Princ a Král

Kdo je tady šéf (M)

Předsevzetí do nového roku: žádné sliby.

Vždycky mám perfektní časový plán, vypracovaný do poslední minuty, a jakmile mi do toho vleze i ta nejhloupější maličkost, plán je v háji a já nestíhám. Ve výsledku to znamená plané sliby, které mě mrzí a vás štvou.

Dál se budu snažit přidávat minimálně jednu kapitolu týdně a to prostě tak, jak budu stíhat... Už žádné "nejpozději zítra".

*** *** ***

Toto je další kapitola, kterou beru jako bonusovou - tedy Maxovo POV.

Užijte si jí.

*** *** ***

Nemůžu se dočkat, až u mě Robin znovu zůstane přes noc. Už si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem se probudil a nebyl v posteli sám. A být v posteli s Robinem je věc opravdu... Zajímavá. Až na ten finální nedostatek postkoitálních endorfinů v krvi.

K čertu, chci toho kluka ošukat. Tak strašně moc chci. Ale dostanu se k tomu.

Stále věřím, že si zasloužím svatozář. Odolat Robinovi včera večer byl nadlidský úkol, který dokáže jen svatý. Sakra, ten kluk je tak sexy, že dostávám erekci jen ze vzpomínky na jeho hladkou kůži, hlasité steny a jemné chvění svalů pod mým dotekem... Pokud budu ještě chvíli takhle vzpomínat, tak můžu zamířit zpátky do koupelny.

Nejsem si zrovna dvakrát jistý, proč jsem zastavil. Proč jsem nešel celou cestu. Co mě zastavilo? Nedostatek přitažlivosti to nebyl. Svědomí prakticky nemám. Robina to dost naštvalo. Tak proč? Potřeboval bych konkrétní odpověď a na roky psychoanalýzy nemám čas ani nervy.

Nejspíš to budu muset nechat plavat. Možná se mé podvědomí snažilo tělo donutit, aby si něco tak vzácného více vychutnalo. Co já vím. Příště zastavovat nebudu. To přísahám.

Vlastně už ráno bychom zašli mnohem dál než včera večer...

Škoda jen, že ten magický okamžik přerušila Aly. Přísahám, že té ženské začínám mít plné zuby.

Náš vztah byl hrbolatý od samého začátku a všichni kolem mě varovali, že nemám skákat do chomoutu s někým jako je ona. Zvlášť když jsme se v té době tvořili pár jen několik týdnů. Několik let jsme se ale pohybovali ve stejných kruzích, potkávali jsme spolu, mluvili. Ano, neznali jsme se nijak hluboko, ale když navrhla, že bychom se mohli vzít, znělo mi to jako docela dobrý nápad.

Jednoduše řečeno nebyl. Scéna, kterou vystřihla dneska před Robinem, je toho jasným důkazem. A to jsem si myslel, že jsem od ní utekl ještě včas. Ona má zjevně jiný názor.

Ničí mi život i dva roky po rozvodu. Pořád mě překvapuje, že měla dost drzosti na to, aby ukradla náhradní klíč z mé kanceláře. To byla poslední kapka. Konec příležitostného sexu, konec občasných schůzek, dárků a jakýchkoli společních akcí - ať už by to mělo být cokoli od kontaktů po propagaci.

Měl jsem to ukončit už dávno.

Doprovodil jsem Robina skoro domů a naposledy ho políbil. Několik lidí, kteří procházeli kolem, se otočili, jedna starší paní povytáhla obočí, ale té spíše vadilo, že jsme stáli uprostřed chodníku, než naše otevřené projevení náklonnosti. Jen ať si lidé zvykají. I dva muži se mohou políbit.

Čekal mě nudný den plný práce.

Posadil jsem v pracovně ke stolu a snažil se prokousat horou papírování, co jsem nestihl v kanceláři, když mi zavibroval telefon. Tajně jsem doufal, že je to Robin. Procházení statistik a návrhů smluv je dost nudná činnost a trocha sextingu by mi dost zpříjemnila odpoledne. Zpráva však byla z neznámého čísla.