Láska je sestrou smrti II. ✔

|VŽDY KDYŽ NĚCO KONČÍ, NĚCO MUSÍ I ZAČÍNAT..|

/28.5. 1994/

Dívka, která vlastnila dlouhé hnědé vlasy, téměř identické jako její otec, ležela na ošetřovně v bezvědomí. Zase a znovu. Vlastně už několikrát přemýšlela, že by madam Pomfreyové navrhla tykání.

Najednou nabrala vědomí, otevřela svoje modré oči, ale stále viděla trochu mlhavě. Už reflexem si promnula prsty oči a pokusila se posadit. Naproti ní ležel její bratranec.. počkat.. vybavila si, co všechno se tuto noc stalo a co všechno celá ty léta nevěděla. Ron nebyl její bratranec a Hugo nebyl její bratr. Annabeth nebyla její matka všechno bylo jinak.

Ron ležel na lůžku s nohou v sádře - vzpomněla si, že za tohle může její táta - a zíral do jakéhosi místa kousek od nich. Pootočila hlavu a zahlédla Hermionu a Harryho, jak promlouvají s Brumbálem.

,,-Sirius Black je v nejvyšší cele Temné věže," mluvil Brumbál, jenž se procházel po ošetřovně. To jí problesklo v hlavě. Do háje! Sirius! Uvězněný! Co budu dělat?! Nemůžu přijít o svou nejbližší rodinu!

,,Pravidla znáte slečno," kázal Brumbál Hermioně, která mu přikyvovala, že ví, oč jde. Ovšem Harry a Ron si vyměnili nechápavé pohledy, čímž mu jasně dali najevo, že nemají páru, o čem je řeč. ,,Nikdo vás nesmí vidět. Uděláte dobře, když se vrátíte před posledním úderem zvonu. Kdyby to nevyšlo, mělo by to strašné důsledky. Ale když uspějete, zachráníme víc než jeden nevinný život."

Vypadalo to, že je Brumbál na odchodu, ale na poslední chvíli se obrátil. ,,Myslím, že tři obrátky by měli stačit," potom už se opravdu uchýlil k odchodu. ,,Zlomte vaz."

,,Co to sakra mělo znamenat?" rozhodil nechápavě ruce zrzavý chlapec a Hermiona přes Harryho přehodila jakýsi řetízek. A najednou zmizeli. Dívka vyskočila na nohy. Teprve teď si jí Ron všiml.

,,Lio?" podivil se a ona se k němu nahnula.

,,Říkal nejvyšší cela Temné věže?" ujišťovala se a on si chytl za ruku.

Zakroutil hlavou. ,,Co chceš udělat?" otázal se a ona se na něj žalostně podívala.

,,Zachránit mého tátu," vydechla polohlasně a on se pohodil hlavou.

,,Neříkej mu tak," zavrčel Ron. ,,Je to-"

,,Můj táta," zopakovala to. ,,Ať chceš nebo ne, Rone. Nemůžeš mi bránit v tom, abych ho chtěla poznat."

Ron její ruku pustil. ,,My jsme tvoje rodina."

,,A vždycky budete," souhlasila Thalia a obejmula ho. Ron měl srdce plné dobra, takže jeho obejmutí symbolizovalo bezpečí. Chtěla už jít pryč, ale on ji nepustil. Muselo použít hrubší síly. ,,Musím jít," šeptla a letmo mu zamávala. Potom se musela rozběhnout. Tolik schodů jí čekalo. Utíkala, seč jí síly stačili. Měla totiž cíl.

Zase a znovu. Najednou zahlédla Hermionu a Harryho, jak se se Siriusem loučí, měla pocit, jako by už bylo pozdě. Posledních deset metrů už dobíhala na plno. Měla až strach, že se nezastaví. Harry a Hermiona se rozběhly jinou stranou, protože zaslechli tlukot bradavických hodin.

Třiceti čtyřletý Sirius Black ale na poslední chvíli zastavil Klofana, na kterém seděl a sesedl z něj. Thalii se na tváři objevil široká úsměv, vyzařující štěstí. Z posledních sil se k němu rozeběhla a bez okolků mu skočila okolo krku. Zkrátka měla pocit, že obejmutí rodiče potřebuje.

,,Thalio," šeptl Sirius šťastně a ona zasmutněla.

,,Pettigrew utekl," zaskřípala zuby a on si povzdechl.

