Princ a Král

Extra Extra Extra

Já vím, že jsem řekla, že Princ a Král je ukončený, ale...

V průběhu psaní mě občas napadly scény, které se v tu chvíli do děje nehodily, ale které mi přišly až moc dobré, tak jsem je sepsala a uložila "do budoucna". Některé se do příběhu nedostaly, protože na ně prostě nebyl prostor.

Vybrala jsem proto tři "Extra scény", které jsou zcela mimo kontext, ale o kterých jsem si myslela, že by se vám mohly líbit... :-*

***     ***     ***

1.

„Není vám hanba?" osopila se na nás neznámá žena ve středních letech, která za ruku vedla snad sedmiletou dívku. Ta malá jen zmateně těkala očima mezi svou matkou a námi dvěma. „Tohle předvádět na ulici. Myslíte vůbec na děti, které vás můžou vidět? Já bych vás všechny podobný nejradši..."

„Prosím?" otočil se na ní Robin.

Ani jeden z nás si nebyl jistý, proč se na nás ta žena vlastně osočila. Jen jsme stáli vedle sebe, moje ruce kolem Robinova pasu, jeho na mých nadloktích – ano, byl to intimní postoj a nikdo, kdo nás viděl, nemohl pochybovat, jaký vztah mezi námi je, ale nebylo to nic vulgárního ani obscénního.

„Jo, na vás mluvím. Moje dcera z vás bude mít trauma!" hudrovala dál žena.

„Proč? Protože dosud ve svém životě neviděla projev lásky?" nadnesl Robin lehce a já podle záblesku v jeho očích věděl, že bude pokračovat víc než jízlivě. „Nedivil bych se, kdyby něco takového nezažila u vás a vašeho manžela. Máte vůbec manžela? Neutekl? Nezastřelil se? Přece jen s lidmi jako jste vy, se dá těžko vydržet, natož jim projevit trochu vřelého citu."

„Ty, ty... Ty drzý spratku!" rozkřičela se žena. „S takovými jako jsi ty je potřeba něco udělat. Nejlepší by bylo, kdyby..."

„Nejlepší by bylo co?" ptal se s úsměškem Robin, zatímco ženě před ním rudnul obličej, až získal odstín velice podobný rajčeti.

Jak tam tak stál rozkročený, narovnaný do plné výšky svých sto pětasedmdesáti centimetrů a s vyzývavým pohledem v očích, uvědomil jsem si, že Robin často vyvolává v lidech dvě touhy: dát mu facku, nebo ho políbit. Já jsem naštěstí mohl udělat to druhé.

Nebyl jsem ten typ, který by se hádal na ulici s neznámými homofoby. Dával jsem přednost činům, které byly v takových případech mnohem výmluvnější.

Přitáhl jsem si svou princeznu do náruče a za pochvalného pískotu přihlížejících a znechuceného bučení jedné krávy jsem ho políbil. A to pořádně. Žádné líbnutí, žádné letmé setkání rtů, ale pořádný, hluboký a velice, velice dlouhý polibek. 

***     ***     ***   

2.

Dveře do Robinova a Marianova bytu jsem našel pootevřené. Robin je nejspíš odemkl, když mě pouštěl bzučákem do budovy a pak se vrátil do vnitřku bytu. Zul jsem se a zamířil za zvukem zapnuté televize. Nerozuměl jsem slovům, která se ozývala, ale podle způsobu řeči jsem to odhadoval na japonštinu. To se mi také potvrdilo, když jsem přišel dřív a uviděl kreslené postavičky v jakémsi brutálním souboji plného pěstí, kouzel, tesáků a... Byla tam i malá vyděšená panda.

„Na co to koukáš?" zeptal jsem se Robina hned poté, co jsem obdržel vítací polibek.

„Fullmetal Alchemist: Brotherhood, díl dvacátý šestý," osvětlil mi s nadšením. „Určitě to musíš zkouknout se mnou."