How Can You Love Me? [Marcus Gunnarsen]

🔐who's Tico?🔐

Noc byla klidná a já se ani jednou nevzbudila s bolestmi břicha nebo hlavy.Samozřejmě jsem měla umělý kyslík o kterém rodina Gunnarsenů ještě neví, ale myslím že dneska se to určitě dozví.

Jelikož jsem šla spát docela brzo a Marcus v podstatě taky, tak jsem se i brzo vzbudila.

Vymotala jsem se z Macova hřejivého obětí a nechala ho ještě spát.Přeci jenom to včera celé odřídil.

Hodila jsem si na sebe župan, protože jsem měla jen lehkou košilku a potichu se vydala dolů do kuchyně.

Tam jsem zjistila, že je kolem půl osmé ráno.Celý dům ještě nejspíš spí, protože bylo všude hrobové ticho.

Začala jsem dělat kávu do velké konvice, aby bylo pro celou rodinku až se vzbudí a přemýšlela jsem co si dám k snídani.

Můj žaludek byl bezedný a tak jsem si naplnila misku müsli a zalila to mlékem.Porce to byla opravdu velká, ale když vezmeme v potaz to, že jím za dva...

,,Tady má někdo pořádný hlad" prohodil za mnou můj přítel svým ranním chraplákem a věnoval mi raní polibek do vlasů.

Sám si pak šel nalít kávu a udělal si tu samou snídani jako já.Sedl si vedle mě a než začal jíst, položil si ruku na moje stehno.Propletla jsem si s ním pod stolem prsty a dál pokračovala v jídle.

Miluju rána jakou jsou tato.Když chodíme do školy, snídani nestíháme, takže jsou naše rána velmi hektická, ale víkendová rána probíhají podobně jako je toto.

V tichosti jsme jedli každý svou porci a letmo se na sebe usmáli, když do kuchyně vstoupil další člen rodiny.

,,Dobré ráno" zívla Emma a my jí oba pozdrav oplatili.Stejně jako my si nalila hrnek kávy, ale to bylo všechno.

,,Vypadáte spíš jak zamilovaní puberťáci než dospělý pár" uchechtla se a poukázala na naše ruce spojené pod stolem.

Jen jsme nad tím s Macem pokrčili rameny a dál pokračovali v jídle.

,,Jak jste se vy dva vlastně potkali?" zeptala se Emma.Letmo jsem se podívala na Marcuse a ten jen zavrtěl hlavou.Moc dobře věděl jakou otázku jsem měla na mysli.Tak jsem se rozhodla o mojí nemoci zatím pomlčet a říct jen část našeho romatického seznámení.

,,No, srazili jsme se s Marcusem v jednom bistru.A když říkám srazili, tak myslím jako opravdu srazili.Docela silně jsem do něj narazila.No a to bylo poprvé co jsme se potkali.Pak už to jelo" usmála jsem se Marcus mi pod stolem stiskl ruku.

,,Láska na první pohled" řekla uvědoměle Emma.Možná že to byla pravda.Nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlela.

,,A co ty, máš někoho?" zeptala jsem se a Mac zpozorněl.Asi ho také zajímal milostný život jeho sestry.

,,Nooo,"začala Emma a její tváře zrudly, ,,teoreticky ano, ale je to složité" povzdechla si a zahleděla se do svého hrnku.

,,Někdy si o tom můžeme popovídat.Víš co, jen mezi námi děvčaty" mrkla jsem na ní a ona s úsměvem přikývla.Je úžasná.Marcus i Martinus mají obrovské štěstí že jí mají.

,,Dobré ránko" vstoupila do kuchyně Anne a stejně jako to udělaly její děti, si i ona nalila hrnek kafe a udělala si něco k snídani.

Její manžel přišel o chvilku později a také si k nám přisedl, takže jsme teď jako rádoby rodina všichni seděli u snídaně.Už tu chybí jen Martinus.

,,Jak se má vůbec Martinus, byli jste za ním ještě jednou?" zeptala se najednou Anne, jakoby mi četla myšlenky a věděla že nad jejím synem právem teď přemýšlím.

,,Ne, ale volal jsem tam.Řekli mi že žádný pokrok.Ani nepromluvil, prostě nic" povzdechl si Marcus a já ho palcem začala hladit po ruce, abych ho aspoň trošku povzbudila.

,,Někdy by jsme za ním měli jet jako celá rodina.Třeba i s Ticem" navrhla Emma a já nechápavě pozvedla obočí nad posledním jménem které vyslovila.

,,Kdo je Tico?" zeptala jsem se a tři Gunnarseni na mě hodili překvapený pohled.

,,Ty jsi jí neřekl o Ticovi?!" zhrozila se Emma a propíchla svého bratra vraždícím pohledem.

,,Nenapadlo mě to," pokrčil Marcus rameny a pak se obrátil na mě, ,,Tico je náš pes.Dostali jsme ho když nám bylo sedmnáct" informoval mě Mac a já uvědoměle přikývla.

,,Aha a kde je?" rozhlédla jsem se kolem sebe, protože jsem tu žádné čtyřnohé zvíře neviděla.

,,Zítra pro něj jedeme na veterinu.Měl nějaké problémy s trávením, ale už by měl být v pořádku" řekla Anne.Tak oni mají pejska!Psy mám hrozně ráda.Pro mě to jsou mírumilovná stvoření, která tě vyslechnou a jsou tu vždy když je potřebuješ.Prostě kámoš na všechno.

Oběd:

Donesla jsem na prostřený stůl poslední hrnec, který obsahoval brambory.To že jsem je málem vyklopila na podlahu, to necháme stranou.Stačilo že jsem málem rozmlátila všechny skleničky na víno.

,,Oběd" zařvala Anne na celý barák, až jsem lektnutím poskočila.Postupně se ke stolu usadila celá Gunnarsenovic rodina a moje nervozita stoupala.

Když jsme po připitku usedli a začali si nandavat na talíře, Marcus si nejspíš všiml jak se mi klepou ruce a tak mi to radši nandal sám.Věnovala jsem mu děkovný úsměv a talíř plný různých pochoutek jsem si od něj převzala.

Po celou dobu oběda panovala u stolu příjemná nálada a všichni členi rodiny se mezi sebou bavili.I já občas odpověděla na nějakou tu otázku, přičemž si mě Anne pořád měřila podezřívavým pohledem.Asi něco tuší.Ani bych se nedivila, když sama porodila čtyři děti.

S Marcusem jsme počkali až všichni dojí.Když i poslední příbor ustanul ve své činnosti, propletli jsme si s Macem ruce a zvedli se ze židle.Marcus si odkašlal a začal.Můj bože snad nikdy v životě jsem nebyla tak nervózní.

Budou rádi?Budou nám to přát?Nebudou na nás naštvaní?Nebudou naštvaní na mě, že se bude Marcus muset starat o malé děcko a do toho ještě studovat?

,,Takže rodino.Máme pro vás jednu velkou novinu.Já a Miriam spolu čekáme miminko" řekl Marcus a z jeho úst to znělo tak nádherně a milovaně.

Já ale se zatajeným dechem koukala na tři Gunnarseny, kteří na nás vykuleně koukali.

•••
Pokračování přístě😁Ugh zase kapitolka naprosto o ničem, ale i takové musí být.Jsem sem zapojila i Tica!Tak z čista jasna mě to napadlo, protože i to roztomilé stvoření teď patří do rodiny Gunnarsenů😍😍že je úžasnej?😍💓
love yaaa❤️❤️
maggie