How Can You Love Me? [Marcus Gunnarsen]

🔐we are having a b-🔐

Miriam:

Ztěžka jsem otevřela oční víčka a naskytl se mi pohled opět na nemocniční pokoj.Škoda, myslela jsem si že to všechno byl jen hodně špatný sen.

Jelikož jsem na všech vyšetřeních byla pod lehkou anestezií, moc si toho nepamatuju.Jenom takové útržky, ale jen obrazy, slova vůbec.

Pamatuju si jak mě dali do nějakého tunelu, který svítil.Pak si pamatuju jak jsem byla u nějakého přístroje, ale nemám ponětí na co to bylo.A poslední si pamatuju jak mi doktorka napatlala na břicho nějaký gel a jezdila mi rentgenem po břiše.

Jsem tady už po tolikáté, že jsem si na prostředí nemocnice a nemocničního pokoje už zvykla.I když se mi tu nelíbilí, nejradši bych byla doma.U Marcuse.Tak hrozně moc mi chybí!

Zajímalo by mě jestli ví o tom že jsem tady.Asi ale ne, protože kdo by mu to řekl že jo.

V mém pokoji momentálně nikdo nebyl, ale nepochybuju že tu mamka s taťkou už byli.

No každopádně co se vlastně stalo?Šla jsem si doma do kuchyně pro jogurt a když jsem scházela schody dolů, zastavila mě najednou hrozná bolest hlavy a já se ihned nahrnula do koupelny kde jsem vyprázdnila svůj žaludek.Myslela jsem že to hned přejde, že to bude jen nějaká vyróza, ale když jsem se pozvracela potřetí za hodinu a půl a k tomu mě začalo bolet na hrudi, věděla jsem že to asi jen obyčejná vyróza nebude.

Jelikož doma nikdo nebyl, protože táta byl v práci a máma na nákupu, musela jsem si sanitku zavolat sama.

Do pokoje vešla sestrička, která mě přišla zkontrolovat a když viděla, že jsem vzhůru, s úsměvem se mě začala vyptávat na všechno možné.

Pak mi přinesla snídani, do které jsem se s velkým nadšením pustila, protože jsem měla opravdu hlad.Bohužel představovala jen rohlík s trochou másla a čaj.Nic jiného po anestezii moc nesmím.

Marcus:

Theresa mi volala ať přijedu do nemocnice.Zněla docela nadšeně, takže Miriam je asi v pořádku.Snad nikdy v životě jsem nepocítil větší úlevu než teď.Možná jedině když jsme s Tinusem dozpívali To drapper van na Mgp jr.

No, nejdřív jsem Theresu odmítl, že to není dobrý nápad, protože mě Miriam podle mě nechce ani vidět.Ona mi ale opáčila, že má pro mě doktor nějaké novinky a že Miriam je stejně v anestezii, takže spí.

Trochu jsem se podivil jaké novinky by měl mít doktor zrovna pro mě.Nakonec jsem povolil s tím, že jsem tam za pár minut.

Celou cestu do nemocnice, jsem si lámal hlavu nad tím, co po mě ten doktor asi tak může chtít?

No dozvědět jsem se to měl už za pár minut.

U recepce mě s obrovským úsměvem a rozzářeným obličejem uvítala Theresa.

,,Vypadáš mnohem líp." poznamenala snad hrdě a já jí věnoval jeden menší úsměv.V tuhle chvíli jsem neměl v hlavě nic jiného než Miriam a to co mi chce doktor sdělit.

Ale je pravda že přes tři dny co Miriam byla tak nějak mimo jsem se snažil sebrat.Uklidil jsem celý byt a dokonce i vypral.Jen manželské posteli jsem se pořád s obloukem vyhýbal.

Nejhorší bylo, že Miriam si tu nechala nějaké svoje věci.Nevím proč, možná si pro ně chtěla zajet později.Na jejím nočním stolku ležely nějaké šperky, knížka a fotka, kde jsem já a ona.Rve mi to srdce když se podívám jak jí majetnicky držím kolem pasu a ona se směje na celé kolo a já s ní.

,,Tak pojď pojď doktor s tebou chce mluvit." popohnala mě Theresa a tím mě vytrhla z myšlenek.Zatřepal jsem hlavou a zamířil do chodby kde se nacházel Mirianin pokoj.

Tam už na mě přímo před jejími dveřmi čekal doktor, který nám i minule přišel říct informace o Miriam.

,,Dobrý den pane Gunnarsene." pokýval hlavou a já mu pozdrav oplatil.

,,Kdybych mohl, řekl bych tuto novinu vám oboum naráz, ale tady paní Rylen mi řekla že to bude lepší když to budete vědět první." usmál se doktor a ani se neobtěžoval se mi představit.Asi to není nějaká dlouhá záležitost.

,,Tak ven s tím.Co se děje že to tak nutně musím vědět i já?" řekl jsem netrpělivě a přešlápl na místě.Opravdu jsem se bál co mi chce sdělit, i když se u toho usmíval.

,,Slečna Rylen je těhotná, gratuluji, předpokládám že otcem jste vy." řekl a svět kolem mě jakoby se na chvíli zastavil.Pak se zase rozběhl neuvěřitelnou rychlostí.

,,C-cože?" vydal jsem ze sebe polohlasně.

,,Budete otcem pane Gunnarsene." oznámil mi doktor a já myslel že to se mnou sekne.Já budu co?!Cože?!Ale-Jak-Sakra vždyť-

Jsem naprosto v šoku a musím si sednout.Moje srdce jakoby se opět probudilo a začalo hlasitě bít.

Pomalu mi to začalo docházet.Já budu táta!Miriam je těhotná!Oči se mi začaly plnit slzami.To snad nemůže být pravda!My budeme mít miminko!

Teď jde stranou že mě Miriam opustila.Psychicky jí k tomu dovedla Edith a ona to udělala z čiré zoufalosti.Možná to teď vyzní egoisticky ale vím že mě miluje.A až se tohle dozví!No panebože!

,,Slečna Rylen se asi před dvaceti minutami probudila z anestezie.Chystám se jí to jít oznámit.Jestli chcete tak to ale můžete převzít za mě." nabídl mi doktor a já jeho nabídku ihned přijmul.Byl jsem si jistý že Miriam bude štěstím bez sebe.Doufám v to.

,,Dobře půjdu s vámi, musím vám pak k tomu ještě něco říct." řekl a my se vydali do Mirianina pokoje.

Když jsem jí uviděl sedět na posteli, jak pije čaj a na rtech jí hraje menší úsměv, málem jsem se štěstím rozbrečel znovu.Panebože jsem tak rád že je v pořádku.

•••
Jujda🤭To jste nečekali co?Vy furt ať neumře ať neumře a já na vás vybalím tohle😱😂No ale ještě neoslavujte😎
Co první den školy?😚
love yaaa❤️❤️
maggie