How Can You Love Me? [Marcus Gunnarsen]

🔒wanna be Gunnarsen?🔐

Já ale se zatajeným dechem koukala na tři Gunnarseny, kteří na nás vykuleně koukali.

Jako první udělala nějaký pohyb Emma, která se napila a pak to vyprskla a udělala překvapený obličej.Na to zareagovali její rodiče a sjeli jí káravým pohledem.Marcus se tomu vedle mě jen zasmál a já bych se asi smála taky, kdybych neměla nervy napnutý jak struny.

,,Takže vy dva spolu čekáte dítě" řekl Erik a oba si nás projížděl zvláštním pohledem.

,,Ano" odpověděla jsem tentokrát já a Mac si mě na souhlas přitáhl za pas blíže k sobě.

,,Bože děti to je úžasná zpráva!" vykřikla z ničeho nic Anne až jsem sebou polekaně trhla a hned se pohotově zvedla aby nás mohla obejmout.

,,Tušila jsem to.Poznám to na tobě" zamumlala mi Anne do ucha, když mě pevně tiskla v náručí.

,,Gratuluju vám" řekl Erik, který svého syna pyšně poplácal po zádech a mě lehce obejmul.

To už mi ale do náruče vlítla brunetka, až jsem to málem neustála.

,,Další malý děcko do rodiny!To je super!Miluju malý děti, musíte sem začít jezdit častěji" začala chrlit Emma a já se jejímu počínání jen zasmála.

,,Počkat," ozvala se najednou Anne a vystrašeně se na mě podívala, ,,Ty můžeš být těhotná i přes to že máš rakovinu?" zeptala se mě Anne a osoba, která stála po mém levém boku, zalapala po dechu.A sakra.

,,Mami" zaskučel Marcus, ale hned jak to dořekl se vedle mě ozval nakřáplý hlas brunetky.

,,T-ty máš rakovinu?Jaktože to nevím?" vydala ze sebe a podívala se na mě.Bolel mě pohled do jejích kukadel, která jsou snad na vlas stejná jako ta Marcusova.

Povzdechla jsem si a s přikývnutím jsem jí pohladila po rameni.Otočila jsem hlavu k Anne s mojí odpovědí.

,,Ano můžu být těhotná a můžu porodit zdravé miminko.Rakovina prý není dědičná a moje tělo by mělo porod zvládnout.Háček je v tom, že se mi zkrátila doba žití o dva roky..." vysvětlila jsem a Anne si šokovaně položila dlaň na místo, kde by mělo být srdce.Erik na mě jen se soucitem v očích koukal.

,,D-dva ro-roky?" ozvalo se vedle mě znovu a teď se snad zdálo, že doopravdy pláče.Ale ne, jen to ne.

,,Emmi jsem v pořádku neboj.Všechno ti řeknu jen neplakej prosím" objala jsem jí a začala jí hladit po vláscích.Zdála se tak zranitelná když pláče, stejně jako Marcus.Mám pro Gunnarseny prostě slabost.

,,Musím to vstřebat" zamumlala a odtáhla se ode mně.Jen jsem se na ní usmála, ale za mnou se ozvalo mírné odkašlání.Otočila jsem se na svého přítele.

I přes situaci, která tu teď panovala se usmíval jako sluníčko, ruce měl za zády a koukal mi hluboko do očí.Fajn, Marcusi co zase chystáš.

,,Vlastně je tu ještě jedna věc kterou bych chtěl oznámit" promluvil Mac a já udiveně pozvedla obočí, stejně jako nejspíš zbytek rodiny.

Očima jsem se zatajeným dechem pozorovala Marcuse jak přešel blíže ke mně, zastavil se asi metr ode mně a vytáhl něco z kapsy.A následující momenty si budu pamatovat až do konce života a i po něm.

Klekl si předemnou na jedno koleno a na jedné dlani měl položenou krabičku s nádherným prstenem a druhou ruku vzal do té mé.

Okamžitě jsem si údivem dala ruku přes pusu a vyjeveně na něj koukala.On mě chce...

,,Miriam, já vím neznáme se nějak extra dlouho, ale mě i takhle krátká doba stačila na to, abych se do tebe zamiloval a uvědomil si, že s tebou chci strávit celý život.K tomuhle mě nedohnal fakt, že spolu čekáme miminko.Upřímně už jsem o tom přemýšlel docela dlouho.Miluju tě Miriam, jak nejvíc to jde a chci aby jsi zbytek života prožila jako Gunnarsenová.A tak se tě ptám, uděláš mě tím nejšťastnějším mužem na světě a vezmeš si mě?" ukončil svůj krásný proslov ještě krásnější větou a zářivě se na mě usmál.

Nezmohla jsem se na žádná slova, tak jsem jen začala přikyvovat.Zatímco mi Marcus nasazoval prstýnek, slzy z mých očí tekly proudem a nešly zastavit.

Nedokážu ani slovy vyjádřit jak moc šťastná teď v tuhle chvíli jsem.Celou dobu co to všechno říkal, jsem si připadala jako by to byl jen sen.Ale není.Marcus mě opravu požádal o ruku a já ho snad ani nenůžu milovat víc.

Ihned jak se Marcus zvedl na nohy, jsem naše rty spojila v hlubokém láskyplném polibku a snažila se do něj dát všechny emoce, které teď cítím.

,,Miluju tě.Tak strašně moc" zamumlala jsem mu ješte do rtů, než jsem se od nich odtrhla.

Až teď jsem zaregistrovala, že celá rodina tleská, Anne i Emma samým štěstím pláčou a snad i Erikovi se trochu leskly oči.

Hned jsme začali příjímat uslzené gratulace plné zářivých úsměvů.

Přesunuli jsme se všichni do obýváku, s tím, že to musíme pořádně oslavit.Já však měla oči jen pro dvě věci.Pro mého, teď už snoubence, který se usmíval na všechny strany a bylo vidět že je rád že to má konečně za sebou a ani jednou mě nepustil ze svého majetnického sevření.A pak na ten prsten, který doslova bil do očí.Nebyl nijak velký.Prostě obyčejný stříbrný prstýnek, s malým srdíčkem z bílého stříbra a já už teď věděla že ho nikdy nesundám.

Jsem snoubenka Marcuse Gunnarsena.Budu mít svatbu.I když za dva roky umřu.Přesto si mě někdo chce vzít.Vím, že Marcus je to nejlepší co mě mohlo v životě potkat.

•••
No tak jste to uhádli no😂🤪Doufám že jste rádi😻Přemýšlím jak mám udělat svatbu, chcete něco originálního, nebo jakože "obyčejnýho"?😂Btw už jsme asi u 31. kapitoly, takže už jen pár do konceee💕
love yaaa❤️❤️
maggie