Princ a Král

Křížový výslech (M)

Poté, co na mě byla zacílena lehce pasivně agresivní taktika, přidávám další kapitolu.

(Tohle není kritika - přesně takový přístup byl jeden z důvodů, proč jsem začala zveřejňovat a nepíšu do šuplíku - šuplík nebyl nikdy schopný mě k psaní dokopat a nic na tom nezměnila ani výměna nábytku :-D)

V poslední době se mi nedaří držet myšlenku jedné kapitoly mezi 2 a 2,5k slov, jak jsem si předsevzala, takže opět tu máte kapitolu o 3,5k slovech.

Nezapomínejte, že nadále bude vypravěčem Max... ;-)

Doufám, že se bude líbit...

*** *** ***

Chvíli jsem byl zmatený, když jsem se probudil v neznámé posteli, ale rychle jsem se vzpamatoval, jakmile jsem zjistil, že nejsem v posteli sám.

I ve spánku jsme se Robinem k sobě tiskli. Nikdy jsem nebyl fanda tulení, ale tohle bylo až podezřele přirozené a příjemné.

Robin se zavrtěl a já věděl, že je vzhůru.

„Dobré ráno," zašeptal jsem mu do ucha a políbil jeho lasturu. Chtěl jsem si ho přitáhnout ještě blíž, aby pocítil mou ranní erekci, která by mu řekla, jak dobré je tohle ráno mnohem lépe než jakákoli slova, ozvalo se však bušení na dveře a Marianův hlas vydávající rozkazy i výhružky.

Přerušení se Robinovi líbilo stejně jako mě, podle zklamaného zasténání. Zaváhal však jen na moment, než mi oznámil: „Radši bychom měli vstát."

Kývl jsem na souhlas a sledoval ho, jak nejistě vylézá z postele.

Jeho pohyby nebyly tak ladné jako obvykle. Bylo patrné, že se pohybuje s bolestí. Pevně jsem stiskl zuby, abych nezačal nahlas klít, když jsem viděl modřiny, které se přes noc vybarvily do tmavě fialové.

Pokrývaly prakticky celé Robinovo tělo. Zahlédl jsem však jednu tělesnou část, která vypadala, že nějakým zázrakem přečkala bez větší úhony.

„Máš fakt pěkný zadek, víš to?"

„Ano vím," zazubil se na mě. „Ale myslím, že jsi ještě neměl příležitost řádně ocenit jeho pěknost."

Řádně ocenit. Má pravdu, neměl jsem příležitost. Ale princezno, ani nevíš, jak rád bych řádně oceňoval jeho pěknost právě teď.

„Hm, ten tvar, ta pevnost a přesto pružnost..." zamyslel jsem se a určitě bych v popisu pokračoval, kdyby Robin se smíchem nezmizel za dveřmi koupelny.

Když jsem osaměl, musel jsem uznat, že bez něj je v posteli dost nuda a také jsem vylezl. Všechny moje věci jsem nechal večer ve druhé koupelně, tak jsem do ní zamířil. Mariana jsem cestou nepotkal. Zaslechl jsem bouchnutí dvířek skříně v místnosti, kterou jsem považoval za jeho ložnici, takže byl nejspíš tam.

Svoje prádlo jsem našel čerstvě vyprané a pečlivě složené na poličce vedle umyvadla. Košile byla sice trochu pomačkaná ze sušičky, ale to mi bylo úplně jedno, byl jsem Marianovi vděčný za jeho ohleduplnost.

Rychle jsem se oblékl a spáchal hygienu, chtěl jsem být co nejdřív zase s Robinem. Upřímně jsem se proklínal za svůj nedostatek sebeovládání v noci. Měl jsem v plánu si s Robinem promluvit, a pak ho nechat pokojně odpočívat - moc to nevyšlo.

Nejhorší bylo, že jsem toho ani nelitoval - možná trochu. Svědomí je svině. Naštěstí se nezdálo, že bych Robinovi nějak ublížil. Byl v pohodě potom i dneska ráno...