I Knew I Was Waiting For You || LARRY STYLINSON

28.

Harry:
,,Zayne?" otočil jsem se na svého kamaráda s nejistým úsměvem na tváři.

,,Hmm?" zeptal se a nadále nezaujatě koukal do mobilu.

,,Tak jsem přemýšlel, kdybys šel na první rande... kam bys toho člověka vzal?"

Zvedl překvapeně obočí a pak se ušklíbl.

,,To ti to trvalo," zakroutil očima, ,,kdo je ta štěstěna?"

Nejistě jsem se ošil: ,,to- tu neznáš."

,,Hmm takže ze školy není, jo?"

,,Ne," zalhal jsem, ,,potkali jsme se, ehm, v parku a pak ještě v posilovně."

,,V posilovně?! Tak to je hustý! Jak se jmenuje?"

,,No tak Zayne, tohle začíná vypadat jak nějaká zpověď! Pomůžeš mi, nebo si na to mám přijít sám?" rozpřáhl jsem rukama a se zamračením si je dal v bok a doufal, že jsem tak zakryl, že nemám sebemenší tušení, co bych mu na to odpověděl. Louisiana? Existuje takové jméno vůbec?

,,Jsem prostě zvědavej, to je toho no. Vždyť sis konečně našel holku, to je velká událost!" zasmál se.

,,Ještě nejsme spolu," podrbal jsem se na zátylku.

,,Tobě neodolá. Takže už spolu v podstatě jste," mrknul na mě.

,,Máš teda nějaký ten nápad?" přerušil jsem ho, protože mi tahle konverzace začínala být trochu nepříjemná.

Začal mě zásobovat desítkami nápadů, ale žádný z nich mně nepřišel dost dobrý. Dost speciální, i když jsem věděl, že první rande nemusí být asi nic velkého. Ale chtěl jsem, aby se to Louisovi líbilo a aby si to užil. Abych ho přesvědčil. A Zaynovy často dost šílené nápady se mi k tomu ani trochu nehodily.

,,Tak díky," rozloučil jsem se s ním, zahloubaný ve svých myšlenkách.

,,Harry," zastavil mě. Otočil jsem se na něj a nepřítomně se na něj podíval.

,,Nedělej z toho takovou vědu, půjde to samo, věř mi."

,,Hmm," zahuhlal jsem a usmál se jeho směrem.

Louis:
Uběhly už tři dny, tři dny co mě Harry pozval na rande a já málem vyskočil radostí z kůže. Teď jsem se však začínal den ode dne víc obávat. Harry o tom od té doby už vůbec nemluvil, a já se začínal obávat, že si to rozmyslel. Sám jsem se ho na to neodvážil zeptat, protože na to jsem se až moc styděl. Nejspíš jsem byl jen naivní, jako vždycky, proč by taky někdo jako Harry chtěl se mnou někam jít? povzdechl jsem si.

,,Ahoj Lou," objevil se vedle mě Harry a přisedl si ke mně na lavičku. My o vlku a vlk tady, pomyslel jsem si s úsměvem. Schoval jsem mobil, kterým jsem bezmyslně scroloval, abych vypadal, jakože mám něco na práci a nikdo za mnou zbytečně nechodil.

,,Ahoj," usmál jsem se na něj. Položil mi ruku na stehno. Vyděšeně jsem ucukl, ale když jsem zjistil, že chodba je prázdná a nikdo nám nevěnuje pozornost, usmál jsem se na něj a položil si hlavu na jeho rameno, zatímco on mi prsty kreslil drobné útvary na stehně, což mě nutilo se usmívat a červenat.

,,Máš zítra volno?" zeptal se náhle, a já mohl slyšet jak mu rychle bilo srdce, což mě docela překvapilo, i když jsem si byl jist, že to moje je na tom stejně.

,,Mám," znejistěl jsem a podíval se mu do očí.

,,Super," usmál se, až se mu na tváři objevily ty nádherné roztomilé ďolíčky, na které bych se zvládl dívat celý den.