How Can You Love Me? [Marcus Gunnarsen]

🔐i didn't expect this🔐

,,Dobře, už jsem klidná." usmála jsem se na Marcuse a pohodlně se opřela do židle.

,,Ale stejně jsi sexy, když žárlíš." ušklíbl se a já jen protočila očima.Nevím, kde se to ve mně vzalo, nikdy jsem takhle odsuzující a startovací nebyla.

,,Ježiši už si to zase štráduje sem." zamumlala jsem a Mac se potichu zasmál, než se na mě spiklenecky podíval.

,,Tady je vaše objednávka." přišla k nám a první postavila sklenici s colou před Marcuse.Ten lísteček ze strany, který tam byl nalepený, by viděl i slepej.

Zářivě se na Marcuse usmála a pak postavila skleničku přede mně.Jenže byla tak "neopatrná" že na mě trochu vylila.

Pozvedla jsem nad tím obočí a hnusně se na ní podívala.Si ze mě ta krysa, ale už fakt dělá prdel!

,,Jejda." ušklíbla se, pohodila vlasy a odkráčela si to pryč.Přísahám, že jí zakroutím krkem.

,,Jejda?JEJDA?!já jí dám jejda, že už se nikdy neprobudí můra jedna!" nadávala jsem potichu.

,,Prosímtě uklidni se, jdu si s ní promluvit." řekl Marcus a chtěl se zvednout, ale já ho ihned zastavila.Tak to ne chlapečku, ty ani náhodou.

,,No jasně a ještě tě pak odtáhne někam za roh, kde se na tebe vrhne.Na to zapomeň.Jdu si to s ní vyřídit sama." falešně jsem se usmála, popadla ten papírek s jejím číslem, co mu tak nenápadně podstrčila a vyšla si to přímo k baru.

Marcus:

Koukal jsem na její vzdalující se záda, no občas mi pohled sklouzl trochu níž...ale jí se prostě nedá odolat!

Koukal jsem, jak si to s falešným úsměvem nakráčela k té chodící plastice a začala jí něco dost rázně vysvětlovat.

Bylo vidět jak jí přitom šlehají z očí blesky a postoj měla rozenné bojovnice.No není úžasná?

Když vypadalo, že skončila, přímo před očima té kravky roztrhla ten papírek, kde bylo číslo tý nány.Uchechtl jsem se a pak už jsem se jen s vítězným úsměvem koukal na tu mojí rebelku.

Když si chtěla sednout na svoje místo, natáhl jsem k ní ruce a stáhl si jí na klín.

,,Tak ty takhle moje rebelko jo?" zasmál jsem se a cvrnkl jí do nosu.

,,Nikdo, opakuju nikdo, mi nebude dělat do kluka.Navíc ta můra si to zasloužila, koukala na mě jak vyoraná myš." ušklíbla se Miri a samozřejmě se nezapomněla pochválit.

,,Nojo ty moje žárlivko.Jsem jenom tvůj." usmál jsem se a políbil ty její roztomilé plné rtíky, které mě přímo vybízely k polibku.

,,Jenom můj, už napořád." zamumlala mi do rtů a polibek prohloubila, což mě překvapilo, protože to většinou dělám já.No, učí se rychle holka moje.

O pár týdnů později:

Bytem se ozval zvonek.Sky tu nebyla, Miriam byla v kuchyni a něco šmrdlala pro dnešní oběd, takže to zbylo jen na mě.

,,Lásko běž otevřít prosím, sice nevím kdo to je, ale třeba to je Sky, že si zapomněla klíče!" pobídla mě k akci Miriam a já se tedy zvedl od rozkoukaného fotbalu a šel otevřít naší neznámé návštěvě.

Zpoza dveří na mě vykoukly dvě postarší, avšak velice dobře vypadající osoby.Konkrétně asi manželé.

Žena se v obličeji velice podobala Miriam a z muže vyzařovala typická laskavost, jako z Miriam.Ihned mi došlo kdo to asi je.

,,Ehm dobrý den." vykoktal jsem a vyloudil nějaký ten úsměv.Asi to zabralo, protože se na mě žena mile usmála a pozdrav mi oplatila.

To už ale přišla Miriam, která si ruce utírala do zástěry a když spatřila nejspíš svoje rodiče, ihned se jim vrhla kolem krku.

,,Ahoj!" zvolala nadšeně když líbala oba rodiče na tvář a vesele se na ně usmívala.

,,Holčičko moje, ty jsi si nechala ostříhat vlasy že jo?" zavedla hned konverzaci její matka a prohlížela si její vlasy.

,,Ano, ale jenom trošku, za chvíli už bych nemusela mít žádné." zasmála se, jakoby to bylo vtipné, což pro nás rozhodně nebylo.Její rodiče se na ní jen smutně pousmáli a chvíli bylo ticho.

,,A kdopak je tohle?" ozval se její otec a všechny zraky spočinuly na mě.Pocítil jsem nervozitu, asi z toho jak na mě její rodiče zareagují.Zvláštní, jsem nervózní z toho, že se mám seznámit s rodiči svojí holky, ale před halou s 25 000 fanoušky jsem v pohodě.

,,Ehm, mami tati tohle je můj přítel Marcus.Marcusi tohle jsou mí rodiče Theresa a Johan." představila mi jména svých rodičů a já si s nimi potřásl rukou.

,,Tykej nám drahoušku." usmála se Theresa a já jí jen úsměv nadšeně oplatil.

,,Tvoje jméno jsem už někde slyšel.Že ty jsi ten Marcus z pěveckého dua Marcus & Martinus." ozval se Johan a já i přes bolest toto slyšet, s úsměvem přikývl.

,,Jen tak dál chlapče, máte s bratrem našlápnuto na dobrou kariéru." poplácal mě po rameni a já jen sklopil pohled ke svým ponožkám.Bolí tohle slyšet.I když vím, že to ten člověk neříká úmyslně.

,,No nečekala jsem vás, ale myslím že jídla je dost, tak se můžete jít posadit ke stolu." ozvala se Miri, čímž mě vysvobodila z této bezradné situace.

Theresa a Johan si svlékli kabáty a vydali se do útrob bytu.Miriam ke mně přešla a položila mi svoje drobné ruce na líce, aby mě donutila se na ní podívat.

,,Jsi v pohodě?Víš že to neřekl úmyslně, očividně o ničem neví." pousmála se na mě a setřela mi pár slziček, které ani nevím že tam byly.

,,Jo já vím, však v pohodě, jenom jsem si na to pořád nezvykl." smutně jsem se usmál a Miriam mě objala.

Přitulila se ke mně jakobych byl nějaký plyšový medvídek a zabořila mi nos do mikiny.

Obtočil jsem svoje ruce kolem jejího drobného těla a vtiskl jí polibek do vlasů.

Nebylo třeba slov.Jen jsme tam tak stáli v objetí a užívali si přítomnost toho druhého.

,,Tak pojď, rodiče už čekají." odtáhla se ode mně a za ruku mě táhla na pospas výslechu jejích rodičů.

•••
Konečně mám ten děj trochu vymyšlený, takže snad čekejte kapitoly trochu častěji😊Jsem ale na dovolené, tak nevím jak budu mít čas na psaní🥺💕
Zápletka už se blíží😎
love yaaa❤️
maggie