I Knew I Was Waiting For You || LARRY STYLINSON

14.

Louis:

Docoural jsem se domů a rozvalil se na postel. Chtělo se mi brečet. Harry mě celý den ignoroval a já nevěděl, co jsem udělal špatně.

,,Louisi? Miláčku? Kdepak jsi? Pročpak jsi mi nepřišel říct, jak bylo ve škole?" Uslyšel jsem z obýváku hlas mamky.

,,Nic zajímavého se nestalo," zahuhlal jsem spod polštáře. Cítil jsem výčitky, ale nechtěl jsem o tom mluvit.

Mamka to nejspíš pochopila, protože už se mě dál na nic neptala.

***

Bylo pět hodin odpoledne. Louis byl ještě stále zalezlý ve svém pokoji, poslouchal písničky a nikoho k sobě nepouštěl. Když se domem náhle  rozezněl zvonek, nešel otevřít, namísto toho nechal svoje mladší sestry ať to vyřídí. Většinou nechodil otevírat, protože nechtěl mluvit s lidmi, a holky si už zvykly.

O to víc byl překvapený, když na něj asi o minutu později zavolala Lottie, s tím, že je tady nějaký kluk, Harry, a že prý spolu pracují na projektu a on by s ním rád mluvil.

Hned při tom jméně se mu nepříjemně rozbušilo srdce. Nechtěl s ním mluvit, ale zároveň nechtěl před sestrami a svojí matkou předvést scénku, a tak zakřičel 'už jdu' a vyrazil.

***

Vlastně jsem ani nevěděl,  proč jsem na něj naštvaný. Vždyť nic neudělal. To jenom já očekával, že něco udělá.

Jenže já jsem pro něj nejspíš jenom nějaký kluk, se kterým dělá školní projekt a tak se ke mně snaží být milý, což je od něj hrozně hezké, ale když má u sebe kamarády tak se o mě samozřejmě nezajímá. A proč taky? Vždyť to by udělal každý... Chápal jsem to a když jsem došlápl na poslední schod, vlastně jsem mu ani nic nevyčítal.

,,Ahoj Lousi," pozdravil mě Harry a mávl přitom nenápadně rukou. Překvapilo mě, jak nejistě zní. Podíval jsem se mu do očí a všiml si něčeho zvláštního. Viny?

Když jsem se mu znovu podíval do očí, bylo to tam zas a já si byl jistý, že se cítí z nějakého důvodu provinile. Nechtěl jsem si však připustit, že by to snad mohlo být kvůli mně.

,,Ahoj Harry," usmál jsem se na něj a pozval ho dál. Vypadal překvapeně, ale vstoupil. Odehnal jsem Lottie a šel i s Harrym do obývacího pokoje za mamkou.

,,Ahoj mami. Tohle je Harry, ten jak s ním dělám ten projekt do školy, " ukázal jsem na kluka vedle sebe.

,,Dobrý den!" slyšel jsem Harryho pozdravit.

,,Ahoj zlatíčko. Ráda tě poznávám, " řekla Jay vesele a usmála se na něj. Znejistěl jsem, když ho oslovila zlatíčko, ale Harry nevypadal, že by mu to jakkoliv vadilo. Usmál se a odpověděl Jay nazpět.

Byl jsem tak rád, že mám matku, za kterou se nemusím stydět.

,,Mohl by u nás na chvilku zůstat?"

,,Samozřejmě Loui," věnovala nám oboum velký úsměv, ,,Harry, dal by sis něco k jídlu nebo pití?"

,,Jenom vodu, děkuji," řekl, nejspíš mírně překvapen Jayinou vlídností.