Princ a Král

Tři slova (M)

Na této kapitole jsem si dávala opravdu záležet.  Přepisovala jsem jí snad desetkrát - škrtala, doplňovala, prohazovala odstavce... Vyvrcholení druhé části příběhu prostě muselo mít něco extra navíc.

Nakonec má 4,3K slov a snad se vám bude líbit. :-D

Komentujte, hlasujte, sdílejte!!! :-*

***     ***     ***

Jo, a ještě jedna věc vlastně: 

kapitola je s VAROVÁNÍM!!!

***     ***      ***

„Minnie, miluju tě."

Jakoby do mě narazil po okraj naložený nákladní vlak v plné rychlosti a bez brzdění. Převálcoval mě.

Ze vteřiny na vteřinu jsem neměl v plicích žádný vzduch. Krvinky ochuzené o životadárný kyslík přesto konaly svou práci a tak se pomalu odpojil mozek i srdce – byl zázrak, že jsem se bezduše nezhroutil na studené dlaždičky vstupní chodby mého bytu.

Robin neřekl nic, co by mě překvapilo. Už jednou jsem ta slova slyšel zprostředkovaně, takže tohle zopakování bylo jen logické. Přesto jsem zalapal po dechu a doslova cítil, jak mi tuhnou svaly v tváři, a polévá mě studený pot.

Zvažoval jsem, jak zareagovat. Co říct, protože jsem věděl, že mu nemůžu odpovědět stejně. Bylo to příliš brzo. No tak, vždyť spolu nejsme ani měsíc. Každý by mě pochopil, nebo ne?

„Omlouvám se, princezno," začal jsem tak, že to plytce znělo i mě. „Ale já... Nemůžu to říct."

Robin byl na okamžik zticha. Takovou odpověď nečekal. To se vsadím.

„Nemůžeš to říct?" zeptal se tiše, jakoby mi dával poslední šanci svá slova změnit. Opravit se nebo přijít s něčím lepším – přijatelnějším.

„Princezno, nech mě to vysvětlit," naléhal jsem, protože jsem si všiml, jak pobledl, když mu došlo, že nic takového neudělám.

Zvedl ruku a zarazil mou opakovanou omluvu. „Prosím tě, řekni mi, že posledních pár týdnů pro tebe nebylo bezvýznamné rozptýlení, ve kterém jsi po první puse pokračoval jen proto, že ses relativně dobře bavil."

„Co? Ne! Jistěže ne!" začal jsem panikařit.

Tohle si o mně Robin myslel? Že jsem s ním byl jen kvůli chvilkovému povyražení? Změna scenérie a malá hra?

Spousta lidí mě má za hajzla a hráče, ale Robin? Od začátku jsem k němu nebyl nic než upřímný. No, tak upřímný jak jen jsem mohl být. To, co jsem mu neřekl, jsem neřekl, ne protože bych mu to nechtěl nebo nemohl říct, ale jen proto, že bylo a je příliš brzy na to, abych mu to řekl. Nevěřím na lásku na první pohled. Pokud má vztah vydržet, musí se rozvíjet a partneři se poznávat pozvolna. Nemůžu každému říct všechna svá nejhlubší tajemství, když nevím, jestli s tím dotyčným nebo dotyčnou budu i příští týden. Čím větší jistotu mám, tím jsem ochotnější jít hlouběji a svěřovat se více. Jednoduché.

Každá vteřina s Robinem byla pro mě skutečná. Nevím, jak jinak bych to vyjádřil. Každou vteřinu jsem prožil naplno a nepřál si nic jiného, než v tom pokračovat ještě hodně, opravdu hodně dlouho. Cítil jsem, že jsem si s ním bližší, než jsem byl s kterýmkoli předchozím partnerem. Ale ani na zázraky by se nemělo spěchat.