I Knew I Was Waiting For You || LARRY STYLINSON

27.

Louis:
Harry se přesunul nade mě a stále mě chtivě líbal. Sotva jsem popadal dech, ale nechtěl jsem se od něj odtrhnout. Takhle blízko jsem mu ještě nebyl, uvědomil jsem si s nervozitou. Byl jsem v takové euforii, že jsem nebyl schopný ani pořádně myslet. Kdybych neležel, nejspíš bych se zřítil z toho, jak jsem byl rozklepaný.

Omámeně jsem jen rukama přejížděl po jeho vypracovaných rukou. Nejspíš si toho všiml, protože se náhle do polibku usmál. Usmál jsem se taky a podíval se mu do očí. Nemohl jsem uvěřit tomu, co se právě stalo. Harry se na mě koukal s takovou láskou, že jsem myslel, že mě znova políbí, ale on se místo toho přetočil vedle mě, dal si ruku pod hlavu a pozoroval mě.

Znervózňovalo mě to. Neměl jsem sebemenší tušení, co si o tom všem myslet. Pokusil jsem se vstát, ale Harry mě zachycením ruky stáhnul zpátky. Překvapeně jsem se na něj podíval. Ještě před chvílí tvrdil, jak musíme spěchat a teď tu leží a do spěchu mu vůbec není.

,,Lou...," vydechl a já se nad tím oslovením usmál. Nebo spíše na tom způsobu, jak ho vyslovil. Ještě nikdy jsem neslyšel svoje jméno z něčích úst raději než z těch jeho. Znělo najednou tak speciálně a já si dokázal představit poslouchat ho stále dokola a dokola. Napořád.

Usmál jsem se na něj a lehl si taky na bok, blízko k němu a upřeně se na něj zadíval. Byl jsem vyděšený, ale zároveň hrozně moc šťastný. Snad nejšťastnější za celý svůj dosavadní život.

,,Harry, já..." začal jsem nejistě, ale selhal mi hlas.

,,Přemýšlel jsem," řekl náhle Harry, potichu, ale ne zas tak, abych ho nemohl slyšet.

Harry:
,,Napadlo mě, jestli bys třeba nechtěl někdy někam z-zajít?" řekl jsem a podíval se nejistě na Louise. Srdce mi hlasitě bušilo a nebýt toho, že ležím asi bych se celou nervozitou skácel. Co když, co když to necítí tak jako já?

Podíval jsem se na něj a v duchu hlasitě vydechl, když se mu na tváři postupně vytvářel veselý úsměv. Ten, který jsem tak miloval.

,,Jako, jak-ko na rande?" vykoktal překvapeně.

,,Ne, ty ňoumo, chystám se tě zabít," zakroutil jsem nad ním se smíchem hlavou, ,,tak půjdeš?"

,,Pokud mě nezabiješ," zasmál se.

,,Pokusím se," ušklíbl jsem se.

,,Tak to pak moc rád," zašeptal.

,,Cože jsi říkal?" škádlil jsem ho. Srdce mi radostí plesalo a já si nemohl pomoct, ale usmíval se na celý svět.

,,Půjdu s tebou," zakroutil očima a pak se usmál. V očích mu jiskřilo, a mně při tom pohledu roztávalo srdce. Nevěřil jsem tomu, že mám to štěstí jít s tímto dokonalým stvořením na rande. Čím jsem si to zasloužil?

Přisunul jsem se k němu a rukou mu začal pomalu přejíždět po jeho obličeji. Chtěl jsem si zapamatovat každou jeho drobnost. Ucítil jsem, jak se pod mými doteky celý třese a s motýlky v břiše mu vlepil dětskou pusu na tvář.

,,Už abychom šli," zvedl jsem se a podal mu ruku.

S úsměvem ji přijal a já ho švihnutím vytáhnul nahoru. Byl neskutečně lehký. Zvednul jsem ho a ani se nemusel pořádně snažit.

,,A jasně, že je to rande," zašeptal jsem mu ještě do ucha, než jsem ho konečně pustil.

On se mírně zamotal a přešlápl nohou dozadu, tak jsem ho radši zase chytil. Hned se narovnal a s úsměvem mi ji stiskl.

Stejně to nejspíš dělal jenom proto, abych ho zase chytil, pomyslel jsem si se smíchem.

Hajzlík jeden.

,,Dneska jste se tam nějak zdrželi," podotkla Hanna, moje stará známá, když jsme procházeli kolem vrátnice.

Louis rychle pustil moji ruku a s červenými tvářemi a bez jediného pohledu na mě, sklopil oči.

,,Museli jsme pořádně trénovat," řekl jsem a vlídně se na ní usmál, snažíc se nedávat najevo, jak mě Louisovo chování ranilo. I když jsme se díky tomu vyhli nepříjemným otázkám od Hanny.

,,Tady Louis," ukázal jsem na Louise stojícího nejistě vedle mě, ,,chtěl abych ho něco naučil, ale vypadá to, že to s ním bude nadlouho, takže nás ještě uvidíš," zasmál jsem se.

,,No, to ráda slyším," usmála se na nás.

Rozloučil jsem se s ní a byl rád, když Louis udělal to samé, i když jinak za celou nepromluvil. Celkově byl nějak zamlklý, uvědomil jsem si.

Louis:
Přemýšlel jsem, co by kluci asi řekli, kdyby se dozvěděli, že spolu s Harrym půjdeme na rande. Jen z té představy jsem se málem zhroutil a rychle pustil Harryho ruku, když jsem zaregistroval, jak si nás ta paní na vrátnici prohlíží. Ucítil jsem, jak sebou Harry ublíženě škubl a radši rychle sklopil zrak. Cítil jsem se špatně, že jsem ho nejspíš zklamal. Já nechtěl.

Nemohl jsem si pomoct, ale čím déle jsme šli, tím víc jsem toužil říct mu konečně pravdu. Pravdu o tom, proč chci, aby mě tohle všechno učil, že to opravdu není proto, že si myslím, že se mi to bude jednou hodit. Já to věděl.

A taky jsem věděl, že bych mu to měl říct. Ale nemohl jsem.

Místo toho jsem se k němu přitiskl a propletl si jeho prsty s těma mýma. Byla už tma a já se nebál, že nás někdo uvidí.

Harry se jen usmál a zesílil náš stisk a já věděl, že mi tím mé předchozí chování alespoň částečně odpustil.

Zbytek cesty jsme šli potichu a jen si užívali přítomnost toho druhého.

A já se najednou cítil tak neskutečně šťastný a jen jsem doufal, že se za pár minut neprobudím a nezjistím, že to byl jen sen. Sakra hezký sen.
-
-
-

Co říkáte na Zaynovu novou písničku, Good Years? Já ji nemůžu dostat z hlavy💛

Přežijte školu ❤️ Já jdu zítra k zubařce, tak se za mě prosím modlete. Jestli bych měla říct jednoho člověka, kterého se fakt bojím, tak je to ona 🙇Vždycky jsem ji jako malá hryzala, ale na to už jsem teď prý moc velká 🙄 Škoda.