How Can You Love Me? [Marcus Gunnarsen]

🔐i can't🔐

Jeho rty byly horké a tepaly pod návalem všech těch emocí.Podobně jsem na tom byla i já.

Byl to tak neuvěřitelně návykový pocit, že jsem z nich chtěla ochutnat více.Pohla jsem jemně svými rty proti těm jeho.

Marcus okamžitě můj pohyb zopakoval a já mohla cítit jak se do polibku usmál.

Jednu svojí ruku umístil na můj bok a přitáhl si mě k sobě blíž.Matně jsem ucítila jeho pevné svaly a kolena se mi začala podlamovat.

Proto jsem svoje ruce hodila Marcusovi za krk a jemně se přehrabovala v jeho vlasech.

Cítila jsem se při tom polibku tak šťastně a skvěle, že mi nedošlo jaké to může mít následky.

A najednou mi to docvaklo.Tohle přece nemůžu!Nemůžu ho nechat aby se do mě zamiloval, vždyť mám rakovinu!Akorát by nás to oba zničilo až umřu!

Ihned jsem se od něj i přes všechny ty protesty mého srdce odtrhla.Krátce jsem se mu podívala do očí, kde se zračil zmatek.Už se nadechoval že něco řekne, ale já ho předběhla.

,,P-promiň, j-já nemůžu." zamumlala jsem, letmo se na něj podívala, pak se otočila a rychlým krokem vyrazila pryč od něj.

Volal mé jméno a myslím, že se za mnou i rozeběhl, ale já jsem své nohy rozpohybovala taky a zanedlouho jsem se mu ztratila v davu.

***

Druhý den ráno mě opět probudil křik Sky, která neměla zatím ani ponětí co se stalo.Nevím jestli jí to mám říct.Ale ona by to ze mně stejně vytáhla, tak co na tom.

Unaveně jsem se vyhrabala z postele, v koupelně se ani nepodívala do zrcadla a vzala si prášky.

Pak jsem vyrazila do kuchyně, protože jsem včera už nic jiného nejedla a teď jsem měla příšerný hlad.

Hned co jsem se ale objevila v kuchyni, vylekal mě vyděšený hlas mojí spolubydlící.

,,Ježiši tě přejel traktor ne?!" vyjekla a okamžitě se ke mně přemístila.

Nechápavě jsem nad jejím vyjádřením pozvedla obočí a podívala se na svůj odraz ve skleněné vitríně.

Wow.Tak takhle hrozně jsem nevypadala ani tenkrát po té kalbě, když mi bylo šestnáct.A musím říct, že tehdy jsem vypadala fakt hrozně.

No, teď vypadám ještě hůř.A nevím jestli je to tím, že se tak i cítím a nebo jestli mě ta nespavost fakt tolik dorazila.

Když jsem včera přišla domů, slzy se nedaly udržet a já jsem se zmohla jen na to se převléknout do pyžama a spadnout do postele.

Stejně jsem nemohla usnout.Až do tří do rána jsem se převalovala, nadávala, brečela a ječela do polštáře jaká jsem kráva.

,,Nechceš mi říct co se stalo?" založila si Sky ruce na hrudi a tázavě se na mě podívala.

Povzdechla jsem si, vzala si jablko z ošatky na lince a sedla si na barovou židli.Sky se opřela naproti mně a bedlivě mě poslouchala.

Odvyprávěla jsem jí úplně celý večer a skončila jsem u mojí probděné noci.

,,Bože holka, ty seš fakt případ." zakroutila Sky hlavou a vzala moje ruce do těch svých.

Zadívala se mi hluboko do očí a mě hned bylo jasný, že mi jde promluvit do duše.Už několikrát jsem to totiž absolvovala.

,,Ten kluk tě očividně úplně žere, když se odvážil tě políbit už na prvním rande, potom co se znáte asi dva dny.A je vidět, že tě má opravdu rád.Miriam, neměla by jsi se tou rakovinou nějak omezovat.Žij šťastný život dokud můžeš.A jestli tě má někdo udělat opravdu šťastnou, tak to bude právě on.Vidím mu to na očích." dořekla Sky svůj monolog a já se na ní jen udiveně koukala.Kde všechna ta slova proboha vzala?

,,Já vím, ale nemůžu ho nechat aby se do mě zamiloval.Oba by nás zničil můj odchod.A jeho víc." povzdechnu si nad pravdou těchto bolestivých slov.

,,Zaprvé, by jsi mu o té rakovině měla říct.A za druhé, doktoři ti dávají hodně šancí, nemusíš hned všechno vidět černě." pousmála se na mě.

A měla pravdu.

***

Celý den ve škole jsem se snažila Marcusovi vyhýbat.Věděla jsem, že mě bude hledat a taky jsem měla pravdu.

Chodil na místa kde věděl, že se zdržuji, jako je třeba knihovna.Dokonce se ptal i Sky kde jsem.Sky mi o tom potom samozřejmě řekla.

A to mě utvrdilo ještě víc přemýšlet o jejích slovech co mi řekla ráno.Proč bych se tou rakovinou měla omezovat?Proč bych se nemohla zamilovat?Kdo mi to zakázal?

Tyhle otázky mi probíhaly hlavou, když jsem mířila k výtahu v budově C.Ano Oselská univerzita vlastní obrovský pozemek, kde jsou umístěné tři velké budovy, A, B a C a máme tam i výtah.Lézt až do šestého patra, se mi fakt nechce.

Nastoupila jsem do výtahu a už už se zavíraly dveře, když do nich někdo strčil botu a dveře se zase rozevřely.

A ten kdo za nima stál mi způsobil zástavu srdce, rychlé rozproudění krve a zrychlený puls.

Marcus si nastoupil ke mně do výtahu a já mu nevěnovala ani jeden pohled.

,,Ehm, kam jedeš?" zeptala jsem se ho, abych mohla zmáčknout tlačítko s příslušným číslem.

,,Za tebou." řekl Marcus a v tu chvíli se přeze mě natáhl a přejel po úplně všech tlačítkách které tu byly.No to si ze mě dělá prdel.

•••
Po delší době nová kapitolka💓setřenka mě celkem zaměstnává, tak nemám moc čas na psaní😅
Teď jedna důležitá otázka:
Kdo jde na koncert do Slavkova??😍😍Já tam jeduuuuu🔥🔥🔥
love yaa❤️
maggie