How Can You Love Me? [Marcus Gunnarsen]

🔐welcome to my home🔐

Na to že jsem ve druhém měsíci těhotenství, se cítím překvapivě dobře, ale bříško mám už trochu zakulacené.Moje plíce zatím pracují tak jak mají a metastáze se nerozšiřuje.Přišlo mi to všechno až moc růžové, vzhledem k tomu, že můj život není žádná procházka růžovým sadem.

,,Jsi nervózní?" prolomil ticho Marcus a ruku mi položil na stehno.Svou ruku jsem položila na tu jeho a usmála se.

,,Ani ne.Už se nemůžu dočkat až uvidím znova tvoje rodiče a hlavně tvoje rodné místo" řekla jsem nadšeně a Mac se uchechtl.

,,V Trofors se ti určitě bude líbit.Je to sice malá vesnička, ale je to tam kouzelný" zasnil se a já se jen nadšeně usmála a zadívala se na ubíhající krajinu.

,,Mrzí mě že tam nemůže být i Martinus" vypadlo ze mě a Marcus se vedle mě zhluboka nadechl a vydechl, ,,Ví že čekáme dítě?Byl jsi za ním?" zeptala jsem se.Můj přítel ale jen zakroutil hlavou na znamení že ne.

,,Nevím jestli je to dobrý nápad" zamumlal.Asi měl pravdu.Možná že to Martinuse spíš zklame než potěší, vzhledem k jeho minulosti.

,,Měli by jsme za ním zase zajít.Promluvil od té doby co jsme tam byli naposled?" napadlo mě.

,,Od té doby jsem tam za ním nebyl.Ale volal jsem tam nedávno a říkali mi, že nemluví.Jinak je všechno pořád při starém" pokrčil rameny a přidal na plynu.

Věděla jsem že ho to štve a zároveň mu to je líto.

Později:
Cesta do oné malé vesničky, jménem Trofors byla dlouhá.Trvala nám celý den, protože jsme se ješte stavovali na obědě a mě se několikrát udělalo špatně.

Konečně jsem ale měla na dohled značku, která nesla název Trofors a za ní se nacházely první domy.

Hned jak jsme přejeli most přes řeku, zabočili jsme hned do první ulice, kde jsme zastavili hned u prvního domu po levé straně.Škoda, myslela jsem že si město prohlédnu aspoň trošku z auta.Ale co, třeba ještě bude čas.

Vystoupili jsme z auta a hned jak jsem se nadechla horského studeného vzduchu, jsem věděla že to tu budu milovat.V této ulici se kromě domu Gunnarsenů nacházelo už jen pár dalších stavení.

Slyšela jsem potichu tekoucí řeku, která byla hned vedle baráku a když jsem trochu zvedla hlavu, mohla jsem vidět kopce, které tuto vesničku obepínaly.Marcus měl pravdu, vypadá to tu opravdu kouzelně.

Neměla jsem ale moc čas se rozhlížet dál, protože se velké bílé dveře otevřely a z nich vyšla Anne v zástěře.

,,No konečně jste tady!Už jsme se báli že jste se ztratili!" vykřikla Anne místo pozdravu.

Hned se ke mně nahrnula a zmáčkla mě v objetí.S radostí jsem jí stisk opětovala a ona se pak přesunula ke svému synovi.

Nakonec nás vyzvala ať jdeme dovnitř.

Jejich dům byl opravdu krásný jak zvenku tak zevnitř.Všechno bylo sladěné do bílé, černé a šedivé.Hned v předsíni se nacházely schody do dalších pater.

Když jsme vešli dál do domu, ocitli jsme se mezi obývákem a kychyní.Zabočila jsem v levo, abych mohla pozdravit Erika, který seděl na pohovce.Tam vedle něj dřepěla i brunetka, které mohlo být tak 16 nebo 17 a mile se na mě usmála.

,,Ahoj, já jsem Emma, sestra těch dvouch střapatých pak" představila se mi, hned jak jsem se přivítala s jejím otcem.

,,A já jsem Miriam, přítelkyně jednoho z těch střapatých pak" zasmála jsem se a Emma se mi hned hodila kolem krku, což mě nejdřív překvapilo, ale ihned jsem jí objala nazpátek.

,,Tak děkuju no" zahučel Marcus, který stál opodál a nejspíš naše seznamování poslouchal.

Hned potom nás Anne nahnala ke stolu, abychom se najedli.Já i přes velkou nechuť k jídlu, jsem celou svou porci poslušně snědla.Nechci Anne nějak urazit a to že jsem těhotná, chceme oznámit až zítra u oběda.

,,Takže Miriam, ustlala jsem ti v pokoji pro hosty, protože Marcusova postel je malá a dva byste se na ní nevešli" oznámila mi Anne a já jen souhlasně přikývla.Nevím jestli bez Marcuse ale usnu.

,,Děkuju moc, já už si asi půjdu lehnout jsem po té cestě unavená" rozloučila jsem se s nimi a vydala se společně s Macem nahoru.

,,Takže tady je koupelna, hned vedle je můj pokoj a támhle nakonci chodby je tvůj pokoj" začal mi ukazovat jednotlivé místnosti, ale já ho moc neposlouchala.Cítila jsem jak mi dnešní večeře neseděla.

Proto jsem hned zamířila do koupelny, kde jsem se sklonila nad záchodovou mísou a vyprázdnila svůj žaludek.Někdy je to těhotenství fakt na nic.

,,Jsi v pohodě?" zeptal se mě Marcus, který mi držel vlasy a konejšivě mě hladil po zádech.

,,Jojo" zamumlala jsem a vypláchla si pusu.Už mi bylo líp.

,,Můžu vidět tvůh pokoj?" zeptala jsem se nadšeně a hned zamířila ke dveřím, za kterými by se měl nacházet pokoj teenagera Marcuse Gunnarsena.

Jeho pokoj byl normálně zařízený.Po pravé straně velká skříň, po levé postel a naproti mě psací stůl.

Vypadalo to tu pořád velmi útulně i když tu Marcus nějaký ten pátek nebydlí.

Pevné ruce se mi obmotaly zezadu kolem pasu a jedna jeho dlaň začala hladit moje bříško.

,,Tak co, líbí?" šepl mi Mac do ucha na které mi následně věnoval polibek, což do mého těla vyslalo příjemné vibrace.

Souhlasně jsem zakývala hlavou a pak se k němu otočila čelem.Jeho ruce se přemístily na moje boky a já si ruce hodila za jeho krk.

,,Ale asi bez tebe neusnu" zaskučela jsem a udělala na něj psí oči.

,,Já viděl ten tvůj zoufalý výraz když ti máma oznamovala že budeš spát sama, " zasmál se Mac, ,,Můžeme spát tady, ta postel zas tak malá není a dva se na ní určitě vejdou" zářivě se na mě usmál a já ho nadšeně políbila.

Polibky mi začal víc než ochotně oplácet a já se v nich začala ztrácet.

,,Jdu se osprchovat" zamumlala jsem mu do rtů a odtrhla se od něj.

•••
Bože tak tohle je snad ta nejhorší a nejnudnější kapitola, kterou jsem vůbec mohla napsat😕Nějak mi to dneska nešlo😭
Chtěla bych vidět celý jejich dům😍už jen z těch útržků to tam vypadá úžasně😍😍🤩
love yaaa❤️❤️❤️
maggie