I Knew I Was Waiting For You || LARRY STYLINSON

34.

Louis:
,,Tohle bude nejspíš pěkně štípat."

,,V pohodě," zamumlal jsem a začal si pomalu sundávat tričko. Na chvíli jsem nejistě zavrtěl hlavou a držel si tričko u těla, ne zrovna přesvědčený, že bych chtěl, aby mě tak Harry viděl.

,,Ale no tak Loui," zasmál se a v očích mu zajiskřilo, ,, pusť to."

Nechal jsem ho tedy, aby mi svlékl celý vršek a poté se mírně začervenal, když mi začal hadrem omývat rány na rukou a břiše.

,,Nemáš se za co stydět Louisi," zašeptal a upřeně se na mě podíval. Bolestivě jsem sykl.

,,Pšt, to bude dobrý," povzbudivě se na mě usmál a já jen přikývl a se zaťatými pěstmi to vydržel. Pozoroval jsem přitom jeho obličej, mírně zkřivený v soustředění, což moji mysl úspěšně zaměstnávalo od bolesti. Nic neříkal, jen občas slabě pootevřel pusu a vždy mi stiskl ruku, než začal čistit větší ránu.

,,Tak, a je to," usmál se na mě, zalepil mi poslední ránu a jemně mě políbil na čelo.

,,Kam jdeš?" Zamračil jsem se na něj. Zastavil se v polovině cesty a otočil se na mě.

,,Jdu se umýt," řekl.

,,Počkej, ty nechceš pomoct?" zeptal jsem se trochu zmateně, možná až zklamaně.

Trochu se ušklíbl, ale pak zavrtěl hlavou. ,, Odpočiň si."

,,Ale ty jsi mi taky pomohl," namítl jsem dotčeně.

,,Fajn, já se dojdu osprchovat a ty mi pak můžeš ty rány vydezinfikovat, bereš?" navrhl.

Spokojeně jsem přikývl.

,,A zatím si odpočiň." Jen jsem se pousmál a zachumlal se víc do jeho černého svetru. Byl mi větší, ale už teď jsem ho miloval. Klížily se mi oči, ale na to, abych usnul, jsem měl hlavu přeplněnou moc velkým množstvím myšlenek.

Ani jsem neslyšel, když se Harry vrátil. Teprve, když vedle mě někdo skočil na gauč, donutilo mě to otevřít oči.

,,Vypadáš unaveně," podotkl.

,,To já vypadám často," zívl jsem a zakryl si pusu.

,,Opovaž se na mě usnout, " zasmál se a v další vteřině mi v klíně přistál čistý hadr, ,,protože teď je řada na tobě."

***

,,Přestaň! T-to lechtá," svíjel se Harry a s uječeným smíchem se mě od sebe snažil odtáhnout.

,,Takhle to nikdy nedoděláme," zasmál jsem se a pokusil se mu namazat modřinu na břiše.

,,To lechtá," zopakoval přidušeně.

,,Sotva se tě dotýkám," zavrtěl jsem se smíchem hlavou a odložil krém, ,,co pak teprve tohle..." Začal jsem ho usilovně lechtat v podpaží.

,,Heeej," pištěl přidušeně, ,,přestaň už!"

Roztomile se schoulil do kuličky a pokoušel se odstrkovat moje ruce pryč.

,,Je to zábava," šklebil jsem se na něj, ale po chvíli přestal.

,,Díky," zalapal vyčerpaně po dechu, ale sotva se trochu zklidnil, už se na mě s úšklebkem vrhl a pokusil se mě, teď zase on, ulechtat k smrti. Bohužel pro něj, neúspěšně.

Nechápavě na mě pozvedl obočí.

,,Nejsem lechtivý," mykl jsem vítězoslavně rameny.

,,Pch, seš divnej," plácnul sebou zpátky na gauč, ale po chvíli na mě trochu provinile pohlédl.