Láska je sestrou smrti II. ✔

|KAŽDÝ SE SE SMUTKEM VYROVNÁVÁME JINAK|

/Vzhledem k tomu, že jsem zabila chudáka Siriuse (i když věřte, největší ztráta to byla pro mě 😂), tak jsem si vymyslela takovou scénu, u které jsem se sama málem rozbrečela😂🤩/

/16.6. 1996/

Sirius otevřel oči a objevil se před domem u Holland parku. Nechápal, kde se právě nachází, ale když se podíval pozorněji, uvědomil si, kdo na verandě posedává. Zahlédl tři blonďaté ženy a jeden zrzavý muž. 

,,Cassiopeio?" vyslovil jméno své ženy, ale očividně se momentálně nacházel ve vesmíru, kde to bylo slyšet. Blonďatá žena, krásná jako vždycky, zvedla své modré oči a všimla si Siriuse. Zaklepala na svou matku, Gracelyn, která seděla hned vedle ní, zvedla se z židle a utíkala proti němu.

Měla na sobě volnější kytkované šaty, které jí v běhu vlály, stejně jako její vlasy. Ani Sirius nezůstával pozadu a rozběhl se vstříc k ní. Den byl slunečný a jakmile už od sebe byli jen metr, oba ještě více přidali do kroku.

Sirius ji chytl za líce a Cassiopeia vyskočila tak, aby si nohy obmotala okolo jeho pasu a ruce zase okolo jeho pasu. Oběma připadalo, že nikdy těch polibků nebude dost. Sirius přesně tohle po dvanácti letech v Azkabanu potřeboval. 

Když se ti dva od sebe konečně odlepili, Sirius jí stále nepřestal držet. ,,Miluju tě," vydechl trochu zadýchaně a blonďatá žena se na něj s úsměvem podívala.

,,Merline, co tady děláš?" vyhrkla Cassiopeia nechápavě. ,,Člověk se na vás chvíli nedívá a ty umřeš?"

,,Tohle za to stálo," obejmul ji, protože měl pocit, že šťastnější už vlastně být nemůže. ,,Tak hrozně jsem se na tebe těšil, lásko moje."

,,Já na tebe taky," šeptla mu do ucha a odtáhla se od něj, ,,ale doufala jsem, že s holkami strávíš ještě nějaký ten čas."

,,To já sice taky," usmál se bolestně, ,,ale ony to tam dole zvládnou, Cass. Protože jsou po nás."

,,Já tě tak miluju, Siriusi Blacku," pověděla mu se šťastnými slzami v očích. ,,Tak hrozně moc, že to nemůžu asi slovy vyjádřit."

,,Tak to jsme na stejné lodi," usmála se Cassiopeia. ,,Kdo to udělal?"

,,Moje sestřenka," povzdechl si Sirius. ,,Ale neboj, už jsem si zvykl, že bodá nože do zad."

,,Takže vítej u nás doma," usmála se na něj blondýnka. ,,Tamhle je maminka, a vedle ní Margaret s Gideonem."

,,Počkej, takže tohle opravdu není sen?" snažil se to stále pochopit a jeho manželka nadšeně pokývala hlavou.

,,Tohle je klid, Siriusi," odpověděla mu. ,,A tady se plní i ty nejšílenější přání."

°°°

/22.6. 1996/

Catherine posedávala v zmijozelské společenské místnosti a zírala na ten vyšitý znak hada, který byl vyšitý na zeleném plátně, pověšený nad krbem. Měla chuť ho rozstřihat, roztrhat a zničit. Vlastně si teď tak trochu se svou sestrou vyměnila role. Thalia teď truchlila a Cat v sobě dusila zlost.

Brumbál jí prominul nějaké dny ve škole, které trávila právě tady ve společenské místnosti, zírajíc na ten vyšitý ornament. Po schodech dolů do společenky najednou seběhl hnědovlasý mladík, který když viděl blonďaté vlasy Cat, rozbušilo se mu srdce. 

Svůj krok zpomalil a opatrně si vedle blonďaté dívky posadil. Z kapsy vytáhl balíček papírových kapesníků a pokoušel se jí je nenápadně podstrčit. Nejdříve měl za to, že Cat v nějakém záhadném komatu, protože zkrátka zírala stále do toho samého místa, ale potom prudce otočila hlavu a zírala na mladíka, jako by ho chtěla zabít.

