How Can You Love Me? [Marcus Gunnarsen]

🔐Prolog🔐

Naše profesorka na ekonomiku, zrovna mluvila o velice záživných tématech ani nevím čeho a skoro nikdo jí nevěnoval pozornost.

Proto nebylo divu když jsem se ztratila ve svých myšlenkách a povídala si sama se sebou.

Nemyslím si že vás zajímá celý můj životopis a i když velice ráda vyprávím, zkusím tady říct ty nejdůležitější věci a trošku vás se mnou seznámit.

Začneme tím typickým.Moje jméno je Miriam Rylen a rozhodně nejsem jedináček.Mám dva mladší bratry, dvojčata Olivera a Tobiase.Moje rodiče Theresa a Jonah jsou pořád spolu a jsou to snad ti nejlepší rodiče, které jsem si mohla vysnít.Naše rodina bydlí v menším městečku kousek za Oslem.Chudobou rozhodně netrpíme, právě naopak, peněz máme habaděj.Tím se tady nechci nějak povyšovat nebo vychloubat.No nic jdeme dál.

Já studuji na Oselské univerzitě už poslední rok a chtěla bych se stát sociální pracovnicí.Aspoň na chvilku.Je mi 21 za tři měsíce 22 let.Bydlím s mojí nejlepší kamarádkou Sky Johanson, která je snad přesný opak mě samotné, ale přesto si dokonale rozumíme.

Nenudil vás to?Jestli jo, tak to tuhle knížku rovnou můžete přestat číst, protože já jsem velice upovídaný člověk, i když to tak většinou nevypadá.

Teď něco o mém životě.Vezmu to stručně.

Moje dětství bylo pohádkové.Ve škole jsem nikdy neměla nějak špatné známky, ani problémy s učiteli.Měla jsem hodně kamarádů, se kterými jsme občas nějaký ten kanadský žertík udělali.
Na střední škole jsem byla takový ten průměrný žák a můžu říct že jsem byla i celkem oblíbená.Ne však nějaká královna školy, prostě normální přátelská holka, kterou všichni zdravili.
S rodiči jsem se moc nehádala, maximálně tak o to, že mě nenechali přespat u mého bývalého, prvního a taky nejspíš posledního kluka Thomase.
Když se narodili mí bratříčci Oliver a Tobias, byla jsem nadšená, protože mě nebavilo být v tom velkém domě věčně sama a nemít si s kým hrát.Bratrům je momentálně 16 a jsou to pěkní neřádové.
No můj život byl eňoňůňo až do července kdy mi bylo 17.Můj zdravotní stav se zhoršil no a BUM našli mi nádor na plicích a teď už se pět let lečím s rakovinou.Doktoři mi dávají tak 55% na uzdravení, ale to číslo pořád klesá, i když mi to nikdo nechce říct.Vím to.Není mi souzeno tady na tom světě být.Najít si manžela mít dokonalou svatbu, mít děti, dům, jezdit na rodinné dovolené a stárnout po boku člověka, do kterého bych se zamilovala.Ale co nadělám?Už dávno jsem se s tím smířila a proto si snažím splnit všechny svoje sny, které splnit jdou.

Uf no už jsem se zase moc rozpovídala.

Posledních pár vět ještě k mému vzhledu.Jsem tak průměrně vysoká, moje světle hnědé vlasy mi sahají po ramena a většinou si dělají co chtějí.
Postavu mám díky sportu tak akorát.Prostě nejsem tlustá, ale ani nijak vyhublá a ženské křivky mám, konec zvonec.Moje pleť je snědá, což mi Sky strašně závidí, protože ona sama je bílá jak křída.
Moje oči jsou asi to, co mám na sobě nejradši.Jsou totiž jedinečné.Mají takovou zlatou barvu.Klidně mi nevěřte, ale opravdu jsou zlatavě žluté.

Najednou se ale ozval melodický hlas, který mě probral z mého povídání sama se sebou.

,,Dobrý den, omlouvám se že jdu pozdě, ale jsem tu nový a nemohl jsem najít třídu." řekl mužský hlas a já trhla hlavou směrem ke dveřím.Srdce se mi zastavilo a pak se rozbušilo nekontrolovanou rychlostí.Nemám ponětí proč.

,,Dobře jak se jmenujete?" zeptala se ho profesorka mile.

,,Marcus Gunnarsen." usmál se.Tyjo má krásný úsměv.Co to melu?

,,Dobře běžte se posadit." vyzvala ho učitelka a on se ladnou chůzí vydal k volným místům v předposlední řadě.

Když procházel kolem mě, ovanula mě příjmná vůně jeho kolínské.Seděla jsem jako přikovaná a snažila se zklidnit svoje srdce.

Co se to se mnou děje?

•••
Takžeeee here we go againnn❤️❤️
Ahojkyy, vítám vás u mojí nové a rozhodně ne poslední knížky!
Po mojí menší pauze (asi měsíc?😂) kvůli škole, jsem se rozhodla vydat další povídku.Plánuju jí už celkem dlouho, tak snad se vám bude líbit a nezklame vás🙏😊
Jestli jste ode mně už nějakou knížku četli, tak vám přeju upřímnou soustrast😘
Jo a btw ty zlatý oči fakt existujou, má je můj spolužák a jsou fakt magický a ne, nenosí čočky😊😍
Tak to je asi všechno, doufám že se vám příběh Miriam a Marcuse bude líbit💘💘
love yaaa🤪❤️
maggie