How Can You Love Me? [Marcus Gunnarsen]

🔐welcome to our new home🔐

O 8 měsíců později:

Myslím že bych na sebe mohla být pyšná za to, co všechno jsem v životě dokázala.Jsem vdaná, školu mám dostudovanou a čekám miminko, které by mělo za pár týdnů konečně přijít na svět.

Vyřadila jsem si pár předmětů a zajímala se jen o ty důležité.Jedním z mých posledních cílů bylo totiž, abych úspěšně dodělala svojí vysněnou školu což se mi i povedlo.Do práce se už kvůli mateřské asi nedostanu...

No, s Marcusem jsme samozřejmě jeli na naše líbánky, které byly dokonalé, až na to, že se mi při cestě zpět zratil kufr.Odletěl do Prahy (haha😂) místo do Osla.Naštěstí se ale našel a poslali mi ho zpátky sem.

Jako naší líbánkovou destinaci jsme si vybrali Maledivy a myslím že to byl úžasný nápad.Tento ostrov je kouzelný a já bych tam dokázala strávit týdny.Ale domov je domov.Ještě k tomu když ho sdílím s Marcusem.

A další novinka.Marcus poslední týdny pořád stáčí řeč k tomu, aby jsme si pořídili nové bydlení.Já mu říkám že to je na nic, protože až tady bude sám s naším dítětem bude mu tento byt vyhovovat.No, o tom nechce Mac ani slyšet a řekl že se kvůli mé nemoci nebudeme nějak omezovat.Je strašně tvrdohlavý a jestli naše dítě bude po něm, bude to tady asi hodně zajímavá domácnost.

Mobil na konferenčním stolku přede mnou začal vibrovat.Když jsem uviděla na obrazovce jméno mého manžela, neváhala jsem a zvedla to.

,,Ahoj broučku" pozdravil mě a já se pomalu roztekla nad tím jak roztomile to vyslovil.Úplně jsem tady viděla ten jeho úsměv.Jo, jsme manželé, známe se už skoro rok, čekáme spolu dítě a já taju nad jeho úsměvem.

,,Ahoj Maci" řekla jsem mu roztomilou zkomoleninou jeho jména, které teda on zrovna moc nefandí, ale má smůlu, protože mě se to líbí.

,,Oblékni se a pojď prosím dolů" řekl a já se zamračila.

,,Gunnarsene co zase chystáš?" zeptala jsem se rovnou, protože se mi to vůbec nelíbilo.

,,Uvidíte sama paní Gunnarsenová" odpověděl mi a zavěsil.Bože miluju když mi říká mým novým příjmením.No novým, spíš už pár měsíců starým.

S povzdechem jsem se pomalu zvedla a šla ke skříni.Vybrala jsem nějaké volné těhotenské oblečení.Připadám si jak koule.Už se nemůžu dočkat, až se tohodle závaží zbavím.Upřímně už mi leze na nervy, ale miluju to stvoření strašně moc.

Nějak jsem neřešila svůj vzhled, jen si napatlala trochu řasenky a jelení lůj.Nějak jsem se vykoulela z bytu a zamířila si to za Marcusem ven.

Hned jak mě spatřil, jakoby se mu rozzářily ty jeho čokoládky a vyšel za mnou.

,,Ahoj" stihla jsem ještě zamumlat než si na tu jednu úžasnou chvíli ukradl moje rty.

Svoje ruce jsem si hodila za jeho krk a přitáhla si ho blíž k sobě, zatímco on měl jednu ruku položenou na mých zádech a tu druhou na mém už až moc zakulaceném břichu.

Nedostatek kyslíku nás donutil se odtrhnout.Vzala jsem Marcusovu ruku a položila ji na místo, kde by měl mít ten ďáblík nožičky.

,,Pěkně kope" ušklíbla jsem se a Marcus jen se zářivým úsměvem přikývl.Vypadalo to snad, jakoby neměl slov.

,,Tak pojď" pobídl mě a otevřel mi dveře od auta.Podezřívavě jsem se na něj podívala, ale on na mě jen mrkl a sedl si za volant.

Cesta probíhala bez jediného slova.Bylo tu příjemné ticho a i když jsem měla na jazyku milion otázek, nechala jsem ústa zavřená.

Sledovala jsem cestu kudy jsme jeli a jestli si to dobře pamatuju, tak tahle silnice vede k pobřeží.Což je divné, protože co by jsme tam dělali.Jo možná je teplo, ale norské moře je pěkně studené.

,,Zavři oči" nařídil mi Marcus, když jsme odbočili do další ulice.Zamračila jsem se na něj, ale on jen se slovy ať mu věřím, přidal na plynu.

Zavřela jsem tedy oči a radši je neotevírala.

Neuběhly ani dvě minuty a auto se zastavilo.Nejdřív bouhly dveře po mé levé ruce a pak se otevřely ty po mé pravé ruce.

Mac mě za obě ruce vytáhl ven a pak mě jen dovedl nejspíš na chodník.

,,Otevři oči" zašeptal mi do ucha a jemně se o něj otřel rty, což mi vydalo do těla příjemné vibrace.

Otevřela jsem oči a naskytl se mi pohled na menší rodinný baráček se zahradou.

Zmateně jsem se otočila dozadu na svého manžela, ale ten mě jen pobídl ať jdu dál.

Nejistým krokem jsem tedy vykročila k tomu domu.Prošla jsem železnou brankou, až jsem se po pár dalších krocích ocitla na menší verandě.

,,Tady máš" podal mi Marcus stříbrný klíč a já si ho od něj tedy převzala a strčila ho do zámku.

Dveře cvakly a mě se naskytl pohled na menší předsíň, odkud vedly schody nahoru do dalšího patra a troje dveře.

Opět jsem se nejistě otočila na Marcuse.Ten se jen usmíval jako sluníčko a pak pronesl větu, ze které jsem málem dostala infarkt.

,,Vítej doma" pronesl a vešel dál do nitra domu.Čuměla jsem na něj s otevřenou pusou.Cože to je?!Ještě jednou?Já asi špatně slyšela že jo?!

,,C-cože to je?" vykoktala jsem ze sebe a Mac se mé reakci jen smál.

,,Náš nový domov.Teda jestli se ti líbí" usmál se a vzal mě za obě ruce.Koukala jsem na něj jak na boží obrázek a do očí mi stoupaly slzy.

,,Ale proč?Vždyť už tu stejně dlouho nebudu a-" začala jsem namítat, ale přerušil mě svým ukazováčkem který mi přiložil na rty.

,,O tom nechci ani slyšet.Miriam, jsi moje žena.Čekáme spolu miminko.Budeme rodina.A já se nechci omezovat tvojí nemocí.Chci si ten zbylý čas s tebou užít na plno do poslední minuty.Se vším všudy.Tak mě nech tě rozmazlovat" dokončil svůj monolog a já už brečela.S očí mi nekontrolovaně tekly krokodýlí slzy a já věděla že nic lepšího než on, mě v životě nemohlo potkat.

Netušila jsem však, že ne všechno jde vždy podle plánu.

•••
Jestli budu na konci brečet tak nevim nevim😂😥No každopádně moje odhady jsou velice špatné, ale do konce tak pět kapitol i s epilogem zlatíčka😕💘
Chcete aby měli holku, nebo kluka?😅
love yaaa❤️❤️
maggie