,,Co chceš?" prskla na něj otráveně, ale zároveň polohlasně, což symbolizovalo její únavu. Hnědovlásek nevinně sklopil víčka a tvářil se, jako by mu to bylo líto. ,,Potřebuješ něco, Notte? Protože jestli ne, tak vypadni."

,,Chci se tě zeptat, jestli si v pořádku," vyslovil otázku, Catherine po něm šlehla vražedným pohledem, ale dřív ho stačila okřiknout, on pokračoval sám. ,,Chápu, že nejsem první ani poslední, kdo se tě na tuhle otázku ptá, ale zkrátka ti chci říct, že mě to mrzí a jestli můžu nějak pomoct, tak to udělám."

,,Jak máš tu drzost za mnou teď přijít a ptát se na tohle?" nechápala blondýnka a Theo na ní bolestně hleděl. ,,Tvůj otec tam byl. Byl na ministerstvu, když mého tátu zabili."

,,Mrzí mě to, Cat," snažil se vyjádřit svůj smutek. ,,Myslíš si, že to neznám, ale mýlíš se. Moje mamka-"

,,Tvůj otec možná mého tátu nezabil, ale může za to, že je mrtvý," stála na svém Catherine. ,,Kdyby tam starý smrtijed Nott nebyl, bylo o jednoho volnějšího bystrozora víc a ten bystrozor by mohl zabránit Bellatrix Lestrangeové její vraždu."

,,Je mi to líto," skousl si horní ret. ,,Nikdy jsem nechtěl, aby se tohle stalo-"

,,Tvůj otec má podíl na smrti mého táty!" zopakovala ještě jednou a hlasitěji. ,,Takže pokud si myslíš, že chci mluvit s tebou, tak se šeredně mýlíš!"

,,A já ti ještě jednou říkám, že mě to mrzí!" zvýšil také hlas. ,,Ale na tom ministerstvu byl můj fotr a ne já! A kdybych ho mohl zastavit, udělal bych to! Zrovna ty bys měla vědět, že děti by neměli nést zodpovědnost za činy svých rodičů."

,,Co tohle má znamenat?" chtěla vědět.

,,Tvůj táta vystoupil z tohohle stínu," pokrčil rameny. ,,Vystoupil ze stínu Blacků a nebyl jako oni."

,,Jestli seš takový hrdina, proč se stále bavíš s lidmi jako je Blaise nebo Draco?" křikla na něj Cat a on se k ní nahl. Dřív než ji ovšem stačil políbit schytal velmi silnou facku, přímo na pravou tvář. ,,Jak se opovažuješ snažit se mě políbit?"

,,Copak si ještě nepochopila, že mi na tobě záleží?" zeptal se jí přitom, co si držel ruku na své tváři. Cat jeho řeči ignorovala, vstala z toho křesla a mířila pryč z téhle místnosti. Bolelo to, tak strašně to bolelo. Měla zlost na všechny okolo sebe a potřebovala to zkrátka někde ventilovat.

°°°

Thalia posedávala na svém klasickém místě u nebelvírského stolu. Stále se dívala k tomu zmijozelskému, doufajíc, že tam uvidí svou mladší sestru. Bála se o ní, protože věděla, že zlomit se pro ní nebude nic těžkého. Ona už tři dny do školy chodila, protože měla za to, že uzavřít se světu, jako tomu bylo před rokem s Cedricem, nebude úplně moudré.

,,Vyšlo tady, že tvůj táta je zproštěn vinny," strčila do Thalii Polly, aby jí probudila z jakéhosi mikrospánku.

,,Hm?" vypadlo z hnědovlásky nepřítomně a blondýnka převrátila očima.

,,Vidíš to?" kývla směrem k Dennímu věštci. ,,Tady je napsáno, že je tvůj táta zproštěn vinny z vlastizrady a masové vraždy."

,,To brzo," utrousil Harry otráveně a zakousl se do svého toustu. 

Thalia se zhluboka nadechla. ,,Můj táta a tvůj kmotr Harry byl ten nejvtipnější člověk, kterého jsem znala," pověděla mu. ,,Určitě by nechtěl, aby jsme kvůli němu byli smutní a abychom si neužívali života. A kromě toho, teď je na místě, kde je i moje máma i tvoji rodiče, Harry."