Princ a Král

Kříž (R)

Kapitola BFF odsunuta ještě o trochu dál. To, co jsem plánovala do jedné kapitoly, tak bude nakonec ve třech - nějak se mi to vymyká z rukou. :-O

Tahle část má 3,6K slov.

Doufám, že se bude líbit.

Komentujte, hlasujte, sdílejte. :-)

*** *** ***

„Počkej. Ne. To je moje. To nemůžeš. Au..."

Zarazil jsem se hned za dveřmi Maxova bytu. Co se to tu dělo?

„Jsi rozkošná, ale pořád to chci zpátky," pokračoval hlas, který nezaměnitelně patřil mému příteli. „To, že předeš, ti nepomůže. Jak myslíš, že to bude vypadat, až přijdu na poradu se svými podřízenými s okousanými deskami?"

Došel jsem do obývací části mezonetu a měl co dělat, abych se nerozesmál nahlas.

Max ležel na pohovce a koťata si z něj udělala soukromé hřiště. Jeho proslov nejspíš patřil Felis, která dorážela na žlutý šanon, ve kterém se snažil neúspěšně číst. Neko vyčuhovala z pod jeho lokte a Katze se zaměřila na bosá chodidla - fascinovaly jí pohyby palce na pravé noze a cvičně na něj útočila packou s vytaženými drápky, trochu jsem se bál, aby jí Max neúmyslně nenakopl, až se dobře trefí.

Vylovil jsem z kapsy telefon a zaostřil fotku.

„Úsměv," upoutal jsem na sebe pozornost. Okamžitě se ke mně otočily čtyři páry očí a já tak zachytil naprosto dokonalý obrázek domácí pohody. Rovnou jsem ho uplodoval na náš Instagramový účet s komentářem: Pochopil bych jednu, ale se třemi? To jsou přímo orgie!

Uvidíme, jaké budou reakce.

„Ahoj, princezno," usmál se na mě Max a já si přisedl na okraj gauče. Naklonil jsem se nad něj, abych ho mohl políbit, a dvě z koťat to vzala jako výzvu, aby zapojily do hrátek i mě - přidal jsem se rád.

„Čekal jsem tě dřív," řekl Max a posadil se na gauči, desky s nějakými grafy, které do teď studoval - nebo se alespoň snažil studovat - odhodil na stolek, teď se věnoval mně.

Opřel jsem se zády o jeho hruď a nechal se obejmout. Cítit kolem sebe jeho silné ruce bylo to nejlepší, co jsem za dnešek zažil. Zaklonil jsem hlavu a než jsem odpověděl, nechal jsem se ještě jednou políbit.

„Zdržel jsem se doma. Odcházel jsem až s Marianem - má rande s Andreou."

„Máš hlad?" zeptal se Max starostlivě, což mě zahřálo u srdce ještě víc než jeho objetí.

„Ne," usmál jsem se na něj. „Můj drahý strýček do mě nacpal špenátové rizoto."

Byl jsem rád, že se dál nevyptával, co jsem doma dělal, protože bych mu nechtěl lhát a pravdu jsem říci nemohl. Pravda totiž byla tak trochu... Zahambující.

Slídil jsem. Kyberstalking toho nejtěžšího kalibru.

Cíl pátrání: David Kříž.

To jméno mi bylo povědomé už předtím. Tak trochu. Až dneska, po tom příšerném rozhovoru, jsem si potvrdil, kdo Maxův nejlepší kamarád je.

Všestranně nadaný umělec, který vystavoval svá díla - obrazy, sochy a bůh ví, co ještě - po celém světě. Jeho práce se neprodávají za menší než pětimístné částky, nejdražší se vydražila za osmimístnou.