Láska je sestrou smrti II. ✔

|V CO SE MŮJ BUBÁK PROMĚNÍ?|

/11.9. 1993/

„Dobré odpoledne," pozdravil třídu nový profesor Obrany proti černé magii. „Buďte tak laskavi a uložte si učebnice zpátky do brašen. Dnešní hodina bude mít charakter praktické ukázky. Budete potřebovat jen svoje hůlky."

Thalia si nového učitele znovu musela prohlédnout, protože jí připadal svým způsobem zajímavý. Své učebnice vrátila zpět do své brašny a vytáhla svou vlastní hůlku. Její modré oči zakroužily zpět k Lupinovi, který čekal, až jeho studenti zandají knihy a budou mu znovu věnovat svou pozornost.

„Takže," tleskl Lupin, „pojďte prosím za mnou."

Lupin tedy opustil učebnu a hlídal, aby se za ním vytvořil jakýsi dav. Procházeli chodbami, protože hnědovlasý muž hledal nějakou chodbu, do které by mohl své studenty zavést. Ovšem, když procházeli okolo zapadlých dveří, spatřil Protivu, velmi známé školní strašidlo, co milovalo vytvářet neplechu - snad ještě více než Poberti.

„Ludrák, lůzák Lupin," notoval si posměšně Protiva, když spatřil Lupina. „Ludrák, lůzák Lupin, ludrák, lůzák Lupin –"

Ovšem, Remus za ty roky poznal mnoho lidí, kteří si z něj dělali terč. Každopádně nemohl dovolit, aby ho ztrapnilo obyčejné strašidlo před jeho novými studenty

„Tu žvýkačku bych na tvém místě z té klíčové dírky vytáhl, Protivo," odpověděl Lupin bez jakéhokoliv náznaku nervozity. „Jinak se pan Filch nedostane ke košťatům."

Mezi Protivovi záliby ovšem samozřejmě patřilo provokování bradavického školníka, takže Lupinovu výhružku nebral nijak vážně. Hnědovlásek si toho všiml a nechtěl to tak nechat, proto bleskově vytáhl hůlku a poohlédl se na třeťáku. „Předvedu vám takové malé užitečné zaklínadlo," oznámil přes rameno třídě. „Pozorně se prosím dívejte."

Zdvihl hůlku do výše ramene, pronesl „Waddiwasi!" a namířil ji na Protivu.

Žvýkačka rychlostí kulky vystřelila ze zámku a strefila se Protivovi přímo do levé nosní dírky. Protiva se překotil hlavou vzhůru a s hlasitým klením odlétl. Většině třídy, včetně Thalii, se na tvářích objevil užaslý výraz a Dean Thomas to samozřejmě musel komentovat.

„Paráda, pane profesore," vydechl užasle Dean.¨

„Děkuji ti, Deane," Lupinovi cukal koutek a musel si přiznat, že se cítil vítězně a dělalo mu to dobře. Najednou se objevili na místě, kde Lupin zamýšlel strávit hodinu a spatřil svého rivala z mládí. Mezi studenty najednou nastalo ticho a Remus pochopil, že Snape si za ty léta vysloužil autoritu a respekt, který se mu naopak za školních let nedostávalo.

„Nechte otevřeno, Lupine. Na tohle se raději nebudu dívat," ušklíbl se Snape a ladným krokem přešel k Remusovi.

„Možná vás ještě nikdo nevaroval, Lupine, ale do téhle třídy chodí Neville Longbottom. Radil bych vám, abyste ho nepověřoval žádnými obtížnými úkoly. Alespoň pokud mu slečna Grangerová nebude našeptávat, co má udělat," pokračoval Severus a Remus si založil ruce na prsou. Letmo zkontroloval Nevilla a měl pocit, že se za něj prostě musí postavit.

„Doufal jsem, že právě Neville bude mým asistentem v první fázi našeho cvičení," prohlásil bez mrknutí oka, protože to takhle nechtěl nechat, „a jsem přesvědčen, že to zvládne naprosto dokonale."

V tu chvíli Snape pochopil, že svého neoblíbence u nového učitele neshodí, proto opustil místnost a nemohlo chybět ani prásknutí dveří. Lupinova oblíbenost ještě více vzrostla.