How Can You Love Me? [Marcus Gunnarsen]

🔐unexpected visit🔐

Ne moc nadšeně jsem došla domů.V předsíni jsem zkopla z nohou svoje kozačky a kabát se ani nemamáhala pověsit.

Najednou jsem ale z obýváku uslyšela hlasy, které rozhodně Marcusovi ani Sky nepatřily.Byly hlubší a vyspělejší.

Podívala jsem se na věšák, kde vysely dvě bundy navíc a pod nimi i jedny dámské a jedny pánské boty.

Nechápavě jsem nakrabatila čelo a nejistým krokem se vydala do obýváku, odkud se všechny hlasy ozývaly.

Vypadá to že máme neohlášenou návštěvu.Ale ve středu skoro v sedm večer?

Když jsem vešla do obýváku, naskytl se mi pohled na tři osoby.Marcus seděl na pohovce vedle postaršího nejspíš manželského páru.

Ihned jak mě zpozorovali, ztichli.Marcus se na mě jen zářivě usmál a ukázal mi svoje bílé perličky, zatímco ten pár si mě s lehkým úsměvem prohlížel.Co si budem, nebylo to zrovna příjemné, když nemám ani ponětí kdo to je.

Nedalo mi to a taky jsem si je trochu prohlédla.Muž měl černé místy šedé vlasy a knírek s bradkou.Měl vytáhlejší čelo, což můžeme vidět taky u Marcuse.

Žena měla zářivě blond vlasy a ty oči?Ó můj bože jakobych se dívala do těch magických kukadel mého trotlíka.Její obličej se celkově velmi podobal tomu Marcusovému.

,,Takže tohle je ta Miriam?" prolomil ticho ten muž a s očekáváním se podíval na Marcuse.

Ten jen přikývl, pak se zvedl a přešel až ke mně.

,,Ahoj lásko," věnoval mi lehký polibek, ,,rád bych ti představil moje rodiče." vypustil a já se na něj překvapeně podívala.

Počkat co?Rodiče?Ježiši vždyť vypadám určitě hrozně!A je tady obrovský bordel!To mi nemohl aspoň říct že se staví na návštěvu.

Stihla jsem ale Maca sežehnout jen vraždícím pohledem, protože to už přede mnou stáli a já tak čelila představení jeho rodičů úplně nepřipravená, neupravená a nervózní.Co když mě nebudou mít rádi?Co když jim Marcus řekl o mé nemoci a oni mu zakážou se se mnou stýkat, protože slavný Marcus Gunnarsen nemůže být s někým kdo umírá?

Všechny tyto myšlenky se mi honily hlavou, zatímco ke mně blonďatá žena natahovala ruku jako první.

,,Jsem Gerd-Anne Gunnarsen, ale tykej mi a prosím jen Anne." představila se a mě nezbývalo nic jiného než svou ruku vložit do té její.

,,Miriam Rylen, ale jen Miri jestli chcete.A tykání prosím, jinak si přijdu stará." zasmála jsem se, abych ze sebe trochu schodila tu nervozitu.K mé úlevě se mému "vtipu" všichni zasmáli a já se tak aspoň neztrapnila ještě víc.

,,A já jsem Kjell-Erik Gunnarsen, můžeš mi říkat jen Erik a samozřejmě mi taky tykej." představil se jeho otec a s úsměvem mi stiskl ruku.Tak to by jsme měli.

,,Omlouváme se že jsme sem vtrhli takhle pozdě večer, ale v Oslu jsme jen na skok, zítra ráno letíme na dovolenou na Kanáry." řekla s omluvným úsměvem Anne a já nad tím jen mávla rukou že je to v pořádku.

Bylo mi jasné že teď mě čeká ta horší část seznamování.Otázky.

Marcus:

Docela jsem jí obdivoval jak se s poklidem seznámila s mými rodiči.Bylo vidět že mě chce zabít za to že jsem jí nevaroval, že máme nečekanou návštěvu, ale moji rodiče jsou tu asi jen pět minut.

Samozřejmě tohle vedlo k společnému sezení u nás v obýváku a u sklenky vína a vyzvídání o našem vztahu a Miriam.

Nojo musel jsem to přežít já, bude muset i Miriam.Promiň lásko.

