I Knew I Was Waiting For You || LARRY STYLINSON

5.

Louis:
Hodina skončila a učitelka nás pustila domů. Rozloučil jsem se s Harrym a domluvili jsme se, že se za pár hodin sejdeme na náměstí a půjdeme k němu domů. Těšil jsem se a zároveň byl pěkně nervózní.

Ze školy jsem doslova vyletěl. Harryho jsem už nikde nepotkal, což jsem si uvědomil, že je nejspíš dobře.

Od školy jsem to neměl daleko, když jsem opravdu spěchal, zvládl jsem být doma za čtvrt hodiny. A dnes jsem opravdu spěchal. Nejradši bych běžel, ale přišel bych si pak trapně, tak jsem alespoň šel, co nejrychleji to šlo.

Spěchal jsem domů za mamkou, potřeboval jsem si s ní o všem promluvit. Věděla, jaký problém mi dělá se s někým bavit a vždy pro mě měla nějakou užitečnou radu. Máme spolu skvělý vztah, ne jako s mým otcem.

Ten, hajzl, opustil moji mamku když mi nebyli ani tři roky. Od tý doby se sice párkrát ozval a každý měsíc mamce přispívá docela slušnými penězi, aby se o nás všechny zvládla postarat, ale to nikdy nevyrovná tu psychickou újmu, co nám svým odchodem způsobil. Nikdy mu to neodpustím.

Kromě rodičů mám ještě šest sester, všechny mladší než jsem já. Jsou roztomilý, je s nima sranda a mám je opravdu moc rád, ale je pravda, že někdy umí mamce způsobit pořádné problémy.

Snažím se s nima mamce alespoň trochu pomáhat, ale kvůli škole to nestíhám a ona ani pomoct nechce. Vždy říká, že to zvládne sama, ať se zbytečně nestrachuju a jdu radši s nějakým kamarádem ven.

Jenže ono těch kamarádů moc není. Mám jen jednoho, na kterého se můžu vždy spolehnout. Jmenuje se Oli a známe se už od školky. Je dost akční, takový až střelený, a jakožto typickému extrovertovi mu mluvení s lidmi opravdu nedělá problém.

Vždy to byl on, kdo vymýšlel všechny naše "dobrodružství", nutno dodat, že většinou nekončila dobře. Byla s ním sranda.

Na začátku letošního školního roku bohužel odjel studovat do Londýna herectví a já tady zůstal sám. Už nemám nikoho s kým bych se mohl bavit a to mě dost sžírá.

***

,,Jsem doma," zakřičím na celý dům, hned jak otevřu dveře.

,,Ahoj Louisi," odpoví mi mamka z obýváku. Dojdu za ní a najdu ji na gauči obklopenou všema svýma dětma krmící svojí nejmladší holčičku.

Hned, jak však přijdu, vstane a políbí mě na čelo.

,,Tak jaký to bylo ve škole, miláčku?"

,,Šlo to."

,,A co spolužáci? Našel sis nějaké nové kamarády?"zeptá se trochu opatrně, ale s láskou a podporou v očích.

Ještě včera večer jsme to spolu rozebírali a já se jí svěřil, jak jsem z prvního školního dne nervózní a že se bojím, že si nenajdu žádné kamarády.
Ona mě uklidňovala, že někoho tak skvělého, jako jsem já, budou všichni milovat, ale o tom jsem silně pochyboval.

Na základce mě rozhodně nikdo nemiloval, spíš naopak, a ona to stejně říká jenom proto, že je to moje máma. Ta ve mě bude věřit, i když už se nikdo jiný nenajde.

,,Moc ne," řekl jsem, ,,ale je tu jeden kluk, Harry, a víš jak jsem ti psal o tom projektu?"

Přikývne.

,,No, tak budu pracovat s ním a on se mě zeptal, jestli bych nechtěl dneska přijít k němu na návštěvu, abychom se, však víš, seznámili.."

,,To je úžasný nápad," řekne hned a pyšně se na mě usměje. Jsem rád, že jí nemusím přemlouvat.

Určitě si oddechla, že její syn na tom ještě není tak špatně, když ho lidi zvou na návštěvu, proběhne mi hlavou, ale hned se za to zastydím. Taková moje mamka není.

,,A jaký je ten kluk, Harry?"

,,Fajn." Asi. Zatím ho moc neznám.

,,Tak to jsem ráda, určitě si budete skvěle rozumět."

,,Snad jo," řeknu, zabraný již do svých myšlenek a odejdu do kuchyně, udělat si teplé kafe.

Je možné, že bychom se s Harrym opravdu spřátelili? Je možné, aby se někdo jako on bavil s někým, jako jsem já? Vypadal, že by mohl, ale budeme si rozumět, když vypadáme tak moc rozdílně? Nebo ho přestanu po chvilce bavit, on se mi začne posmívat a poté, co dokončíme náš projekt spolu už nikdy nepromluvíme?

Ach jo, byl bych tak rád, kdybych si našel někoho, s kým bych si mohl popovídat o svých pocitech, kdo by mi rozuměl. Nějakého nového kamaráda, když je teď Oli tak daleko.

Ale zrovna Harry?

***

Došel jsem do svého pokoje, zahloubaný ve svých myšlenkách a lehl jsem si do postele. Byl jsem tak zmatený.

Zůstal jsem ležet hodně dlouho dobu, než jsem si uvědomil, že už jsou tři a já se mám za hodinu sejít s Harrym. Vyděšeně jsem se zvedl a šel se připravit.

Postavil jsem se před skříň, ale nevěděl jsem, co si vzít, tak jsem si nakonec nechal to, co jsem měl ve škole. Nervózně jsem se podíval do zrcadla a vyšel z pokoje.

3:20, budu tam nejspíš o něco dřív, ale to nevadí.

,,Tak já jdu k tomu Harrymu," zavolal jsem na mamku ode dveří.

,,Ano miláčku, užij si to tam!"ozvalo se hned.

,,Jojo, užiju," zakřičel jsme na ní,,, ahoj."

N

a náměstí jsem dorazil ve třičtvrtě na čtyři, došel jsem ke kašně a začal čekat. Srdce mi prudce bilo, zrychleně jsem dýchal a cítil jak se celý klepu.

Každou minutu jsem kontroloval čas, ale Harry pořád nikde.
-
-
-