I Knew I Was Waiting For You || LARRY STYLINSON

26.

Louis:
Uběhl týden a mně se již modřina na břiše docela zahojila a konečně přestala bolet. Paulovi a Thomasovi se mi dařilo celou tu dobu vyhýbat a tak mi naštěstí ani žádná nepřibyla.

S Harrym jsme již dokončili náš projekt a nyní se jen domlouvali, kdo co a jak řekne a podobné drobnosti. Bylo to fajn, scházeli jsme se každý den v parku a jednou, když pršelo jsme zašli i ke mně. Viděl jsem, jak si mě Harry čas od času ustaraně prohlíží a dával jsem si proto náramný pozor, abych nosil oblečení, co zakryje všechny mé modřiny.

Usmál jsem se na sebe do zrcadla, když se mi modřiny konečně zahojily a už nebyly nijak viditelné. Tedy kromě té na břiše. Konečně můžu začít trénovat. Harry mi mé rozhodnutí často připomínal a snažil se mi ho rozmluvit, že prý na to nejsem stavěný a on nechce, abych si ublížit. Hřálo mě u srdce, že se o mě tak bojí, ale zároveň mě uráželo, že mě tak podceňuje. Nejsem zas tak slabý, jak si myslí.

Domluvil jsem se s Harrym a ten mi řekl, ať k němu ve čtyři přijdu domů, že kousek od jeho domu je posilovna i s nějakým tím boxovacím pytlem, i když pochybuje, že se k tomu dostaneme.

Nelíbilo se mi, že mě všichni uvidí u těch mých zoufalých pokusů, ale Harry tvrdil, že si nás nikdo všímat nebude. Snažil jsem se mu věřit, ale stejně bych radši trénoval někde, kde bychom mohli být jen my dva. Taky jsem mu musel přiznat, že si k němu asi nepamatuju cestu, přičemž jsem se cítil dost trapně, ale Harry se tomu jen zasmál a řekl, že se teda sejdeme na náměstí.

,,Tam snad trefíš," zašklebil se.

,,Nejsem blbej!" odpověděl jsem mu na to a praštil ho do ramene. Ani to s ním nehlo.

,,Vidím, že budeme mít na čem pracovat," zasmál se a ránu mi oplatil. Sykl jsem bolestí a položil si na ní ruku.

,,Neříkej, že tě to bolí, vždyť jsem tě ještě šetřil," řekl a s ušklíbnutím odešel.

No super.

***

,,Už jsem myslel, že nedorazíš!" spustil Harry se zkríženýma rukama hned, jak jsem přišel. Měl pravdu, přišel jsem s půl hodinovým zpožděním. Nějak se mi tam na poslední chvíli nechtělo, došlo mi, že se nejspíš před Harrym hodně ztrapním. Ale nakonec jsem se k tomu přece jen dokopal. Už jsem mu to jednou slíbil, navíc on to dělá pro mě.

,,Rozmyslel sis to?" zeptal se se smíchem. Bylo to jako by mi četl myšlenky.

Jen jsem zavrtěl hlavou.

,,To jsem rád," zasmál se upřímně, ,, Už jsem se na to začal těšit."

Nejistě jsem se usmál. ,,Jo, to já taky."

Celou cestu mi Harry vyprávěl o všem, co budeme trénovat a přitom se vyptával na detaily, co přesně chci, aby mě naučil. Byl do toho tak zabraný a tak jsem ho jen poslouchal, občas přikývl nebo něco zamumlal a nenápadně si ho přitom prohlížel. Rozhazoval rukama, neustále se něčemu smál, oči mu jen zářily a já z něj nemohl spustit oči.

,,Haló? Země volá Louise!"

Div jsem se nezakoktal, když jsem zjistil, že mě Harry nachytal přitom, jak ho pozoruju.

,,Jsme na místě," řekl a pokynul rukou k moderně upravené budově. Na tváři se mu rozléval veselý úšklebek.

,,Super," zahuhlal jsem a radši od něj rychle odvrátil pohled.