I Knew I Was Waiting For You || LARRY STYLINSON

19.

Harry:

S úsměvem jsem vešel do třídy, nezvykle klidný. Snad poprvé jsem se s rodiči nepohádal, a řekl bych, že jsem si dokonce snídani s nimi i trochu užil. Zayn už o Louisovi nic ošklivého neřekl, ani mě nenutil přijít na dnešní párty, když jsem mu popravdě řekl, že se mám sejít s Louisem.

Chvilku se hlasitě smál a pak mi popřál hodně štěstí, na což jsem si jen povzdechl a odvrátil pohled, aby neviděl, jak jsem zčervenal.

Hned jak jsem vešel, zamrzl mi úsměv na rtech. U Louise už zase seděl ten blbý Niall a něčemu se spolu hrozně smáli. Měl jsem v plánu ho jít pozdravit, ale když jsem je uviděl, radši jsem rychle odvrátil pohled a obrátil se zpátky na Zayna.

Zamířil jsem k naší lavici, ignorující Louisovu přítomnost i Zaynův podezíravý pohled. Snažil jsem se skrýt všechny svoje pocity a doufal, že si nikdo ničeho nevšiml.

Přišli za námi kluci, a já se rozhodl nechat Louise být. Třeba se od nich něco zajímavého dozvím.

,,Nazdar kluci!" zavolal jsem na ně zvesela.

,,Nazdárek Harry!" poplácal mě John po ramenou, ,,konečně je náš známý brach zpátky."

,,Už bylo na čase!" přikyvoval Thomas.

Usmál jsem se. Nehledě na to, jací kokoti to byli, pořád jsem je měl svým způsobem rád.

,,Tak co? Dorazí Harry konečně taky na nějakou tu párty?" popíchl mě znovu John.

,,Nevím, jestli se mi bude chtít," pokrčil jsem upřímně rameny.

,,Ale no tak, budou tam všechny kočky z města a můžeš se s někým seznámit," štouchl do mě, ,,už by to taky chtělo!" Podle tónu, kterým to říkal, byste si mysleli, že mě jen pošťuchuje, ale mně bylo jasné, že je v tom skrytý varování, že už bych si opravdu měl někoho najít.

Odvrátil jsem od nich pohled.

,,Nemám na to dneska náladu," namítl jsem a oni se na mě nechápavě podívali.

,,Ale no tak Harry. Co to s tebou je?!"

,,Kde je ten starý Harry, co vymetal každou párty!"

Zamračil jsem se na ně. Jsem přeci pořád ten samý Harry!

,,Že by se nám náš Harry zamiloval?" promluvil náhle Paul.

,,Jinak už si to nedokážu vysvětlit!" přikývl na to Thomas.

To už mi došla trpělivost. Debatovali přede mnou o mně, jako bych tam ani nebyl.

,,Řekl jsem, že nemám náladu!" zakřičel jsem na ně a praštil pěstí do stolu. Vrhli na mě několik překvapených pohledů a odešli.

Cestou si něco šeptali a pak se začali smát. Otráveně jsem protočil oči. Proč se s takovými blbci vůbec bavím?

Všiml jsem si Zaynova upřeného pohledu. Věděl jsem, že asi čekal vysvětlení, ale do toho se mi teď vážně nechtělo.