I Knew I Was Waiting For You || LARRY STYLINSON

16.

Louis:
,,Ahoj, můžu si přisednout?" Zeptal se mě a široce se usmál. Nevšiml jsem si ho přicházet, což mě trochu vykolejilo, ale přikývl jsem a přesunul všechny svoje věci na jednu půlku lavice. Pokusil jsem se na něj taky usmát a zahnat přitom všechny předchozí myšlenky.

Sednul si, vytáhnul z batohu velký svačinový box a hned se zakousnul do jedné bagety.

,,Promiň že se tady před tebou tak cpu," zaměřil se zase na mě, ,,zaspal jsem a nestihl se nasnídat."

Trochu jsem se zasmál,,,v pohodě."

Blonďatý kluk se jen usmál, ukousl si velkého sousta bagety a po chvíli žvýkání se zase rozpovídal.
,,Já jsem Niall," nastavil mi ruku a já si s ním potřásl, i když byla trochu mastná. ,,Louis."

,,Rád tě poznávám!" Řekl zvesela a vytáhl si další bagetu.

,,Já tebe taky." Zasmál jsem se. ,,A dobrou chuť!"

,,Dík. Musím říct, že se jim to v tý pekárně fakt povedlo...Koukali na mě trochu divně, když jsem jich chtěl šest, ale já měl prostě hlad...To mě přece omlouvá, no ne?" Vyprávěl mezi sousty.

Upřímně a dost hlasitě jsem se zasmál a v tu chvíli ze mě opadla všechna stydlivost.

,,Samozřejmě. Příště by sis jich měl koupit rovnou deset."

,,Taky jsem o tom přemýšlel," vytáhl poslední dvě bagety a já překvapeně zakroutil hlavou. Čekal jsem jakoukoliv odpověď jen ne tuhle
,,Nechceš taky jednu?" Zeptal se.

Přišlo mi to nevhodné, brát si od něj jídlo sotva pět minut po našem seznámení, tak jsem zavrtěl hlavou. Ale asi mi to bylo vidět na očích, protože mi se slovy 'chytej!' jednu hodil.

,,Já už měl stejně dost!" dodal a vyzívavě se na mě podíval,,, tak budeš jíst?"

Nervózně jsem se pousmál,,,tak teda díky!"

,,Žádný problém. O jídlo se rád podělím, dokud ho mám dost." Začal se svému vlastnímu vtipu smát a mě vzal s sebou.

Tenhle kluk to jídlo fakt miluje!

Chtěl jsem si konečně kousnout, ale v tu chvíli přišla učitelka a já musel neochotně svoji bagetu zase uklidit.

,,Kdo zaváhá, nežere!" Pronesl, když si toho všiml.

,,Chybami se člověk učí," odpověděl jsem a pokrčil přitom rameny. Jeho přísloví sedělo mnohem líp, ale mě v tu chvíli nic lepšího nenapadlo

,,Samozřejmě, to chytrolíne."

,,Hele, já nejsem ten, kdo si s příslovími začal!"

,,No jo pořád," řekl a šťouchl do mě,,, však to znáš, jablko nepadá daleko od stromu."

,,Co tím zase myslíš?" rýpnul jsem si, protože bylo očividný, že neví, co to rčení znamená.

,,Vlastně ani nevím, o čem, že to je?"

Zasmál jsem se, rozhodnut ignorovat jeho otázku,,,kdo se moc ptá, moc se dozví."

Protočil oči, chystajíc se mi to nějak oplatit. Byl jsem upřímně zvědavý, s čím přijde tentokrát, ale už jsem si to nestihl poslechnout.

,,Hej vy dva! Co si to tam špitáte?!" trhnutím jsme se otočili na učitelku a podívali se jí do přísného zamračeného obličeje. Usilovně jsme se snažili nerozesmát, ale stejně mi to nedalo, a já ze sebe vydal jakýsi zvuk, připomínající smích a dušení se zároveň.

,,Nic, paní učitelko," řekl jsem nevině.

,,Jen jsme probírali jídlo," neodpustil si Niall. A já už myslel, že nám to projde bez jakéhokoliv trapasu.

Učitelka jen nadzvedla obočí  a rozhodla se nás radši neřešit.

***

Niall se mnou zůstal sedět celý zbytek dne. Byl hrozně ukacený a vtipný, i když svým vlastním originálním způsobem.

Bylo to fajn a škola díky němu utíkala mnohem rychleji. Neměli jsme problém se stále o něčem bavit, nevládlo mezi námi žádné trapné ticho. Cítil jsem v jeho přítomnosti uvolněný a proto jsem byl i neobvykle upovídaný. Sám jsem nevěděl, kde se ve mně všechny ty vtípky berou, ale asi tomu dost pomohlo, že se Niall smál doslova všemu, co jsem řekl. I když to nebylo ani trochu vtipný.

Bylo to jiné než s Harrym. Necítil jsem žádný divný pocit v žaludku, neklepal se jak osika a nestaral se o to, co říkám. Bylo to mnohem jednodušší bavit se s ním než s Harrym, právě proto, že mi tolik nezáleželo, co si o mně Niall myslí.

On byl prostě fajn, byla s ním zábava a řekl bych, že jsme si jaksi padli do oka. Když mě na konci dne nazval kamarádem, byl jsem trochu překvapen, ale upřímně nadšen.

Že bych si snad opravdu našel kamaráda?

Byl bych za to rád.

Harry:
Den utíkal nesmírně pomalu. Hned jak si kluci všimli, že se bavím s Louisem, začali se posměšně vyptávat a zmlkli teprve, když jim došlo, že ze mě fakt nic nedostanou. Zayn se se mnou snažil několikrát navázat konverzaci, ale neúspěšně.

Neměl jsem náladu mu odpovídat, byl jsem unavený a navíc jsem musel pozorovat Louise, který byl celý den s nějakým blonďaté, na kterého jsem ač nerad žárlil. Vypadalo to, že se náramně baví, oba dva se celé hodiny smáli a rušili tak zbytek třídy. Louis byl hlučný a upovídaný, ne jako obvykle se mnou.

Proč jsem sakra nemohl být na místě toho pitomýho blonďáka? Už včera jsem přemýšlel, že bych si přisedl k Louisovi, ale v domnění, že si k němu stejně nikdo nesedne a můžu to udělat až někdy jindy, jsem to neudělal. Teď jsem toho litoval, protože jak vidím, promarnil jsem svoji šanci. Ale stejně sedím se Zaynem a takový podraz bych mu neudělal, takže by k tomu mohlo dojít maximálně v mých představách.

Ach jo. Znuděně jsem si promnul oči, založil hlavu do dlaní a snažil se na toho blonďatýho kluka nežárlit. Proč vůbec žárlit? Louis může mít kamarádů, kolik chce. Měl bych být vlastně rád, že má ještě někoho s kým se baví kromě mě.

Jsem vlastně vůbec jeho kamarád?

S hlasitým povzdechem jsem se podíval na rozesmátého Louise, který vypadal, že na moji přítomnost naprosto zapomněl.

Budu se muset odpoledne opravdu snažit, pomyslel jsem si. Musím mu dokázat, že mi na něm taky záleží. A že taky umím být vtipný, jako ta blonďatá hlava vedle něj.
-
-
-

Kdo taky zbožňuje Nialla? A jídlo?? Já se rozhodně hrdě hlásím!

PS. Děkuju moc za 100 ⭐!!