How Can You Love Me? [Marcus Gunnarsen]

🔐i'm okay, i think🔐

,,Miram se přitížilo.Je v nemocnici." vydala jsem ze sebe přiškrceně.
Marcus:

Ztuhl jsem.Cítil jsem jak mi krev zamrzla v žilách.Ještě jednou jsem si Skyiny slova musel přehrát v hlavě jestli jsem se náhodou nepřeslechl.

,,Takže jedem." řekla Sky a já jen přikývl.Nebyl jsem ale schopný udělat jeden jediný pohyb.Moje princezna je v nemocnici.Co když za její přitížení můžu já?To bych si nikdy neodpustil (no počkej, ty ještě změníš názor macu😏)

,,Ale teď!" křikla na mě Sky a tím mě vytrhla z mých myšlenek, ,,Hoď na sebe něco čistého a přes ty vlasy si vem nějakou čepici, vystříkej na sebe celou lahvičku deodorantu a jedem!" začala mě sekýrovat.Bože jak s ní ta Miriam mohla bydlet.

Přiměl jsem svoje tělo k nějakému tomu pohybu a co nejrychleji do šlo, jsem se přemístil do ložnice.

Neubránil jsem se pohledu na manželskou postel, kde jsem dříve spával s mojí spřízněnou duší.Jak mi ležela v náruči a klidně oddechovala a nebo naopak když mi divoce vzdychala do ucha moje jméno.

Z očí mi vyteklo pár slz, ale hned jak mi na mysl opět vstanula myšlenka že je Miriam v nemocnici, utřel jsem si slzy a vyhrabal nějaké to oblečení ve skříni.

Udělal jsem v podstatě to co mi Sky nařídila a za pár minut už jsme vycházeli z baráku do mrazivého počasí.

Nebyl jsem v podstatě vůbec venku od té doby co mě Miriam opustila.Maximálně jsem si zaše pro chlast vedle k číňanům (pochybuju že jsou v Norsku čínani, ale berme to s nadsázkou😂🙏).

Já vím jsem opravdu troska.Ale já se z odchodu Miriam prostě nedokázal vzpamatovat a pochybuju že můj život bude někdy jako dřív.

Sky mě odmítala nechat řídit, prý že potom co mě spatřila v mém bytě, že v sobě musím mít alkoholu jako dvě flašky vodky.To si upřímně nemyslím, protože jsem měl od rána jen čtyři piva.

Čím víc jsme se blížili k nemocnici, tím víc jsem byl nervózní.Nevím jestli ustojím pohled na Miriam v jakémkoli stavu.I když jí neskutečně miluju opravdu se bojím jí vidět znova, potom všem.

Sky se začala hádat se sestřičkou na recepci, která nás za Miriam nechtěla pustit.Moc jsem to nevnímal a rozhlížel se kolem sebe.

Někteří se za mnou otočili a divně se na mě dívali.Buď to bylo tím, že jsem žijící legenda a nebo tím, že vypadám jako troska.

,,Marcusi, Sky!" ozvalo se za námi.Otočil jsem se do postraní chodby a naskytl se mi pohled na ženu, která byla velmi podobná Miriam.

Theresa k nám došla a ihned objala Sky.Vypadala opravdu vystrašeně, což nejspíš znamená že pořád neví co je s Miriam.

,,Objala bych tě Marcusi, protože jsem moc ráda že jsi tu, ale táhne to z tebe." pousmála se a já se jí snažil úsměv se vším úsílím vrátit.

,,Taky tě rád vidím Thereso." zasmál jsem se, ale vyšlo ze mně spíš jen podivné chraplavé zakašlání.

,,Miriam teď spí, byla na nějakých vyšetření, ale doktor mi nic nechce říct dokud nebude mít jistotu co s ní přesně je." obeznámila nás se situací, zatímco jsme mířili k jejímu pokoji.

Bylo mi blbě.Co když je s ní opravdu něco vážného?

Před jejím pokojem jsme potkali i Johana který, soudě podle jeho výrazu v obličeji, měl o svou dceru taky obrovský strach.

,,Marcusi rád tě vidím, vypadáš hrozně, očividně ti moje dcera dala zabrat." zavtipkoval i přes situaci v jaké teď všichni jsme.I tak z nás všech ale vyšel zvuk, který se velmi podobal smíchu.

,,Tak pojďte za ní, teď spí." pobídla nás Theresa a vešla do pokoje.Ihned jsem jí následoval.

Pohled na moje jediné štěstí v životě jak leží bezvládně na lůžku, napojená na všechno možné a bílá jak stěna, mi vehnal slzy do očí.

Přešel jsem k její posteli a bezmyšlenkovitě jí ihned vzal za ruku.Byla ledová jak led, ale mě to i přesto do těla vyslalo elektriské výbojky.Bylo tak uklidňující se jí opět dotýkat a vidět jí.

Tak strašně moc mi chyběla.I když jsem si nepředstavoval že jí zase uvidím zrovna tady v tomhle stavu, tak jsem byl šťastný.

,,Nemůžu tady být až se probudí.Akorát by jí to rozrušilo a navíc pochybuju že mě bude chtít vidět." řekl jsem sklesle a Theresa mě konejšivě pohladila po zádech.Miriam má úžasné rodiče.

,,Myslím že byste si to ale měli vyříkat." prohodil Johan a já jen záporně zakroutím hlavou.

,,To ne, příjdu za ní až jí bude dobře a všechno si vyříkáme.Miluju jí, chci pro ní jen to nejlepší." řekl jsem a podíval se na to moje spící sluníčko.No a co že mě opustila a už v podstatě není moje, já jí takhle budu nazívat až do konce života.

,,Jsem ráda že si Miriam našla někoho takového jako jsi ty." věnovala mi jeden úsměv Theresa a Johan jen souhlasně přikývl.

Chvíli jsme tam u ní všichni seděli.Pak přišel doktor oznámit že by se za chvíli měla Miriam probudit a že půjde na vyšetření, tak abychom opustili její pokoj.

Věnoval jsem svojí princezně polibek na čelo a potichu se s ní rozloučil.Pak už jsem jen s opět smutnou náladou vyšel z pokoje.

Doufám že bude v pořádku.Jestli ne, asi to nezvládnu.

•••
Ahojkyyy💗ano žiju!😂Byla jsem na dovolené, takže jsem neměla čas na psaní🥺Tak co s tou Miriam asi je?🤔
love yaaa❤️❤️
maggie