I Knew I Was Waiting For You || LARRY STYLINSON

38.

Louis:
Nastal listopad a s tím i období neustálých zkoušek a testů. Od pondělí do pátka jsme psali třináct testů, z toho dvě čtvrtletky. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem se nestresoval. Podíval jsem se na svoje průměry a ve většině předmětů jsem se oproti minulým rokům dost zhoršil.

Harry se mi smál, že trojka není špatná známka, ale pro moji mamku, která u mě nikdy neviděla na vysvědčení nic horšího než dvojku, to byl dost velký průšvih. Kvůli Harrymu jsem školu dost zameškával, a tak jsem se teď snažil vše vylepšit, ale moc se mi to nedařilo. Bylo mi jasné, že v Harryho očích vypadám jako šprt, ale překvapivě nic neříkal. Dokonce se ani nezlobil, když jsem s ním odmítl jít ve čtvrtek ven, protože jsem se musel učit. Teda aspoň doufám.

Každopádně i Harryho jsem donutil se na školu podívat. Z biologie skoro propadal, ale písemku nakonec napsal na dvojku. Byl jsem na něj pyšný, i přesto, že polovinu věcí jsem mu poradil já.

V sobotu jsem k nám pozval Harryho. Dělalo nám problémy se před mamkou tvářit jako obyčejní kamarádi a jednou jsme se málem prozradili, takže Harry nakonec uznal, že říct jí o nás není tak špatný nápad.

Během dalšího týdne, kdy už písemek naštěstí ubylo, jsem se odhodlával a nakonec si stanovil datum na následující neděli.

Dvojčata měla být pryč, což jsem byl rád, protože jsem si nebyl jistý, jestli by to v tak mladém věku pochopili. (Louisovi je 16, takže dejme tomu, že jim je tady kolem 5). Chtěl jsem to nejdřív říct Lottie, u který jsem věřil, že mě spíš pochopí a pak to u oběda říct i mamce.

Doufal jsem, že mě neodsoudí a bude mít stále ráda, ale jak se blížil víkend, začal jsem být každým dnem nejistější a nejistější. Přece jenom jsem její jediný syn, co když očekává, že se jednou ožením s nějakou krásnou slečnou a budu s ní mít děti? Co když bude zklamaná nebo ještě hůř, znechucená?

V pátek při matice jsem to celé probral s Niallem, který se se mnou se slovy: ,,Ale prosím tě, Jay je skvělá, tak se tak nestresuj!", rozdělil o poslední dva řádky čokolády, což byl jeho způsob uklidňování a překvapivě mi i trochu pomohl. Čokoláda byla dobrá.

Harry odcházel se Zaynem hned po škole na oslavu nějakého jejich kamaráda z bývalé školy, ale ještě předtím se u mě zastavil a ujistil mě, že všechno dopadne dobře.

,,To zvládneš," řekl a vlepil mi na čelo drobnou pusu, ,,věřím ti."

Slabě jsem se na něj usmál a on už pak musel jít. Snažil jsem se nežárlit, ale představa Harryho samotného na nějaké párty mi v tom zrovna nepomáhala. Nejradši bych šel s ním, a Harry mi to dokonce několikrát nabízel, ale nebyl jsem pozvaný. Věřil jsem Harrymu, ale co kdyby... Znáte to, ze všech těch filmů a knížek, jeden se opije, ten druhý tam není a BUM... problém je na světě.

Pokusil jsem se tu myšlenky vyhnat co nejrychleji ze své hlavy, ale pořád jsem ji měl před očima. Cítil jsem nepříjemný tlak v žaludku, tušení, že se stane něco špatného. Ale uklidňoval jsem se, že je to jen nervozita.

Dva dny utekly jako voda a mávnutím proutku tu byla neděle. Přes noc jsem skoro nespal, ale překvapivě jsem byl schopný fungovat i tak. Zabralo mi to spoustu odhodlávání, ale nakonec jsem za sestrou šel hned po snídani.

Chvilku jsem nervózně postával před jejími dveřmi, pak zaťukal a vstoupil. Lottie zrovna ležela rozvalená na posteli, jednu nohu opřenou o stěnu, rukou podloženou hlavu a sledovala něco na mobilu. Chvíli jsem tam jen tak postával.