I Knew I Was Waiting For You || LARRY STYLINSON

22.

Harry:

Jemně jsem přitiskl jeho rty na své a překvapením celý ztuhl. Už tak dlouho jsem to chtěl udělat. Nebyl jsem si jistý, co dělat dál, ale Louis se nebránil, tak jsem prostě improvizoval. A bylo to úžasné, opravdu ano. Těch pár vteřin se vlastně ani nedalo považovat za pořádný polibek a stejně to bylo to nejlepší, co jsem kdy zažil. Srdce mi zběsile bušilo, až jsem se bál, že to Louis uslyší.

Nemohl jsem uvěřit, že jsem to vážně udělal. Já ho políbil! Opravdu jsem ho políbil! A on se nebránil! I přes to, že mi před tím jasně řekl, že není gay. Což jsem vlastně potvrdil i já.

Naposledy jsem si užil ten pocit jeho rtů na těch mých a pak se jemně odtrhl. Měl celou dobu zavřené oči a tak jsem nevěděl, co si o tom myslet. Chvíli mu nejspíš trvalo všechno vstřebat, pak konečně otevřel oči a hned jak se setkal s těma mýma, celý zčervenal a odvrátil pohled.  Když si myslel, že se nedívám, nevěřícně si přejel rukou po svých rtech. V tichosti jsem ho pozoroval a musel se sám pro sebe usmát, vypadal u toho tak krásně a nevinně.

Snažil jsem se zachovat klid, i když  uvnitř jsem se celý klepal. Ještě nikdy jsem nebyl tak nervózní. Nezvládal jsem z Louise vyčíst, jestli se mu to líbilo nebo ne a já se pomalu začal obávat, že ne. Nebyl jsem si jistý jestli to snesu, pokud řekne, že moje city neopětuje.

,,Louisi?" Nejistě se mi podíval do očí.

,,Harry," vydechl.

Povzbudivě jsem se na něj usmál. Úsměv mi opětoval, ale pak sklouzl pohledem na zem a když se na mě zase podíval, už měl na obličeji zamračený a nejistý výraz.

,,Tohle se nemělo stát," řekl opatrně.

,,Já vím," přikývl jsem potichu a snažil se zachovat klid. Přesně toho jsem se obával.

,,Co s tím budeme dělat?" zeptal se po chvíli, pohled upřený na mě.

,,Já nevím," přiznal jsem. Nastalo dlouhé nervózní ticho. Odkašlal jsem si a skoro šeptem dodal.,,Mně se to líbilo." Zadíval jsem se mu upřeně do očí.

,,Mně taky," zahuhlal a mírně se usmál, ,,ale musíme s tím přestat!"

Zklamaně jsem sklopil hlavu.
,,Já vím."

,,Harry, já nevím, co se to se mnou děje. Nerozumím tomu. Potřebuju čas."

,,Já vím," zopakoval jsem smířeně, i když se mi to ani trochu nelíbilo.

Usmál se.

,,Tak zítra zase tady?"

Jen jsem přikývl a potichu poslouchal, jak si pomalu uklízí všechny věci do batohu. Vstal, ale neodcházel. Nejistě tam postával. Zvedl jsem tedy hlavu, abych zjistil, na co čeká.

,,Měj se hezky," řekl a drobně se pousmál.

,,Ty taky," pokusil jsem se o úsměv. ,,Dnes jsem si to užil," dodal jsem pak ještě potichu.

,,Já taky," usmál se a byl u toho tak nádherný, že bych ho nejradši znovu políbil. Místo toho jsem se na něj jen usmál.

,,Tak já už půjdu," řekl potichu a nejistě přitom svíral v rukou batoh. Vypadal celý vyklepaný a já se bál, že se za pár minut někde zřítí.

Postavil jsem se s ním, bylo mi nepohodlné sedět, zatímco on stál, a chtěl ho doprovodit, ale on jen zavrtěl hlavou, že to zvládne sám.

Nejistě jsem tedy přikývl.

,,Dej na sebe pozor," poprosil jsem ho ještě. V téhle tmě můžou po městě chodit nejrůznější lidi.

,,Neboj, já to zvládnu," protočil oči a nepatrně se zasmál.

,,O tom nepochybuju," řekl jsem s velkým úsměvem a šibalsky na něj mrkl. Nemohl jsem si pomoct, s tím klukem se flirtovalo tak snadno.

