I Knew I Was Waiting For You || LARRY STYLINSON

36.

Harry:
,,Pojďte na večeři!" zakřičí mamka ze schodů a mně je jasné, že je to mířeno na nás, protože už takhle volá potřetí a táta s Gemmou by si nedovolili přijít pozdě.

,,Vážně bychom měli jít," ozve se Louis naléhavě a stopne píseň, kterou jsem mu zrovna pouštěl. Dozvěděl jsem se, že Louis nezná polovinu mých oblíbených kapel a rozhodl se to napravit. (hehe, doporučuju si je pustit ^^)

,,No tak, aspoň doposlouchej tuhle jednu," podívám se na něj naléhavě, ale on jen zavrtí hlavou.

,,Už na nás čekají," vstane a se založenýma rukama čeká, až ho budu následovat, ,,a já nechci udělat špatný první dojem."

,,To by ani nešlo," odpovím, a i když to tentokrát myslím ironicky, všimnu si drobného úsměvu, který Louisovi přeběhne přes rty. Zvednu se ze země a když dojdu ke dveřím, nemůžu si pomoct a vlepím Louisovi drobnou pusu do vlasů a pak beze slova odejdu, na tváři hravý úsměv. Nemusím se ani ohlížet, abych viděl, jak se teď tváří, protože si to dokážu představit.

Sejdu schody a slyším, jak Louis pospíchá rychle za mnou.

,,No konečně, to vám to teda trvalo," řekne mamka vyčítavě a nandá nám večeři. Špagety. No teda, co se stalo? Vždycky máme jenom studenou večeři, nejčastěji pečivo, jednou za čas teda koupí hranolky a v troubě nám je pak během pár minutách udělá. Ale tohle?

,,Omlouvám se paní Stylesová," omluví se Louis a já vyprsknu smíchy. ,,Ježiš, ty seš teda případ!"

Louis se na mě zamračí a pak si se sklopenýma očima začne namotávat špagety.

,,Harolde!" pohlédne na mě výhružně matka, ,,nebuď na svého kamaráda zlý."

,,Jo, ty blbečku!" musí se samozřejmě připojit sestra. Uslyším, jak se Louis uchechtne. S nadzvedným obočím na něj pohlédnu a vidím, že mu na tváři pohrává úsměv. Mrknu na něj.

,,Tak Louisi, pověz nám o sobě něco?" začne mamka konverzaci, ,,jo a říkej mi Anne, prosímtě."

Povzdechnu si. Chudák Louis, vím, jak tohle nemá rád.

Avšak k mému překvapení se Louis jen trochu stydlivě usměje a pak začne plynule a sebevědomě mluvit. Zmíní svoji rodinu a sestřičky (mamku uchvátí, když jim poví, jak se o ně často stará a řekne, že bych si z něho měl vzít příklad), pak se zase zapovídá s Gemmou, když zjistí, že před týdnem viděli stejný film.

Chtěl jsem se na něj taky podívat, ale to už teď nemá cenu, protože mi naprosto všechno vyspoilerovali. A navíc jsem se na něj chtěl podívat s Louisem.

Rodiče byli z Louise nadšení, viděl jsem jim to na očích. Byl natolik odlišný od všech mých ostatních kamarádů a myslím, že si ho během těch pár minut oblíbili stokrát víc než třeba Zayna za těch několik let.

,,Bylo to výborný," poděkuje Louis o chvíli později a odejdeme spolu do pokoje. Celou cestu jdeme v tichosti a když dojdeme až k pokoji, otevřu Louisovi dveře, jak jsem zvyklý.

,,Aww," uslyším za sebou sestru. Sakra. Snažím se to zahrát 'cool' a tak se tvářím, jako že o nic nejde a jednoduše jí zavřu přímo před nosem dveře.

Pohlédnu na Louise a věnuju mu vyčerpaný úsměv.

,,Tak jak mi to šlo?" skočí mi na postel a zazubí se na mě, ,,fuj, to bylo náročný." Utře si z čela imaginární pot.

Mám pocit, že se asi roztaju nad jeho roztomilostí. Během vteřiny zapomenu, jak jsem byl ještě před minutou otrávený a věnuju mu ten nejširší úsměv.