How Can You Love Me? [Marcus Gunnarsen]

🔐i lost my reason to smile🔐

Marcus:

Cítím se zbytečně.Naprosto.Jako odpad na světě.Nepotřebný odpad.Naposledy jsem se takhle cítil, když jsem skončil kariéru a Martinuse zavřeli do psychiatrické léčebny.

Teď jsem se ale cítil mnohem hůř.Předtím jsem měl naději na nějaký ten život.Teď tu naději nevidím vůbec.Odešla spolu s ní.Ona byla moje naděje, moje budoucnost, i když ne na moc dlouho.

Sedím tu už ani nevím jak dlouho, na podlaze v kuchyni, čumím na myčku a v ruce překvapivě flašku whisky.

Nejdřív jsem si myslel že to je jen nějaký špatný vtip, nebo že jí jen něco přelítlo přes nos a za chvíli se vrátí.

Zvedl jsem uslzený pohled k hodinám na mikrovlnce.3:47.

Už je to skoro 14 hodin co jsem zmateně sledoval taxík odvážející mojí princeznu.Moje zlato.Můj život.

Neměl jsem ani ponětí proč odjela.Proč mě opustila.Proč mě nechala samotného na pospas méhu zkaženému životu, i když mě milovala.

Nevím jestli jsem něco udělal špatně, nebo jí něco řekl.Nebo jestli se něco nestalo tu noc co jsme spolu poprvé a asi naposled spali.Ale to už nějaký ten týden bylo.Navíc potom vypadala úplně v pohodě.

Taky si myslím že kdyby se něco dělo, řekla by mi to.Sice jsme spolu chodili jen pár měsíců, ale myslím že naše důvěra k tomu druhému byla opravdu velká.

Miluju jí, neskutečně moc.Nedokážu ani slovy popsat co pro mě znamenala, vlastně ještě znamená, i když není moje.

Když jsem celý zmatený a zoufalý došel do bytu a na lince našel ten její krátký vzkaz, který vlastně vůbec nic nevysvětloval, zhroutil jsem se.

Začal jsem brečet jak malá holka a sesunul se na zem.Od té doby jsem se nehl.Jenom jsem se natáhl do skřínky pro nějakej chlast a to bylo všechno.

Na nic jinýho jsem neměl sílu ani náladu.Připadal jsem si jako troska.Ale já troska jsem.Můj bratr v blázinci, zkažená kariéra a ztracená láska.

Moje budousnot?Žádnou nevidím.Bez ní žádná neexistuje.

Miriam:

Sedím tu v mém starém dětském pokoji a už dobrý dvě hodiny koukám do zdi před sebou.

Nevěděla jsem kam jít, tak mě nenapadlo nic jiného než jít k mým rodičům.

U Sky už bydlí Kenzie a já jim tam nechci otravovat, tak proč nejít domů?

Když jsem stanula na prahu mě velmi známého baráku, otevřela mi mamka a hned jak mě uviděla, zhrozila se.

Už už se nadechovala že na mě vybalí nespočet otázek, ale já jí lehkým zvednutím ruky zastavila.

Se slovy že jí to vysvětlím potom jsem odešla do svého starého pokoje, kde jsem si vybalila věci a hned na to se s pláčem svalila do postele.

Překvapivě jsem usla a spala až do nějakých 11 večer.Od té doby jsem už neusla a pak jsem to vzdala a jen koukala do blba.

Teď je něco kolem půl šesté ráno a já slyšela jak se rodiče probouzí.Táta jde ještě do práce a mamka, která byla jen žena v domácnosti, je doma.

Několikrát mi klepala na dveře s tím, že bych se měla aspoň najíst.Ani jednou jsem jí neodpověděla a jen dál smáčela polštář slzami.

Cítila jsem se na dně.Jakobych ani neexistovala.Cítila jsem se jako tenkrát, když mi oznámili že mám rakovinu, ne-li hůř.

Marcus mě teď stoprocentně musí nenávidět a já se mu nedivím.Vrátí se k Edith, na mě zapomene, možná ani nepříjde na můj pohřeb.

Nové slzy si našly cestu ven z mých očí a z pusy se mi vydral jeden vzlyk.

,,Zlatíčko takhle to nejde." vtrhla do pokoje mamka a tác s vábně vonící snídaní položila na psací stůl.

Ani jsem se na ní nepodívala, jen jsem dál koukala do zdi a brečela.

Mamka si přisedla ke mně na postel a pohladila mě po zádech.Zatoužila jsem být v jejím hřejícím objetí.

,,Miri, zlatíčko, pověz mi co se stalo.Uleví se ti." zkusila do máma a nepřestávala mě konejšivě hladit po zádech.

,,Rozešla jsem se s Marcusem." vydala jsem ze sebe přidušeně a vzlykla.Panebože to zní hrozně.

,,Proč proboha?Vždyť ho miluješ!A on miluje tebe je to na něm opravdu hodně vidět." namítla máma a já k ní otočila hlavu.

,,No právě." řekla jsem a pomalu se posadila.Opřela jsem se zády o čelo postele a vzala si od mamky nabídnutý kapesník.Bože cítím se jak 15letá teenagerka, se kterou se rozešel její první kluk.

,,Nechápu?Co je špatného na tom že tě miluje a udělá ti vše, co ti na očích vidí?" řekla nechápavě mamka.

,,To je právě to.Miluje mě a já mu potom ubližím svým ochodem.To si on nezaslouží." řekla jsem a sklopila pohled.

,,Nemyslím si že by to takhle bral.Spíš tě miluje a chce s tebou strávit co nejvíce času." oponovala mamka, ale já jen nesouhlasně zakroutila hlavou.

,,No jak myslíš Miri.Ale podle mě jsi udělala chybu." vzdala do mamka a odešla.Udělala jsem chybu už když jsem s ním začala chodit.

Nikdy jsem si ho neměla připustit k tělu.Nemusela bych mu tak vůbec ublížit.

Ale co si budem, ty měsíce strávené s ním, byly ty nejlepší za celý můj život a já v těchto chvílích s ním zapomínala i na to, že vlastně jednou odejdu z tohoto světa.

•••
Moc se omlouvám že kapitola vyšla až takhle pozdě, ale byla jsem na menší dovolené takže jsem neměla čas a navíc jsem moc nevěděla co do nové kapitoly napsat🤷‍♀️
Takže pro dnešek trochu nudná, ale snad se aspoň trochu líbí😊💗
love yaaa❤️❤️
maggie