How Can You Love Me? [Marcus Gunnarsen]

🔐wedding dress🔐

O pár týdnů později:
Zdálo se to jako neuvěřitelné, ale svatba se kvapně blížila.Wow svatba.Já se opravdu budu vdávat!

Upřímně od té chvíle co mi zjistili rakovinu, jsem si nemyslela že bych mohla mít někdy svatbu nebo dítě, ale je to tak.A já tomu pořád nemůžu uvěřit.

Svatbu jsme se rozhodli udělat menší, jen pro ty nejbližší.Bude se konat v zámecké zahradě jednoho moc hezkého zámku.

To místo je naprosto kouzelné, všude kolem je zeleň, je tam potůček a menší jezírko i s vodopádem.Všude okolo jsou stromy různého vzrůstu u druhu a stejně tak i keře.Sluníčko tam svítí na krásnou menší mýtinu, kam se s klidem vejde našich asi 40 hostů.

Tohle místo napadlo Marcuse a já s ním jen nadšeně souhlasila, protože mi to přišlo originální a romantické.

Za svědka mi jde Sky a Marcusovi...to se bohužel zatím neví.On by chtěl Martinuse, ale jelikož jsme mu to zatím ještě ani neoznámili...což mi připomíná že tam zítra jdeme a já už se nemůžu dočkat, protože Martinus je prostě zlatíčko a já ho mám i přes to všechno ráda.

Moje těhotenství probíhá relativně dobře, bříško už mám lehce nafouklé a Marcus je z toho celý paf a neustále mě po něm hladí, nebo mi na něj dává malé pusinky, když ležíme v posteli.

Můj vztah s Macem je teď naprosto úžasný a já si lepšího přítele-oprava snoubence-ani nemůžu představit.

,,A co tyhle?" vrazila mi do kabinky Sky, když jsem ze sebe svlékala asi už páté šaty a ona mi přinesla další dvoje.

,,Skyyyy" zaúpěla jsem, ale ona je i přes moje protesty pověsila do kabinky a odnesla pro změnu ty staré.

Prohlédla jsem si, které vybrala tentokrát.Jedny byly kratší, vepředu měly sukni jen po kolena a vzadu se táhla až na zem.Hořejšek byl celý bílý a pokrytý stříbrnými kamínky.Šaty byly bez ramínek a byly k nim přiděleny dlouhé bílé rukavičky, které mi sahaly skoro až po ramena.

Musela jsem říct, že nevypadaly zas tak špatně, ale přišly mi strašně přeplácané.

,,Vždyť jsou úžasné!Vypadáš jako princezna!" zhodnotila můj look Sky, ale já její slova nebrala moc vážně, protože tohle říkala u všech předchozích šatů.

Vzala jsem tedy do ruky ty druhé.Vypadaly docela obyčejně, ale mě přesto něčím zaujaly.Byly dlouhé až na zem, sukně byla obyčejná lehká z bílé látky.Horní díl byl také bílý, ale  byli na něm všity ornamenty jakoby se rozpínajících větví stromu.Díky tomu byl hořejšek u prsou ne zaoblený, ale normálně z něj vycházely tyhle "větve", které šly i dole trochu do sukně.Tahle všitá látka, se ještě k tomu trochu třpytila.

Oblékla jsem si je a hned jak jsem se uviděla, mi bylo jasné že v těhlech šatech chci jít k oltáři za Marcusem.

,,Asi mám jasno" oznámila jsem vycházejíc z kabinky.

,,Noo, mě se víc líbily tamty" namítla Sky se zamyšleným výrazem, ale já jí jen jako velice vyspělá žena ukázala prostředníček a ona se zamračila.

,,Beru je" řekla jsem a Sky už se nadechovala k námitce, ale to už jsem byla v kabince.

Jen jsem si je za určitou částku vypůjčila, protože proč bych si je měla koupit když stejně umřu?Byla by to akorát ztráta peněz.

Jen pevně doufám že se budou Marcusovi líbit.

Druhý den:

Opět jsme mířili, mě povědomou chodbou do pokoje číslo 121.Byla jsem nervózní a i na Marcusovi bylo poznat že má značné obavy.

Dnes jsem jako první do toho rohového pokoje se čtyřmi stěnami vešla já.

,,Ahoj Martinusi" pozdravila jsem ho a on ihned odtrhnul hlavu od okna a podíval se na nás.

,,Ahoj Martinusi" pozdravil ho i jeho bratr a zamířili jsme ke stolu, kde jsme si i následně sedli.

,,Ahoj" šeptl Tinus a my se na sebe s Macem překvapeně podívali.Můj snoubenec, se tvářil nadmíru šťastně a já se mu ani nedivím.

,,Jak se máš?" zeptala jsem se na běžnou otázku, ale dostalo se mi jen pokrčení rameny.

,,Proč tu jste?Je z vás cítit nervozita" zamumlal Tinus polohlasem, ale pořác seděl na parapetu a koukal ven.

,,No máme pár novinek" promluvil Marcus.Koukl se na mě abych pokračovala.Polkla jsem a v hlavě si přemítala jak nejšetrněji mu to sdělit.

,,No víš Martinusi, my by jsme tě chtěli pozvat na naší svatbu" vyhrkla jsem, ale Martinus se ani nehl.

,,Všiml jsem si prstenu na tvé levé ruce Miriam.Gratuluji.Ale nevím jestli je to dobrý nápad abych tam chodil" zašeptal Martinus tak potichu, že jsem měla problém mu rozumět.Našteští Mac mu rozuměl dokonale, protože hned spustil.

,,Bráško prosím.Moc to pro mě znamená.Vím že to pro tebe nebude lehké, ale nemusíš se tam s nikým bavit.A kdyby jsi chtěl, mohl by jsi hned po obřadu odjet" začal prosit Mac, pak se zvedl, přešel k Martinusovi a položil mu ruku na rameno.Tinus sebou lehce škubl, ale nepodíval se na něj.Jen jsem tuhle scénu pozorovala se zatajeným dechem.

,,Chci na svojí svatbě mít svoje dvojče, prosím.Chci aby jsi mi šel za svědka.No tak Martinusi, udělej to pro mě, pro svého bratra" řekl Marcus a zněl opravdu zoufale.Tinus k němu jen otočil hlavu a chvíli si vzájemně koukali do očí.

,,Proč si chceš vzít někoho, kdo umírá?" zašeptal.Čekala jsem otázku tohoto typu a Mac nejspíš taky, protože hned odpověděl.

,,Protože když někoho opravdu miluješ, neznáš meze.Ať už tě má opustit za dva roky, nebo za šedesát" usmál se Marcus a věnoval mi jeden láskyplný pohled.Bože já ho každou chvílí, miluju víc a víc.

,,Popřemýšlím o tom" řekl nakonec Martinus a Mac si s povzdechem odešel zase sednout na židli.

Cítím z obou ten strach.Marcus má strach, že jeho milované dvojče, se kterým strávil půlku života, nepříjde na jeho svatbu.A Martinus má strach ze svatby.Z reakce lidí.Z kontatku s lidmi.Bojí se jich...

•••
Ufff tak tady máte další kapitolu a já si jdu aspoň jednou přečíst tu nudnou chemii ze který píšem😣A Martinus je znova na scéně!🥳Tak co, příjde na svatbu nebo ne?🤔
love yaaa❤️❤️
maggie