebyla náhoda," zavrčel Alastor, který se tomu snažil přijít na kloub. ,,Vsadím se, že ten vzkaz byl jenom záminka. Když jsme přistáli na ostrově Calf of Man.. sama si viděla, že tam nic nebylo ani dneska a vsadím, že tam nikdy nebylo nic, co by se pojilo i Liinou sestrou."

,,Co budu dělat?" ptala se sama sebe Annabeth, pravou ruku měla u čela, levou na srdci, protože jí připadalo, že jí její srdce za chvíli vypoví službu. ,,Já nemůžu ztratit i jí. Ztratila jsem celou svoji rodinu, Ale. Já nemůžu ztratit ještě Liu.

,,Najdeme ji," snažil se ji uklidnit hnědovlasý muž a ona se pokoušela zahnat slzy mrkáním.

,,To si říkal i před lety s Freyou," vzlykla, protože mu to nevěřila. On vstal, chvíli mu trvalo, než se k ní dopotácel, ale potom jí položil ruku na rameno. Hleděl jí do jejích křišťálově modrošedých očí.

,,Beth, já to myslím vážně," odříkal pomalu a druhou rukou ukázala na svůj pracovní stůl. ,,Jestli si to budeš přát, teď zavolám kam až dosahují moje možnosti a Thaliu ti osobně přivedu. I kdyby měla být přes všechny oceány."

,,Myslím, že za to může Sirius," sklopila oči, čímž přerušila jejich oční kontakt. ,,Nezazlívám mu to, jestli v tom má prsty on."

,,Počkej, myslíš, že za to může tvůj švagřík?" podivil se Moody a ona pokývala hlavou.

,,Sirius za mnou přišel na začátku minulého ročníku," přiznala se mu a si ji zkoumavě prohlížel. ,,Do domu. Vloupal se tam. Myslel si, že se Cassiopeia naživu a že tam pořád bydlí. Když jsem mu řekla, že tomu tak není, byl zničený. Chtěl vidět Liu, ale já my nakonec uzavřeli dohodu, že dokud nebude očištěn z své vinny, tak neřeknu já ani on Lie pravdu. On se pravděpodobně vydal do Bradavic, aby pravdu odhalil, ale Peter mu zdrhl. Ale v tu chvíli už samozřejmě Thalia všechno věděla."

Moody zavřel oči a ukazováčkem s prsteníčkem si třel kořen nosu. ,,A to mi říkáš až teď?" otázal se ještě vcelku klidně. ,,Viděla si Blacka, kterého hledá celá Británie, věděla si o jeho záměrech a říkáš mi to teď?!"

,,A co jsem asi měla dělat?!" vracela mu to podobným tónem a on o krok ustoupil. ,,Je to její otec! Věřila jsem, že bude jednat tak, jak bude považovat za nejlepší!"

,,A nejlepší pro koho?!" rozkřikl se na ni. ,,Do prdele, všechno by mohlo být jinak, kdyby.. třeba teď! Máš ponětí, kde je? Netrneš tady právě hrůzou z toho, kde je?!"

,,Já už čas zpátky nevrátím!" argumentovala Beth a on na chvíli vydechl.

,,A já si myslel," hlesl a ona vyhledala jeho pohled.

,,Co sis myslel?" zajímalo ji celkem příjemným tónem a on vypadal tak ublíženě. Cítil za ní zodpovědnost, jak ani neuměl popsat svým sarkastickým slovníkem.