Mírně se začervenal a potom s posledním nejistým zamáváním odešel.

Díval jsem se za ním, dokud nevyšel z parku a já ho neztratil z očí. Snažil se jít nenuceně a pomalu, ale byl jsem si jistý, že hned, jak zahne za roh, tak se rozběhne. Musel jsem se znova usmát nad tím, jak roztomile nádherný tenhle kluk je, bez toho, aby to vůbec věděl.

Pak jsem si vyčerpaně sedl zpátky na lavičku. Byl jsem tak neskutečně zmatený, sám ze sebe a z toho, co se právě stalo.

Proč jsem v jeho přítomnosti vždy tak  nejistý? A tak jemný? Žádná sprostá slova a místo toho samé lichotky. Vždyť to nejsem já, Harry Styles, ten, co je vždy sebejistý a sebevědomý a není celý vyklepaný z nějakého kluka. Kluka! Frustrovaně jsem se nadechl. Bylo mi to jasný.

Louis se mi líbí, ať si to hodlám přiznat nebo ne. Záleží mi na něm a nechci prostě, aby mu někdo ublížil. Jenže, co s tím? Líbí se mi kluk. Fajn, to ještě není konec světa. Nějak to všem vysvětlím a rodičům to zatím přece říkat nemusím. Byl bych však schopný obětovat tohle všechno jen kvůli jednomu klukovi, když ani nevím jestli mé city opětuje?

Popadl jsem batoh, ledabylým pohybem si ho nasadil přes rameno a rychlými kroky opustil park, v hlavě jediná myšlenka. Byl by Louis schopný vyjít na světlo a přiznat, že je gay?

A můžu si vlastně já být naprosto jistý, že jsem gay?

Co když to je jen nějaká chvilková krize? Co když jsem prostě ještě nedospěl a až se tak stane, pak teprve pochopím, co všichni kluci na těch holkách vidí?

Co když jsem jen zmatený?

Louis:
Dnes to bylo snad poprvé, co jsem nebyl mamce schopný říct, co jsem za svůj den dělal. Nechtěl jsem jí říct pravdu, a tak jsem jen zahuhlal, že nic zajímavého. Což bylo daleko od pravdy, vzhledem k tomu, že dnešek byl jeden z nejzajímavějších dní mého života. Stejně jsem ji ale podezříval, že něco tuší. Ona vždy na všechno přijde. Před ní prostě nemůžu nic skrýt na dlouho.

Tentokrát jsem se o to ale musel pokusit. V žádném případě jsem ji to nehodlal říct. Potřeboval jsem si v tom sám udělat pořádek a pak možná něco naznačit. Kdybych přiznal, že mě Harry políbil, a mně se to líbilo, všechno by se změnilo! To jsem si sám moc dobře uvědomoval a proto jsem z toho byl tak neskutečně zoufalý. Už tak jsem nebyl zrovna oblíbený, ale kdybych přiznal, že jsem gay, nejspíš bych přišel i o těch posledních pár přátel, co stále mám. O Nialla a o rodinu. Nemyslím si, že by to pochopili. A co teprve ti kluci, co si ze mě už tak utahují! Teď bych pro ně byl ještě snadnější terč. A nikdo by se mě nejspíš nezastal, protože by s nimi všichni v hloubi duše souhlasili.

Nejhorší na tom všem bylo, že to Harryho kamarádi byli ti, kterých jsem se tak bál. Už tak mě nesnášeli a pochybuju, že by na mně Harrymu kdy záleželo tolik, aby se mě před nimi zastal. Na to má tu svoji partu až moc rád. A taky svoji reputaci.

Nebyli to však jen špatné myšlenky, které jsem nedokázal vytěsnit. Myšlenka Harryho líbající mé rty, mé úplně první pusy, byla ze všech nejsilnější. A já si byl naprosto jist, že to byla ta nejlepší první pusa, kterou jsem kdy mohl dostat. A od toho nejlepšího člověka, od kterého jsem ji mohl dostat. I když za tak zmatečných okolností. Ani na vteřinu jsem jí nelitoval.

S myšlenkami zatěžkanou myslí jsem si nakonec vyčerpaně lehl do postele a upadl do hlubokého spánku.

Ráno prý moudřejší večera.

Tak snad to bude v mém případě platit.
-
-
-

Děkuju všem za překročení úžasné hranice 1k přečtení! Jste skvělí!❤️