I Knew I Was Waiting For You || LARRY STYLINSON

13.

Ze třídy se ozývaly jen znuděné a otrávené vzdechy.

Tichý monotónní výklad pana učitele o sloučení organických látek a následných vzniků zkamenělin, jak se nazývalo téma, které profesor ještě před zahájením projevu napsal na tabuli, nikdo neposlouchal.

Jediný, kdo se zdál učitelovým výkladem alespoň trochu zaujat byl malý hnědovlasý modrooký kluk, oblečený ve volném pruhovaném triku a upnutých světlých kalhotách v barvě šedi.

Avšak byla to jen přetvářka. Louis Tomlinson, sedící ve druhé lavici hned u dveří, byl výkladem znuděn úplně stejně, jako všichni ostatní v jeho třídě.

Nervózně si pohrával s černýma hodinkama na pravé ruce a myšlenkami byl kdekoliv jinde, jen ne ve škole.

Neměl zrovna nejlepší náladu a důvodem byl ten stejný kluk, kvůli kterému měl včera pocit, že zažil jeden z nejlepších dnů za poslední dobu a kvůli kterému nemohl večer v posteli usnout.

Ten kluk seděl o tři lavice dál, až úplně na konci třídy, a zaujatě si o něčem povídal se svým nejlepším kamarádem Zaynem. Louise celou dobu absolutně ignoroval, což modrooký kluk nesl dost těžko.

Myslel si, že ho Harry po příchodu do třídy alespoň pozdraví, v hloubi duše dokonce doufal, že by si k němu třeba i přisednul (protože Louis pořád seděl sám), ale nic z toho se nestalo.

Harry si Louise vůbec nevšímal, ani se na něj nepodíval, a celkově se tvářil, jako by si na nic ze včerejška nevzpomínal. Louis to vůbec nechápal a byl z toho mrzutý.

Ještě včera se o něj Harry tak zajímal a tolik si to u něj doma užili, a teď najednou nic... udělal snad něco špatně? Stydí se za něj Harry a nechce aby někdo věděl, že se baví?

Jo, to bude ono, pomyslel si Louis a zklamaně se opřel o lavici. Rozhodl se poslouchat učitelův výklad, ale po pár minutách, aniž by o tom věděl, upadl do spánku.

Harry:
O včerejším dni jsem klukům nic neřekl. Chtěl jsem, ale měl jsem pádný důvod, proč radši mlčet.

Hned, jak jsem přišel do třídy, na mě zezadu houkl Zayn a další kámoši. Louis tam ještě nebyl. Zamířil jsem za nimi a celých deset minut musel poslouchat, jak "cool to na tý včerejší párty bylo, a jak tam dokonce Marcus propašoval alkohol a nikdo se o tom nedozvěděl."

Nezajímalo mě to, ani jsem jim nezáviděl. Když se mě pak zeptali, co jsem dělal já, už jsem se jim chystal o všem povědět, když v tom vstoupil do třídy Louis a oni se mu začali ošklivě pošklebovat.

,,Koukejte na to. Ten blbec má na sobě modročervený triko!"

,,Kdo by tohle nosil?!"

,,Vypadá v tom jak geouš!"

,,Vsaď se, že i je!"

Smáli se, až se za břicha popadali a přitom pozorovali, jak si Louis sedá. Vypadal mírně zklamaný a ještě než si sedl, se na mě dlouze podíval, ale já jen koukal jinam a dělal, že jsem si ho nevšiml.

Bolelo to. Tak moc. Ale nechtěl jsem, aby kluci věděli, že se s Louisem bavím. Že si myslím, že je fajn. A že v těch uplých džínách a barevným tričku vypadá dobře...

Ne potom, co řekli.

A tak jsem tam jen seděl. Snažil se nedat najevo, jak mě štve, že Louise pomlouvají a nedat jim pěstí do obličeje.

Jak se tak smáli a nezapomněli přitom ještě několikrát urazit Louise, všiml jsem si, že Zayn se nesměje. Nechápal jsem proč, ještě včera o něm prohlašoval to samé.

Místo toho si mě pochybovačně prohlížel, ruce v bok, a já radši rychle uhnul pohledem. Přestal, ale pořád se ke klukům nepřipojil.

Po nějaké době, přišlo mi to jak věčnost, je Louis konečně omrzel a oni strhli pozornost zpátky na mě.

,,Tak, kde jsi teda byl?"

,,Doma," odpověděl jsem prostě. Už mi bylo jasné, že jim nemůžu říct pravdu. Ale zároveň jsem ani nelhal.

,,Tak proč jsi nepřišel?!" Změřil si mě Mike podezíravým pohledem a všichni na to přikývli.

,,Přijela teta Claudia a ta by mě nikam nepustila. Musel jsem jí pomáhat."

Tetu Claudii opravdu mám, jen byla včera několik set kilometrů ode mě.

,,Okay." Změřili si mě všichni pochybovačnými pohledy a já věděl, že mi ani jeden z nich nevěří. Ale už na to nic neříkali. Zazvonilo a já se se Zaynem přesunul do své lavice ke dveřím, tři lavice před Louisem.

Seděl sám, drobný a znuděný v lavici, koukal na něco do mobilu a působil tak smutně... a osaměle.

Nejradši bych za ním přišel. Rozveselil ho. Vykouzil mu na tváři ten úsměv, co jsem včera tak zbožňoval, ale předem jsem věděl, jak by na to reagovali kluci z party a to já nechtěl, tak jsem zůstal sedět a nechal tam Louise samotného.

Bylo mi ho líto, ale nechtěl jsem prostě ohrozit svoji popularitu a přijít o kluky z party.

Seděl jsem tam, občas odpověděl Zaynovi na jeho otázky, které jsem ani pořádně nevnímal a nenápadně si prohlížel Louise, ale kdykoli jsem začal cítit, že už na něj koukám moc dlouho a že by to mohlo začít vypadat podezřele, uhnul jsem pohledem někam jinam. A takhle to pokračovalo celý zbytek dne.

Louis se po mně několikrát zmateně podíval, ale já se tvářil, že o tom nevím. Ani jednou, za celou dobu, jsem ho nepřišel pozdravit či mu něco říct. Ani jsem na něj nekývl. Dokonce jsem se na něj ani neusmál.

Když konečně skončila poslední hodina, Louis rychle vyběhl ze třídy, a já zklamaný a znechucený sám sebou, bych nejraději do něčeho praštil.
Jsem takový pitomec, proč mi vůbec záleží na tom, co si všichni myslí?!

V tom však přišli kluci, já odsunul tuto myšlenku pryč, nasadil falešný úsměv a vydal se se svojí partou na oběd.
-
-
-

Ahojky! Jak se daří? Co si myslíte, jak by se měl Harry zachovat?🤔Venku je teď opravdu hezky, na to, že už je říjen, tak běžte všichni ven a užívejte si to krásné počasí, dokud není pozdě!🍀🍁☀️

Mějte se hezky!❤️