Princ a Král

Slova poté (M)

Další kapitola, jejíž napsání nebylo nejjednodušší.

Má 4k slov a myslím, že sami poznáte, kde jsem nejvíce musela napínat svou fantazii, obzvláště protože jde o kapitolu s 

„VAROVÁNÍM".

Doufám, že se bude líbit. :-D

Hlasujte, komentujte, sdílejte!!! :-*:-*:-*    

***     ***     ***

Okouzleně jsem sledoval, jak se Robinovy oči projasnily pochopením toho, co jsem právě řekl.

Ještě před pár dny bych sám nevěřil, jak přirozeně to mohu vyslovit, ale byla to pravda. Ta mocná slova, která vyjadřují tak moc, lehce slynula z mých úst. Tím, že je to opravdu to, co cítím, jsem si byl jistý, jako ničím jiným za téměř třiatřicet let svého života. Miluju Robina a musel jsem mu to říct.

„Maxi?" zeptal se nejistě Robin, ospalost stále v hlase.

„Slyšel jsi dobře," ujistil jsem ho s úsměvem a znovu jsem se k němu sehnul, abych ho mohl políbit – tentokrát na rty. Když se naše ústa odpojila, zopakoval jsem: „Miluju tě, Robine."

„To není fér," postěžoval si. „Jak mám zůstat na tebe naštvaný, když řekneš něco takového? Poprvé ještě navíc."

„Zasloužím si, abys byl na mě naštvaný," připustil jsem. „A já se omlouvám za všechno. Princezno, nech mě to, prosím, vysvětlit."

Robin se posadil na pohovce, což se moc nelíbilo spící Katze a Neko, které se neochotně také zvedly a vydaly se prozkoumat, co to dělá jejich adoptivní sestra.

Já jsem zůstal sedět na zemi, jen jsem se přesunul, abych měl Robinova chodidla ve svém klínu – zatímco jsme mluvili, lehce jsem mu je masíroval.

„Vezmu to popořadě: Tvoji prarodiče. Vůbec nechápu, jak jsem mohl zapomenout ti o tom říct. Přišli za mnou do kanceláře. Nejdřív tvrdili, že mě chtějí přesvědčit, abych se s tebou rozešel, poté, co jsem se jim vysmál, jsme došli k vzájemné dohodě."

„A to jaké?" zeptal se Robin klidně, i když v jeho tváři bylo patrné, jak je mu celá diskuse nepříjemná.

„Zahrajeme si spolu malé divadlo na veřejnosti a v soukromí budeme předstírat, že ti druzí neexistují."

„Byl to jejich nápad nebo tvůj?" zeptal se hořce Robin. Možná jsem to měl formulovat jinak – jeho prarodiče předstírali, že on ani jeho strýc neexistují už spoustu let.

„Já byl ten, kdo to řekl nahlas. Podívej se na to z jiného úhlu pohledu: Jsou v pasti a ví to, nezbylo jim nic jiného než přistoupit na moje podmínky. Rád bych jim to dal sežrat, rád bych si vychutnal přinejmenším drobou pomstu, ale pravda je taková, že si to ani teď nemůžu dovolit. Mají příliš velkou moc, navíc nejsem ochotný riskovat, že ti ublíží ještě víc, než dosud."

„Takže jsi alespoň vyjednal nejlepší podmínky?"

„To je to, co dělám, abych se uživil," mrkl jsem na něj, ale úsměv na jeho tváři jsem však nevykouzlil.

„Co to pro nás znamená?"

„Mojí společnost nechají na pokoji a nesmí se vyjadřovat ke tvé sexuální orientaci nebo našemu vztahu. Respektive na veřejnosti vždy jen pozitivně, a pokud toho nebudou schopni v soukromí, tak budou držet jazyk za zuby. V praxi to bude tedy vypadat přesně tak, jako na tom večírku – budou se tvářit jako úžasní a milující prarodiče a tvrdit jak moc tě podporují a jsou na tebe hrdí, jakmile na ně nebudou mířit mikrofony, kamery nebo fotoaparáty zmizí."