I Knew I Was Waiting For You || LARRY STYLINSON

23.

Harry:
Moje odvážné plány promluvit si s klukama zmizely hned, jak jsem vstoupil do třídy. Nikdo kromě Zayna se mnou nemluvil. Nechápavě jsem se ně podíval, může to snad být jenom proto, že se s nima odmítám každý den poflakovat po náhodných večírcích a svádět nějaké otravné holky, které mě ani nepřitahují? Znechuceně jsme se od nich odvrátil zády, naštván sám na sebe, že jsem se s takovýma pakama, kdy bavil.

Rozhlédl jsem se po třídě a když jsem zjistil, že Louis ještě nedorazil, sesunul jsem se znuděně na židli. Kde ten Louis vězí? Za pár minut začíná hodina a on pořád nikde. To já jsem většinou ten, co chodí pozdě. Jen doufám, že to stihne včas. Zrovna Byronová nevypadala jako někdo, s kým bych chtěl mít problémy.

Louis:
S Niallem jsme se domluvili, že se sejdeme dvacet minut před začátkem školy. Čekal jsem proto na konci školního parku a netrpělivě vyhlížel Nialla, který měl tou dobou už desetiminutové zpoždění. Kde ten kluk vězí?

,,Promiň, že jdu tak pozdě," ozvalo se náhle kousek ode mě a to už ke mě dobíhal Niall, celý červený a sotva popadající dech od toho, jak běžel, ,,trochu jsem zaspal."

Nechal jsem ho vydýchat a pak jsme společně vyrazili do školy. Měl jsem štěstí, že byl Niall zrovna v dost upovídané náladě, protože díky tomu nevědomky zabavoval moji mysl od neustálého přemýšlení nad Harrym. Nebýt toho, už bych se z toho asi zbláznil, od včerejška ho totiž nemůžu dostat z hlavy.

Do třídy jsme přišli akorát včas. Hned jsem zpozoroval Harryho, sedícího jako vždy ve své zadní lavici, na tváři zachmuřený výraz, ale hned jak jsem přišel, rozzářil se a vesele mi zamával. Nechápal jsem, co ho vedlo k tak náhlé změně nálad, ale s představou, že jsem to mohl být já, jsem mu se stejným nadšením zamával zpátky.

Pak jsme se s Niallem posadili. Snažil jsem se vnímat, co mi Niall povídá, ale stejně jsem se po pár minutách nachytal zamyšlený nad Harrym bez sebemenší potuchy o tom, co Niall vypráví. Cítil jsem na zádech Harryho upřený pohled, i když jsem na něj neviděl. A z nějakého důvodu mi kvůli tomu naskočila husí kůže a já nebyl po celou hodinu schopný vnímat cokoliv jiného.

***

,,Nazdárek Louisíčku."

Naskočila mi husí kůže a bez toho, abych se musel otáčet, jsem poznal, komu ten hlas patří. Thomas, John a Paul. Už zase.

S hlubokým nádechem jsem se otočil a podíval se jim přímo do očí. Tentokrát jsem na ně zůstal sám, Niall měl totiž hodinu na druhém konci školy.

,,Ale né, naše buznička postrádá ochranu," zasmáli se, ,,už jsi toho blonďáčka omrzel?"

,,Škoda. Vypadal, jakože mu na tobě docela záleží!"

,,Asi ne," mykl John rameny.

Mlčel jsem. Nebudu si to dělat ještě horší. Stejně je moje odpověď nezajímá, jen se mě snaží naštvat.

,,Jsi snad hluchý?!" ozval se Paul, který až do teď stál za Thomasem.

,,Ne," řekl jsem prostě a falešně se na ně usmál.

,,Jakpak se daří Harrymu?" zeptal se John jízlivě.

Při jeho jméně se mi hned vybavil včerejší den v parku. Snažil jsem se na to nemyslet, ale moc se mi to nedařilo.

,,No teda, on se nám červená," zasmál se Thomas, ,,na copak naše buznička myslí?"

Odvrátil jsem od nich pohled.

,,Jestli vás Harry tak zajímá, zeptejte se jeho!" odsekl jsem.

