I Knew I Was Waiting For You || LARRY STYLINSON

39.

Louis:
Nikdy, ani ve snu, bych si nepomyslel, že můj coming out dopadne tak dobře. Očekával jsem, že se najde spousta lidí, co mě odsoudí, jako jsem to viděl ve filmech a na YouTube, ale ono to dopadlo přesně naopak a já teď vidím, jaké mám štěstí vyrůstat v tak skvělé rodině a být obklopen tak skvělými přáteli, kteří mě přijali takového, jaký jsem. Nikdy jsem si neuvědomoval, jaké mám štěstí.

Teď už vím, že byly moje obavy zbytečné, jen bych si přál, aby tomu tak bylo i v těch dalších tisících případech, co se děti rozhodli přiznat svojí rodině se svou sexualitou a oni je za to vyhodili z domu. Trhá mi to srdce a ať už jsou ti lidi jinak sebelepší, nikdy nepochopím, jak se mohli uchýlit k něčemu tak bezcitnému.

U mě se však nic takového nestalo. Nejen, že mě mamka pochopila, dokonce mě i podpořila a řekla, že už to stejně trochu tušila. Za Harryho byla ráda, že prý na něj v průběhu toho, co se u nás stavoval, změnila názor a teď si myslí, že je to dobrý kluk. Na konci toho všeho mi vlepila obrovskou pusu na tvář a řekla, že pokud chci, můžu to vysvětlit i dvojčatům. Nikdy s nima sice o takovýchto tématech nemluvila, ale přijde jí jako dobrý nápad s tím začít.

Dvojčatům jsem to tedy řekl ještě ten den večer, kdy se vrátily z přespávačky od kamarádky. Koukaly na mě trochu vyjeveně a Daisy řekla, že je to divný, na což ji Phoebe bouchla a s vážným výrazem mě poučila, že její sestra to ještě nechápe, protože je malá. S mamkou nás to rozesmálo, ale byly jsme na ně obě za jejich přístup pyšní, a to jak na Phoebe tak i na Daisy.

Na konci týdne tak byli jediní důležití lidé, kteří o nás nevěděli, Harryho rodiče. Harry mi však na rovinu řekl, že se na to ještě necítí, tak ať nejsem zklamaný. A to já nebyl, a ani o měsíc později jsem ho do toho netlačil. Hlavní je, že mohu být s ním a nic víc nepotřebuju. I když to znamená před Harryho rodiči naši lásku krýt.

Pomalu se blížily Vánoce a já se začal stresovat dárky. Nebyl jsem si jistý, jestli si s Harrym nějaké dáváme, ale já jsem mu i přesto chtěl koupit alespoň nějakou drobnost. Sehnal jsem mu přes internet kryt na mobil s logem SWS a přemýšlel, že bych k tomu udělal ještě rámeček s naší fotkou, ale pak mi to přišlo moc dětinské a uvědomil si, že Harry by si stejně myslel, že je to kýč.

Přemýšlel jsem, jestli Harry vůbec ví, že mám na Vánoce narozeniny. Nebyl jsem si jistý, jestli jsem mu to někdy říkal, možná jednou na začátku, kdy jsme se poznali, takže pochybuju, že by si to pamatoval, ale... tak trochu bych si to přál.

Domov máme vyzdobený už od konce listopadu. Jako každý rok, i letos se nemohu vánočních svátků dočkat. Mamka vždycky uklidí a já se sestřičkami děláme cukroví. Pokaždé se u toho tolik nasmějeme, a i když je na konci kuchyň jako po výbuchu a my celí od mouky, mám to strašně rád.

Už aby byly Vánoce.

Harry:
Vánoce NESNÁŠÍM. Už jako malé dítě jsem je nemusel, o neexistenci Santy jsem se dozvěděl asi v pěti, kdy se přede mnou Gemma prořekla a od té doby naprosto ztratily kouzlo.

Pamatuju si, jak jsem byl nadšený, když jsem v jedenácti letech poprvé rozdával dárky. Jenže to bylo také poprvé a naposled a od té doby jsem to spíše nesnášel.

Nejen, že jsem nikdy nevěděl, co komu dát a stálo mě to polovinu našetřených peněz, několikrát se mi stalo, že jsem se opravdu netrefil a viděl, jak se mamka snaží přetvařovat, ale bylo zřejmé, že ji ten dárek ani trochu nepotěšil. Další den nejspíš stejně skončil v jedné z krabic, kam dává šunty, které neví, kam dát.

Byl jsem rád, že alespoň s klukama jsme si nikdy nic nedávali a hodlal to tak zachovat.

Teda samozřejmě až na Louise, který nejen, že Vánoce miloval, ale měl ten den i narozeniny. Zdálo se mi, že ten čas strašně utekl a nemohl jsem uvěřit, že se známe už přes tři měsíci a já teď poletuju jako zběsilý po všech obchoďácích a snažím se najít něco, co bych mohl Louisovi dát.