Láska je sestrou smrti II. ✔

|ODHALENÍ|

/11.4. 1996/

,,Dobrá, dnes se pokusíme vyčarovat patrona," pronesl Harry jako vůdce a chodil sem a tam. Všichni na něj upírali soustředivý a zároveň nadšený pohled. ,,Jako první, přehrajte si v mysli celý svůj život, kam až ho pamatujete. Nejdůležitější je totiž najít velmi silnou vzpomínku, tu nejšťastnější, kterou máte."

To všechny dovedlo k přemýšlení. Dokonce i dvojčata Blackovi si na první dobrou nebyly jisté, kterou vzpomínku zvolí. ,,Poté nechte svůj mozek, aby jste ji prožívali znovu. Potom už stačí jen mávnout hůlku a říct zaklínadlo Expecto Patronum."

Thalia Blacková zavřela své studánkově modré oči, aby se odprosila od zbytku světa. Jak jí Harry poradil, tak udělala a snažila se myslí přesunout až na začátek. Když jí po třetím ročníku její táta vyprávěl o tom, jak si ona a její sestra jako malé hrály, vzpomněla si na jakési si rozmazané skřípky, kde ještě byli všichni čtyři pohromadě. Po pravdě si nebyla jistá, zda si to celé vymyslela nebo zda se jednalo o realitu, ale zkrátka to v hlavě měla.

Poté už vzpomínala na její život s Annabeth, Hugem a vlastně rodinou Weasleyových. Každé Vánoce, každé narozeniny, vlastně každý den jí připadal dokonalý, protože jestli nějaká rodina byla vysloveně dokonalá, tak rozhodně Weasleyovi. Ačkoliv nikdy nemuseli penězi překypovat, vždycky se měli rádi, nehledě na vše a nikdy se spolu nenudili.

Pak přišli Bradavice a její zařazení do Nebelvíru. První ročník, plný dobrodružství, stejně jako ten druhý. Třetí ročník jí navždy bude symbolizovat nalezení jejího táty. Naopak ten čtvrtý, ten zase připomínal seznámení se s Cat. Jenže když se řekl čtvrtý ročník, vzpomněla si na Ohnivý pohár a tím pádem i na Cedrica. Nejdříve jí napadl jejich první polibek, ten v tom stanu, když opilý Hugo v pozadí pospával. Potom samozřejmě každé jejich místo, kde se schovávaly před svědky, kteří by je mohli prozradit. Od koupelny Ufňukané Uršuly, až po ten přístěnek pro košťata u Astronomické věže. Potom jejich odloučení, zakončené tím velkolepým polibkem na Vločkovém plese. 

V tu chvíli na Vločkovém plese si Thalia myslela, že už všechno bude skvělé. Potom jejich první milování v koupelně pro prefekty. A potom přišel ten poslední den, když se společně probudili a mluvili o své budoucnosti. Nejhorší bylo uvědomění, že pár hodin na to už ho viděla naposledy. Přeskočila prázdniny, které strávila v posteli s brekem a vzpomněla na poslední silnou vzpomínku, kterou v hlavě už nějakou tu chvíli nosí.

Remus Lupin. Ano, tenhle bývalý hnědovlasý profesor Obrany proti černé magii jí teď pohltil, nejvíce jak to jen šlo. Vzpomněla si na jejich moment a bylo jí ho líto. Teď zpětně si uvědomila, že mu pravděpodobně ublížila, protože odhadovala, že on se z Dorcas Meadowesové ještě stále nevzpamatoval a ona mu teď jen zamotala hlavu.

Teď, když si celý život zopakovala, nějak najednou byla v úzkých. Tolik vzpomínek najednou. Rozhodla se, že vyzkouší tu s Cedricem. Rozhodla se, že se nechá naplnit momentem, kdy spolu před Třetím úkolem mluvily o tom, jak si po škole najde byt a práci, aby až ona dostuduje ho mohla navštěvovat.

Zhluboka se nadechla a vzpomněla si na ten moment, kdy se okny do pokoje dralo sluníčko, oni oba dva byli jen pod peřinou. Také si vzpomněla na ten jeho úsměv, díky kterému se vždycky cítila tak v bezpečí.

Otevřela oči, mávla hůlkou a vyslovila to zaklínadlo. Najednou ucítila sílu, jakou nikdy cítila, protože z hůlky se vymrštil hustý modrý paprsek, ze kterého se stala liška. Na tváři se jí objevil upřímný a nefalšovaný úsměv, ne snad proto, že by vykouzlila patrona, ale najednou měla pocit, že všechno okolo ní je dokonalé a úžasné.