,,Chytíme ho někdy jindy," pokusil se sebe i jí uklidnit. ,,Pořád mě chceš o prázdninách vidět?"

,,Na sto procent," pokývala hlavou okamžitě a on se zase usmál.

,,Takže mám plán," prozradil jí. ,,Budu tě čekat na nádraží King Cross, musíš vystoupit co nejrychleji to jde. Já rozptýlím Beth, aby váš odvoz nestihla nebo se alespoň opozdila. Přifařím se jako někoho pes a budu čekat za přepážkou už v mudlovské části."

,,Budu tam," slíbila mu hnědovláska. ,,Zatím, tati."

,,To tati se mi fakt líbí," usmíval se spiklenecky Sirius a vyhoupl se zpátky na zachráněného hypogrifa. Sledovala, jak Klofan rozmáchl svá křídla a jak společně se Siriusem odlétá  pryč. Měla se zase na co těšit. Mohla obětovat své prázdniny, aby poznala svého tátu a společně mohli hledat její dvojče.

°°°

,,Takže vy čtyři," povzdechl si ředitel Bradavic, když seděl ve svém křesle ve své pracovně. Thalia by se dokázala říct, že jeho pracovnu zná už skoro zpaměti, protože tu rozhodně nebyla poprvé. ,,Zase a znovu bych vás měl pokárat, že jste porušili školní řád.. a možná i pár zákonů."

,,Omlouváme se, pane řediteli," pípla pokorně Hermiona, protože se to snažila za všechny jako vždycky vyžehlit.

,,Neomlouvejte se, slečno," pověděl jí s úsměvem. ,,Včera jste zachránili nejeden život, ať už mluvím o hypogrifovi Klofanovi nebo i o Siriusovi Blackovi. Za tohle dávám Nebelvíru dvě stě bodů."

,,To myslíte vážně?" vyhrkl bezmyšlenkově Harry a hned, jakmile si uvědomil, že to opravdu řekl si dal ruku před pusu.

,,Ano, myslím," pověděl jim profesor Brumbál. ,,A teď už běžte tu radostnou zprávu oznámit panu Weasleymu na ošetřovnu."

Hermiona a Harry se oba sebrali a zamířili pryč z ředitelovy pracovny. Ale Thalia zůstala a zhluboka se nadechla. ,,Pane profesore," vypadlo z ní a on si ji pečlivě prohlédl.

,,Nech mě hádat," přerušil ji. ,,Chceš najít svou sestru?"

,,Přesně tak," odsouhlasila mu. ,,Táta - myslím Siriuse Blacka - zpovídal jednu služebnou, která léta sloužila Rosierovým a prozradila mu, že by ji mohla držet jakási Sybil de la Vito."

I když Lia měla pocit, že tohoto ředitele Bradavic už nikdy nic nerozhodí, opak byl pravdou. Vlastně strnul a vstal. ,,A do háje," zaklel si pro sebe. ,,Jestli ji má v rukou Sybil.."

,,Znáte ji?" vyzvídala Thalia a on si promnul ruce. Ptala se zbytečně.

,,Ač Sybil pravděpodobně pořád vypadá na krásných čtyřicet, ve skutečnosti je mnohem starší," odpověděl ji. ,,Ano, znám ji. Moc dobře. Dříve hodně podporovala Pána Zla, ale potom se změnila. Přestala ho podporovat, což jej rozhořčilo, vzhledem k tomu, že Sybil byla a stále je velmi mocná. Aby si získal respekt, vyvraždil celou její rodinu. Nevěděl jsem, že je ještě na živu jak ona tak i někdo z její rodiny."

,,Moje babička - Gracelyn Rosierová - je její nevím-kdo-pra vnučka," vysvětlila mu. ,,Když je Voldemort vyvraždil, ona už byla v Anglii, daleko od své rodiny."

,,Rozumím," luskl prsty. ,,Je tedy pravděpodobné, že vaší sestru ukradli tu samou noc, jako zemřela vaše matka. Sybil to musela stihnout velmi rychle."

,,Dokážete ji najít?" zajímalo Thaliu a on si ukazováčkem a palcem pročísl svoje dlouhé vousy.

,,Pokusím se o to," zamyslel se ředitel. ,,Zatím bych o tom neříkal ministerstvu, ti lidé tam beztak dělají víc škody než užitku."

,,Děkuji, pane řediteli," poslala mu vděčný úsměv a vydala se pryč z jeho pracovny. ,,Naschledanou!"