,,No a jak jste se vy dva poznali?" zeptala se moje mamka.Miriam tuhle otázku asi očekávala, protože hned začala vyprávět.

,,No my jsme do sebe narazili v jednom bistru a tak nějak nás to k sobě táhlo, takže mě potom Marcus pozval na rande no a už to jelo." usmála se Miriam.Všiml jsem si, že záměrně vynechala část kdy jsem se z ní snažil dostat proč se mnou nemůže být a přemolouval jí aby byla se mnou.

Upřímně moc se mi nelíbilo že moji rodiče o její nemoci nevědí.I když chápu Miriam, že chce aby to vědělo co nejmíň lidí, myslím že zrovna moji rodiče by to měli vědět.

,,No a jak dlouho už jste spolu?" zeptal se pro změnu táta a tentokrát byla odpoveď na mě.

,,Něco málo přes tři měsíce." pokrčil jsem rameny a Miriam jen s úsměvem přikývla.

,,A to nám to říkáš až teď!Kdyby jsme sem takhle nevtrhli, tak to nevíme snad ještě dalších pět měsíců!Jsi otřesný Marcusi, nechávat si něco tak důležitého pro sebe." vynadala mi mamka a zpražila mě přísným pohledem.

Protočil jsem očima, zatímco Miriam se mi potichu smála, mrška jedna to si vypije.

,,Mami není mi 15 abych vám musel hned něco oznamovat.A chtěl jsem vzít Miriam do Trofors potom co přiletíte z Kanárů." zalhal jsem.Ne nechtěl jsem jí tam vzít, ale musel jsem mamku nějak uklidnit.

,,No to teda určitě.Hned vás budeme očekávat.Aspoň se seznámí se zbytkem rodiny." řekla mamka a já cítil jak se vedle mě Miriam nepatrně napla.Chuděrka se bojí.

,,Tak celá rodina snad nebude nutná ne mami?" řekl jsem trochu víc ostře, ale mamka se jen usmála a napila se vína.

,,Jdu pro nějaké tyčinky, omluvte mě." vyhrkla Miriam a už si to štrádovala do kuchyně.

Spražil jsem mamku nesouhlasným pohledem a vydal se za ní.

,,Celou rodinu?!Marcusi to nezvládnu." rozhodila rukama Miriam a já jí za ně hned vzal a přitáhl si jí do obětí, aby se trochu uklidnila.

,,Neboj, zařídím aby tam nebyla celá rodina." šeptl jsem jí do vlasů a zanechal jí tam polibek.Nevím jak, ale zařídím to.

,,Miri?" řekl jsem a ona ke mně zvedla ty svoje krásná kuladla plná otazníků.

,,Ano?" pobídla mě abych mluvil.Nechtěl jsem toto téma načínat, ale v tomhle případě musím.

,,Víš, myslím že by moje rodiče o tvojí nemoci měli vědět." řekl jsem tak nejněžněji jak jen to šlo.Miri se zamračila a povzdechla si.

,,Já vím.Ale nevím jestli jim to dokážu říct.A navíc, vím jak se pak budou chovat.Budou se mi omlouvat i když nic neudělali, budou mě litovat a pořád se na mě budou dívat jak na mrtvolu, která není ani schopná si uvařit kafe." vydechne a zvedne hlavu.Vpiju se do těch jejích klenotů v podobě očí a bříškem palce jí pohladím po lehce červeném líčku.

,,Já jim to řeknu.A jestli nechceš aby tě takhle litovali, trochu jim zalžeme a řekneme že ti jí teprve našli v prvním stádiu, že se léčíš a že to zabírá." navrhl jsem a bolestně se mi sevře hrudník.Kéžby to byla pravda.Kéž by se moje princezna léčila a šlo to k lepšímu.

Nechci si to připustit.Ale něco ve mně ví, že ona mě opustí.Mozek to ví, ale srdce si to nechce připustit.

,,Dobře." šeptla a spojila naše rty.Nemůžu si představit život bez ní.Prostě žádný není.

•••
Marcus má už zase depresivní myšlení😂👌Noo už jsme u 20 kapitoly, takze Mirianina nemoc se bude do našeho příběhu motat víc a víc.
love yaaa❤️❤️
maggie