I Knew I Was Waiting For You || LARRY STYLINSON

29.

Louis:
,,Dáme si závod?"

,,Vždyť jsi ještě před hodinou neuměl bruslit," podivil jsem se s úsměvem. Nechtělo se mi závodit, protože jsem se bál, že by mě předjel.

,,To nevadí," roztáhl rty do veselého úsměvu, ,, bude to sranda."

,,No, fajn," přikývnul jsem nezaujatě. Jestli teď prohraju, bude to dost velký trapas.

Harry:
Pochyboval jsem, že bych byl Louise schopný předběhnout, ale bavilo mě ho škádlit. Vlastně jsem se ani pořádně nesnažil, když nám to odstartoval a v klidu jsem dobruslil za Louisem, který už dávno čekal v cílové rovince. Po cestě se málem srazil s malým klučinou a najel na puk, ale nevypadalo, že by ho to vyvedlo z míry. Uznale jsem si s ním plácl a jeho vítězný úsměv mě potěšil víc než jakákoliv výhra.

,,Tak vidíš, vyhrál jsi!" usmál jsem se na něj.

,,Protože ty ses vůbec nesnažil!" našpulil zamračeně pusu.

,,Ale nekecej!" cvrnkl jsem ho do nosu, ,,vyhrál bys i kdybych se snažil sebevíc."

Zasmál se a dal si ruce v bok ,,teď jsi v podstatě přiznal, že jsi mě nechal vyhrát."

,,To se ti jen zdálo," objel jsem ho se smíchem.

,,A i kdyby," vrátil jsem se zase před něj, ,,vadilo by ti to snad?"

,,Asi ne," zahuhlal, na tváři nejistý úsměv a naše obličeje tak blízko, že jsem cítil jeho trhavý dech.

,,Tak vidíš, ty hlupáčku," usmál jsem se na něj a jemně ho políbil. Zasmál se do polibku a nejistě se ke mně přitulil.

,,Běžte si laskavě někam jinam, já odmítám, aby tohle moje děti viděli!"

Louis se ode mě v mžiku odtrhl a nejistě ustoupil. Přitáhl jsem si ho s úsměvem zpátky a položil přes něj ruku a on se na mě nejistě přitiskl zpátky. Začal jsem ho jemně hladit po zádech a sám pro sebe se usmál, když se jeho dech postupně zklidnil a jeho tělo se přestalo klepat. Stále však zůstával zachumlaný u mě, obličej zabořený do mé hrudi a neodvažoval se zvednout pohled.

Se zlostí v očích jsem pohlédl na asi čtyřicetiletého už trochu prošedivělého pána se dvěma holčičkami, kterým nemohlo být přes deset let. Ty se nejistě držely za otcovu ruku, ale nevypadaly v obličeji ani z části tak znechucené, jako právě jejich otec.

,,Co prosím?" pohlédl jsem mu do očí a snažil se znít, tak slušně, jak jen to v dané situaci šlo, rty zlostně semknuté.

,,Řekl jsem, že nechci, aby se tady na to musely moje dcery dívat!"

,,Aha," usmál jsem se na ty holčičky a vrátil se pohledem zpátky k muži, ,,nevšiml jsem si, že by jim to nějak vadilo."

,,Dáváte jim špatný příklad," argumentoval chlap, ,,nechci, aby moje dcery skončily TAKHLE!" řekl a to poslední slovo doslova vyplivl s pohledem na Louise na mé hrudi.

,,Pokud se na to nechcete dívat, běžte si prostě někam jinam," pronesl jsem s předstíraným klidem a stále nesundával ruku z Louisových zad, i když jsem viděl, jak to ten pán se znechucením pozoruje. Možná právě proto.

,,Já nemám jediný důvod, proč to tady opouštět, to vy byste se měli držet stranou, když už musíte dělat tohle."

,,Co tohle?" nadzvedl jsem pobaveně obočí, ,,myslíte líbat se? Vy jste se snad se svojí ženou nikdy nelíbal?"

,,Já na rozdíl od vás se nemám za co stydět, takže můžu svojí ženu líbat na veřejnosti. Vy byste se nad sebou měli zamyslet, dělat takovéhle zvrácenosti, když vás může kdokoliv vidět..."

,,Já se nemám za co stydět," přerušil jsem ho, ,,a to vy byste se měl nad sebou zamyslet!"

Věnoval jsem mu poslední zamračený pohled a společně s Louisem odešel z plochy. Ještě jsem se otočil a zamával starší z těch dvou holčiček, která nás se zájmem pozorovala. Stydlivě sklopila pohled, ale pak se usmála a zamávala mi zpátky. Trochu mi připomínala Louise. Byla tak roztomilá a já jen doufal, že neskončí jako její otec. Nesnáším homofoby.

Posadil jsem se na lavičku a přitáhl si Louise, který vypadal, že se každou chvíli rozbrečí, na klín.

,,Lousi," odhrnul jsem mu vlasy z čela a donutil ho se na mě podívat, ,,neber toho chlapa vážně, je to blbec."

,,A jaký," přikývl se zlostí v očích. ,,Jenže.," zadrhl se a sklopil oči.

Nejistě jsem ho hladil po zádech a počkal než se odhodlal pokračovat.

,,Ten chlap je blbec, ale já se bojím, že přesně takhle se bude tvářit moje mamka, až ji to jednou řeknu," zesmutněl.

,,Lousi, netrap se tím," objal jsem ho a nechal ho, aby si na moje rameno položil hlavu. Zavřel jsem oči a jen hladil to stvoření natisklé tak blízko na mě. Snažil jsem se sebevíc nemyslet na to, že přesně toho se obávám i já. Co na to řeknou rodiče, až jim jednou řeknu, že se mi líbí Louis?

Louis se ode mě po chvíli odtáhl a s úsměvem mi pohlédl do očí, ,,Děkuju. Za to, žes nás před tím pánem tak bránil."

,,Louisi, to byla samozřejmost," usmál jsem se na něj, ,,nikdo by si neměl dovololovat takhle o někom mluvit."

,,Děkuju," zopakoval a pak se na mě nalepil a nejistě mě políbil. Překvapilo mě to, ale hned jsem se zapojil. Nejdřív jemný procítěný polibek se po chvíli proměnil v mnohem vášnivější, až jsem se musel ač nerad od Louise odlepit a horlivě zalapat po dechu.

Přitiskl jsem své čelo na Louise a jen jsme se na sebe usmívali, jak nějaký zamilovaný pár z filmu. Což jsme vlastně byli. Jen kolem nás nestáli žádní kameramaři a my nemuseli naši lásku předstírat.

Znovu jsem si přitáhl Louise do polibku a překvapeně jsem zalapal po dechu, když se na mě naschvál začal vrtět.

,,Ty prevíte," zasyčel jsem mu do ucha a on se jen zasmál.
-
-
-

Doufám, že jste si všichni užili Vánoce, jak jen to šlo, našli pod stromečkem, co jste si přáli, pochutnali si na vánočním kaprovi se salátem (který já zrovna nemusím, takže jsem měla kaši 😂) a stále si užíváte ty nádherné dny volna, kdy nemusíte do školy a můžete vstávat až o půl jedenáctý nebo třeba i dýl, aniž by vás někdo budil. Veselé Po-Vánoce!!🎅🎄❤️

A samozřejmě taky opožděně všechno nejlepší našemu úžasnému mrňavému Louisíčkovi, kterýmu už je šílených 27 let.🎂❤️

Máte nějakou oblíbenou vánoční pohádku?
Za mě rozhodně Lotrando a Zubejda 😍