I Knew I Was Waiting For You || LARRY STYLINSON

42.

Louis:
V noci se udělá taková zima, že i když se nám ani jednomu nechce vylézat z postele, Harry se nakonec překoná a dojde zatopit.

I když je to jen chvilinka, jeho společnost mi hned začne chybět a já cítím a uvědomuju si, že je po mé pravé straně náhle prázdno. Když se konečně vrátí, úlevně si vydechnu.

,,Díky," zamumlám a Harry mě s drobným úsměvem políbí na tvář. Lehne si zpátky ke mně, přehodí přes sebe část deky, co jsem mu nechal, položí si přeze mě ruku a já se uvelebím v jeho objetí. Spokojeně zavřu oči. Jsme oba jenom v boxerkách, natisklí na sobě, jako bychom tam nechtěli nechat prostor ani trošce vzduchu a hned je mi mnohem líp. Usnu během pár minut.

Harry:
Při pohledu na Louise se mi na tváři rozleje šťastný úsměv, ale oči nechávám stále otevřené. Teprve když ucítím, jak Louis pravidelně oddechuje, konečně je zavřu a s ozvěnou Lousiových slov, které mi ten večer řekl, usínám do hlubokého spánku.

Louis:
Když se ráno probudím, netuším kolik je hodin, ani jak dlouho jsem spal. Hmatem se pokusím najít Harryho tělo, ale vypadá to, že pravá půlka postele je prázdná. Cítím se celý zesláblý, ale donutím se otevřít oči. Přesně jak jsem tušil, Harry v posteli není. A není ani v pokoji. Celým domem se rozléhá ticho a klid a tak během pár minut nevědomky znova usnu.

,,Louisi," slyším, jak nade mnou někdo mluví a sedá si vedle mě, ,,Louisi, pojď vstávat, je už dost pozdě."

Neodpovídám a hlas pokračuje.

,,Byl jsem se osprchovat, přece jen kvůli včerejšku... No, každopádně, nechal jsem ti tam ručník, abys mohl jít taky."

Při jeho zmince o včerejší noci se mi do tváří nahrne krev, ale pokusím se to zakrýt a tak se ho zeptám: ,,Kolik je hodin?"

,,Asi 11," slyším. Donutím se tedy otevřít oči, chvilku si zvykají na náhlé světlo, a když si konečně navyknou, spatřím před sebou tu nejhezčí tvář světa. Harryho vlasy jsou ještě mokré, tmavé kudrlinky se mu stáčí po stranách a padají mu do očí. Frustrovaně si je odhrne a já se tomu zasměju.

,,Jak ses vyspal?" zeptá se a políbí mě na vlasy. Pohladí mě po nich a já se úsměju, mám chuť zase zavřít oči a hezky si jeho dotek vychutnat, otřít se o jeho ruku jako malé kotě.

,,Dobře," řeknu a posadím se. Projede mnou prudká bolest a já překvapeně syknu.

Harry se tomu zasměje a naše pohledy se střetnou. Provinile se na něj úsměju a on se ke mně skloní a políbí mě. Je to jen jemný polibek a já hned spolupracuju.

,,Včera jsem tě pěkně zřídil," řekne potom se smíchem. Vidím v jeho očích štěstí, úšklebek a dokonce možná i trochu obav.

Při vzpomínce na včerejší noc celý zrudnu. Harry se svalí na postel vedle mě a přesune si mě do klínu, takže na něj teď koukám ze spodu a on má skvělou možnost mě hladit po vlasech.

,,To teda jo," řeknu pak a pohlédnu mu do očí. Trochu se tomu usměje, podrbe se na krku a pak mě začne rukou nevědomky kroužit po tváři. Zda se, jakoby na kratinkou chvíli zmizel z reality, ale pak se do ní s drobným cuknutím vrátí.

,,Včerejší noc byla úžasná," řekne potichu a já už ani nejsem překvapený, když v jeho hlase slyším strach a nervozitu. Během těch čtyř měsíců jsem poznal, že není tak drsný a sebejistý, jak na mě ze začátku působil. Vlastně není vůbec drsný a sebejistý. Tvrdou slupku si vytvořil jenom zvenčí, uvnitř je to nejistý malý kluk plný citů. Miluju oba z nich, jak toho sebejistého kluka, kterým je na veřejnosti, tak toho nervózního kluka, kterým občas je, když jsme spolu jen my dva.