Princ a Král

Rána do zad (R)

Tak tady je další kapitola. Jde o normální kapitolu - na Vánoce jsem slibovala bonusovou, tedy Maxovo POV, nebojte, nezapoměla jsem. Bude. Nejpozději zítra! Tuhle kapitolu jsem musela zveřejnit před ní, protože by nedávala smysl. ;-)

Jinak se mi to trochu vymyká z rukou. Kapitoly jsou pořád delší a delší. Tahle má opět téměř 3k slov.

Užijte si kapitolu i Štědrý den!

*** *** ***

Jen neochotně jsem se vracel k plnému vědomí.

Zamrkal jsem a první, co jsem viděl, byla Maxova usměvavá tvář. Samolibost z něj jen sálala.

Vtiskl mi lehký polibek na ústa a definitivně se odtáhl.

„To bylo tedy něco," vypravil jsem se ze sebe konečně.

„To bylo," odsouhlasil mi Max. „Doufám, že si budeme takhle hrát častěji."

Bylo to jen pár vteřin, co se mi vrátila všechna krev do míst, kam obvykle patří a já znovu cítil, jak se přelévá - do tváří, až jsem zrudnul jako rak, a i do třísel, což mi připomnělo nepříjemné vlhko v kalhotách.

„Koupelna?" zeptal jsem se a Max mě nasměroval.

Kvapně jsem z batohu vylovil tašku s toaletními potřebami a čisté spodní prádlo a víceméně utekl dkk.o patra, směrem, kde mi Max ukazoval dveře do koupelny. Potřeboval jsem se urychleně dostat z mokrých kalhot i spoďárů. A taky by mi neuškodila chvíle osamotě s vlastními myšlenkami.

Maxova koupelna byla stejně ohromná jako zbytek mezonetu. Proč by měl mít obyčejnou vanu, když může mít jacuzzi, že? Říkal jsem si, že sprcha bude jednoduší, ale zjistit, jak se nastavuje, byl oříšek, který mi sám o sobě zabral asi pět minut. Chtěl jsem jen teplou vodu - proč si musím vybírat z patnácti hydromasážních programů? Náhodně jsem něco namačkal na ovládacím panelu a začal se mýt.

Opatrně jsem se snažil objektivně zhodnotit předchozí události.

Když jsem konečně vylezl ze sprchového koutu, zjistil jsem, že koupelnu zatím navštívila kouzelná víla, která mi připravila nahřátý ručník a odnesla mé potřísněné oblečení, jež jsem předtím nechal válet na podlaze.

Děkoval jsem Bohu, za mléčné sklo sprchy, díky, kterému jsem Maxe během jeho návštěvy koupelny neviděl - a on neviděl mě. Nepamatuji si, že bych se někdy vyloženě styděl za erekci, ale v tuhle chvíli bych si připadal více než trapně.

Ano, jsem puberťák. Ne, nelíbí se mi, že se moje tělo chová jako puberťák. Nechtěl jsem masturbovat, ne teď, chvíli potom, co mě tak zkušeně udělal pan Král a obzvláště ne, když je jen pár kroků ode mě. Byl jsem tak odsouzen k velice pomalé chůzi a nenápadnému popotahování boxerek.

Ani mě nenapadlo hledat ložnici pro hosty, i když jsem si jistý, že jí Max má. Ne, dneska budu spát vedle pana Krále, ať se mu to líbí nebo ne. Jsem plně rozhodnutý, do něj šťouchat celou noc.

Nejdříve jsem nakoukl do dveří naproti koupelně a hned jsem je zase zavřel. Byla to přesně ta místnost se studenou postelí, které jsem se hodlal za každou cenu vyhnout. Zkusil jsem dveře vedle koupelny. Bingo! Maxova ložnice.

Neváhal jsem a po hlavě skočil do měkkých přikrývek. Zavrtal jsem se do polštářů, peřinu jsem si obtočil kolem těla jako kuklu. Doufám, že Max přijde dřív, než se ze mě vylíhne motýl. Pro jeho vlastní dobro - těžko by se mu vysvětlovalo Marianovi, proč je z jeho synovce Babočka Admirál nebo nějaký jiný létající červ.