I Knew I Was Waiting For You || LARRY STYLINSON

21.

Louis:
,,Tak si to tam s tím klukem užij!" šťouchne do mě se smíchem Niall. Od toho incidentu ve třídě o nás nepřestal mluvit. Přiznal se, že Harryho moc nemusí, což se mu ani nedivím poté, co mu jeho kamarádi provedli, ale je na mě zatím hodný, tak si stěžovat nebude. Byl jsem rád, že už jsem mohl od Nialla a těch jeho všetečných otázek utéct.

,,Ahoj Loui!" pozdravil mě zvesela Harry, i když v jeho tónu bylo slyšet i jakési zklamání, které jsem nedokázal přiradit. Když jsem přišel, seděl už na lavičce a dělal zrovna něco na mobilu, ale hned, jak jsem přišel, tak ho uklidil.

,,Ahoj Harry," usmál jsem se a přisednul si k němu. ,,Ještě jednou promiň za ten včerejšek," řekl jsem zatímco jsem vytáhnul všechny potřebné listy k projektu. Celý den jsem o tom přemýšlel, a uvědomil si,  že Harry vlastně za nic nemůže, takže jsem se teď cítil trochu provinilý.

,,Už ses omlouval několikrát!"

,,Jo, to máš asi pravdu," uznal jsem. ,,Pořád se zlobíš?"

Jen se usmál a upřeně se na mě zadíval, ale neodpověděl. Chtěl jsem odtrhnout pohled, ale něco jako by mi v to bránilo. Usmál jsem se a on na mě šibalsky mrkl, pak mi úsměv oplatil.

,,Ehm, takže," snažil jsem se rychle něco vymyslet, ,,čím začneme?" Hodil jsem mu do klínu štos papírů a pak ztrapněně odvrátil pohled.

,,Noo," podrbal se na hlavě a vytáhl první papír z vrchu, ,,tak třeba tímhle!"

,,Fajn," vzal jsem si od něj papír. ,,Takže ideální škola? No, to jsi nevybral zrovna moc záživný téma," tiše jsem se zasmál.

Uraženě se zamračil, ale koutky mu hrály.

,,Tak vyber něco jiného," pobídl mě.

,,Ne, dobrý. Zůstaneme u tady toho."

,,Myslel jsem si to."

Vrhl jsem na něj odměřený pohled. ,,Tak tedy, ideální škola." Dal jsem se do přemýšlení.

,,Neexistuje," řekl Harry věcně a oba jsme se rozesmáli.

Trvalo nám půl hodiny, než jsme konečně začali psát, ale pak jsme měli celou práci hotovou za deset minut. Rovnou jsme napsali i krátký sloh o našich dojmech z této školy, u čehož jsme se dost nasmáli, a pak jsme si dali jen krátké testy s otázkami, které máme o sobě navzájem zjistit. Celé odpoledne utíkalo hrozně rychle a já za chvíli zapomněl, že jsem byl ze setkání s ním vlastně nervozní.

Už jsme měli celou práci hotovou, začínalo se i pomalu stmívat, ale my jsme ještě stále seděli na lavičce a povídali si. Nebyl jsem schopný myslet na to, že bych už měl jít domů a Harry taky nevypadal, že zrovna spěchá.

Nachytal jsem se zírat na Harryho rty a rychle odvrátil pohled, rudý až na zadku.

,,Někdy bychom spolu mohli někam zajít... jakože i mimo projekt," podíval se mi Harry šibalsky do očí. První, co mě napadlo bylo, že to zní jako rande, ale nad tím jsem hned rychle zakroutil hlavou. Harry Styles a já na rande? Kluk a kluk? Pff, na co to myslím!

,,Neboj, nemyslel jsem to jako rande," zamračil se, když jsem stále mlčel.

,,Já vím," zasmál jsem se, ,,jsme přece oba kluci!"

Čekal jsem, že se začne smát se mnou, ale on celý ztuhl a mlčel.

,,Já vím," řekl a snažil se znít nezaujatě, ale v jeho hlase byl přesto cítit nepříjemný tlak.

Zadíval jsem se mu do očí. Proč jsem to vlastně řekl? Přišla mi to v tu chvíli správná věc, říct, že bychom spolu nemohli jít na rande, ale teď už jsem nechápal proč. Vždyt já bych s ním vlastně i šel. Teda, ne, že se mě zeptá. Ach jo, měl jsem v hlavě takový zmatek.

,,Nemyslel jsem to tak," zašeptal jsem a podíval se mu do očí.

V očích se mu mihl sotva znatelný úsměv. ,,Co myslíš?"

,,No, to s tím, že kluk a kluk nemůžou být spolu," chápavě jsem se na něj usmál.

,,Lousi, já nejsem gay!" řekl zřetelně s malou pomlkou za každým slovem a frustrovaně si přitom prohrábl vlasy. Au, to bolelo!

,,Já taky ne!" řekl jsem automaticky, i když byla to vlastně pravda?
Zamračil se, ale pak, když si svoji reakci uvědomil, nahodil pohotový úsměv.

Zadíval jsem se do očí a on neucukl pohledem, ale zadíval se do těch mých ještě hlouběji.

,,To jsem rád, že jsme si to ujasnili," odpověděl mi, a stejně jako já už několikrát za tento večer, sjel pohledem až k mým rtům. Zadrženě jsem dýchal a rozklepané ruce schoval do klína. Podíval se mi do očí, nepatrně se usmál a pak sjel pohledem zase k mým rtům. Zopakoval to ještě několikrát a nejistě se přitom přibližoval. Už byl jen pouhých pár centimetrů od mého obličeje. Zadíval jsem se mu do očí a celý se zachvěl, když na mě nepatrně dýchl. Bylo mi jasné, kam tohle směřuje.

,,Můžu?" řekl neskutečně potichu a zadíval se mi na rty.

Nervózně jsem si skousl ret.

Nebyl jsem schopný odpovědět, ale nejspíš to pochopil jako ano, protože o minutu později jsem ucítil, jak se jeho rty dotýkají těch mých a já jen nevěřícně zadržel dech.

V těle se mi rozlétlo hejno motýlů a bylo to, jako by mnou projela neskutečná vlna energie, kterou jsem však nezvládal ovládat. Cítil jsem se jako na horský dráze, neschopen se toho pocitu nabažit. Dotek jeho rtů na těch mých působil až moc reálně.

Přitiskl jsem svoje rty ještě blíž a nechal svoje ruce viset volně dolů, zatímco Harry se těma svýma jemně dotkl mého ramene a druhou mi přidržel bradu. Podíval jsem se mu do očí a ty se na setinu vteřiny setkaly s mýma. Jasně zelená barva se na mě láskyplně dívala a já radši zavřel oči a na nic nemyslel, jen se nechal unášet.

Ještě nikdy jsem se s nikým nelíbal, ale s Harrym jako by to šlo samo.

Neotevřel jsem pusu, ani s ním nijak nespolupracoval, jen si užíval ten pocit jeho rtů na těch mých.

A jediný na co jsem myslel je, že nechci, aby to nikdy, NIKDY skončilo.
-
-
-