Princ a Král

Slzy bolesti, slzy štěstí (M)

Tato kapitola je věnována Sentence07 - tak geniální komentář jsem prostě musela použít, doufám, že je to v pořádku. :-*

*** *** ***

„Co se stalo? Kde je Robin?" ptal se naléhavě Marian, zatímco jsem nevěřícně zíral na displej telefonu. Neodpověděl jsem mu. Okamžitě jsem ťukl na opětovné volání.

„Volaný účastník není dostupný," zahlásil robotický hlas.

Opakoval jsem volání několikrát, bezúspěšně.

Marian vylovil ze své kapsy vlastní telefon. „Volal mi dvakrát," informoval mě s jasně patrnou úzkostí v hlase.

Proletěl jsem rychle všechny chatovací aplikace, které mám v telefonu. Robin už mě dřív kontaktoval přes některé z nich. Jedna z nich hlásila nepřečtenou zprávu.

*Jsi doma? Nechci rušit, jen jsem u tebe nechal externí disk, který potřebuju.*

„Sakra," zaklel jsem a Marian mi vytrhl telefon z ruky, aby si mohl zprávu přečíst.

„Musel jít ven. Ten kluk, který ho napadl v pondělí, říkal, že si na něj počká i s partou kamarádů..."

Nepotřeboval jsem víc slyšet. Vzal jsem si zpátky svůj telefon a v kontaktech vyhledal číslo svého bývalého spolužáka a dodnes dobrého kamaráda. Měl jsem štěstí, vzal to na druhé zazvonění.

„Zdar Maxi, jak je?" ozval se Petrův žoviální hlas.

„Ahoj. Potřeboval bych pomoc," vybalil jsem na něj bez obalu.

„Jasně. Jsem sice v práci, ale je tu dost nuda. Co potřebuješ?"

„Vyhledat polohu vypnutého telefonu."

„Maxi-"

„Já vím," přerušil jsem ho. Není to zrovna maličkost. „Prosím, je to opravdu případ nouze," škemral jsem a v tu chvíli bych i před Petrem poklekl, kdyby nebyl nejméně dvě stě kilometrů daleko.

„Čí?" zeptal se Petr.

„Mého přítele," nezaváhal jsem s odpovědí a Marian naproti mně zalapal po dechu. „Před chvílí mi volal, něco se mu stalo, ale hovor byl přerušen a už se nejde znovu spojit. Bojím se o něj."

„Dobře, dobře," souhlasil Petr. „Ale jen protentokrát, ano? Nejsme tu zrovna pro soukromé účely, chápeš, viď?"

„Díky," vydechl jsem, spadl mi kámen ze srdce. Petr je IT specialista, který už několik let zdokonaluje záchranářské aplikace pro IZS - pokud může někdo vystopovat telefon vypnutý nebo bez signálu, je to Petr.

Marian mi před obličej strčil svůj telefon s otevřeným Robinovým kontaktem a já jsem Petrovi nadiktoval číslo a řekl mu typ telefonu.

„Ok, už vyhledávám. Rovnou jsem se propojil s tvým telefonem a přeposílám ti data. U tebe to bude vypadat jako normální navigace - ukáže se ti nejkratší cesta mezi tebou a hledaným číslem," vysvětlil mi Petr.

Já i Marian jsme se urychleně oblékli. Mávl jsem na číšníka a nacpal mu do ruky bankovku dostatečně velkou, aby pokryla všechny naše drinky. Ignoroval jsem jeho snahu vrátit mi drobné, přece jenom jsem mu nechal neúměrné spropitné, ale to by nás jen zdržovalo. Vyrazili jsme z baru.

Jen se za námi zavřely dveře, pípl mi telefon.

„Našel jsem ho," informoval mě Petr. „Je od tebe asi osm set padesát metrů. Nějaká zapadlá slepá ulička. Nehýbe se. Měl bys tam co nejdřív vyrazit."