,,To asi nepůjde," pronesl Paul a přišel až ke mně.

Tikal jsem pohledem mezi němi a dveřmi na druhé straně, a když se ke mně všichni s nenávistnými pohledy přiblížili, vzal jsem nohy na ramena a rozběhl se opačným směrem od nich ke dveřím vedoucím na školní dvorek.

Slyšel jsem za sebou jejich nadávky, ale neotáčel jsem se. Cítil jsem se jako srab, ale věděl jsem, že to byla ta nelepší možnost, pokud jsem to od nich nechtěl schytat. A já rozhodně nechtěl odcházet ze školy s tělem celým od modřin.

Počkal jsem několik minut a když jsem se ujistil, že za mnou nešli, vrátil jsem se opačným vchodem do školy a co nejrychleji došel do třídy, kde nám už před pár minutami začala francouzština. Přišel jsem s několika minutovým zpožděním, ale bylo mi to jedno.

Učitel mě po pár minutách dlouhého rozmlouvání pustil a já si mohl jít sednout. Nejistě jsem se rozhlédl po třídě. Kvůli tomu, že jsem přišel pozdě, jsem si nestihl zabrat místo a všechny lavice už byly obsazené. Začal jsem pomalu panikařit, že si nebudu mít kam sednout, cítil jsem na sobě zvědavé pohledy všech mých spolužáků, když v tom jsem si všiml Harryho. Mával na mě a měl vedle sebe místo.

Úlevně jsem se na něj usmál a zamířil k němu.

,,Držel jsem ti místo," poznamenal s úsměvem a odendal svojí mikinu z mé židle.

,,Děkuju," usmál jsem se na něj. Překvapil mě a já si byl jist, že se zase červenám. Nebyl však nikdo jiný s kým bych seděl radši.

Harry:
Jak jsem si předem zjistil, Niall skončil stejně jako Zayn ve druhé skupině. Nadšeně jsem nám proto zabral lavici v předposlední řadě uprostřed, protože jsem si říkal, že poslední by asi byla pro Louise moc vzadu, a doufal, že si se mnou Louis sedne, i když jsme si to předem nedomluvili.

Naštěstí se mi moje přání splnilo a Louis si ke mně sednul, i když s desetiminutovým zpožděním a celý udýchaný. Nechápavě jsem ho pozoroval, proč chodí pořád tak pozdě?

Hodina francouzštiny utekla díky Louisovi hrozně rychle. Celou dobu jsme si povídali a smáli se, čímž jsme si od učitele vysloužili několik zamračených pohledu. Ani slůvkem jsme se však nezmínili o včerejším večeru a pokaždé, když jsem se Louise zeptal na cokoliv souvisejícího s tím proč přišel pozdě (protože jeho výmluvu, že nemohl najít třídu, jsem mu ani trochu nebral), odbočil rychle k jiném tématu a neodpověděl.

Pochopil jsem, že z něho tedy nic nevytáhnu a i když mě to štvalo, už jsem se ho na to víc nevyptával.

Odpoledne jsme se s Louisem zase sešli v parku a pokračovali na projektu. Nikdy bych něvěřil, že tomu věnuju tolik času, ale bylo to s Louisem, takže mě to jednoduše bavilo. A byl jsem rád za každou chvíli s ním, i když se Louis neustále tvářil, jakože se mezi námi nic nestalo, což mě trochu mrzelo, protože jít jenom o mě, políbil bych ho znova. Teď a tady.

Nastal víkend a já netušil, jak to bez Louise celé dva dny vydržím. Je to šílený, že ho znám teprve pět dní a už mám pocit, jako bych ho znal celý svůj život. Teda ne doslova, ale musím říct, že na to jak krátce se známe, jsme si vytvořili docela silné pouto.
-
-
-

Neposlouchá tady náhodou někdo Little Mix? Jestli ano, co říkáte na nové album? ❤️

Já ho absolutně miluju😍 Nejvíc asi  Wasabi, A Joan Of Arc, Strip, Forget You Not, Told You So, The American Boy... no prostě úplně všechny. BOMBA!😻