Princ a Král

No comment (M)

Nevím přesně kdy a kde, ale někde se to zvrtlo. Tahle kapitola není to, co jsem zamýšlela, nicméně... Se mi výsledek líbí.

Doufám, že vám bude taky.

Kapitola má "jen" 3,9k slov. :-)

*** *** ***

Dostalo se mi dotazu, zda můžete, coby moji čtenáři, sdílet odkaz na P&K. Odpověď je ANO, MŮŽETE. Neváhejte komentovat, hlasovat i sdílet!

*** *** ***

„Pane řediteli," zastavila mě Andrea na cestě do kanceláře. „Tohle musíte vidět."

„Co myslíte?" zeptal jsem se a má asistentka mi místo odpovědi podala složené noviny.

Na první pohled mi bylo jasné, že je to bulvární plátek a to mohlo znamenat jen jediné - moje a Robinovo fotky z toho zatraceného parkoviště.

Rozložil jsem noviny a potvrdil si své nejhorší předtuchy. Naše tváře s dotýkajícími se rty i jazyky byly přes polovinu hlavní stránky s křiklavým červeným titulkem hlásajícím: Shakespearovská láska nebo pedofilie?

Byly to pochopitelně noviny JednaK a autorem článku i fotografií nebyl nikdo jiný než Michal Pokorný. Měl jsem tušit, že se na mě nalepí. No, dal jsem mu přesně to, co chtěl.

„Na internetu už to žije vlastním životem," informovala mě Andrea. „Reakce jsou smíšené - ty negativní se zaměřují nejen na fakt, že je Robin chlapec, ale hlavně na jeho věk."

„Děkuji, Andreo," zastavil jsem jí. Víc jsem slyšet nepotřeboval. „Podívám se na to."

Hned jak jsem se posadil k pracovnímu stolu, zapnul jsem počítač a otevřel noviny. Článek mě svým obsahem nepřekvapil. Snad polovina vět v něm končila otazníky. Autor spekuloval o tom, jak dlouho vztah trvá, jak jsme se k sobě dostali nebo jak se k pohlaví i věkovému rozdílu postaví lidé v našem okolí. Co mě ale znepokojovalo, byly medailonky s krátkým popisem zúčastněných - svůj jsem přeskočil, ten mě nezajímal, ale ten Robinův byl děsivě přesný. Tak přesný, že si díky němu mohl Robina najít prakticky kdokoli s trochou zkušeností a dobrou orientací v kyberprostoru. Bylo tady tolik možností - sociální sítě, osobní webové stránky, novinové články o jeho dosavadních úspěších v judu i ve škole.

Měl jsem pravdu. Robin ode dneška není pro svět neznámý. Sakra.

Do vyhledavače v počítači jsem zadal jméno své princezny a vyskočily na mě desítky článků. Všechny podrobně rozebírali toho kluka, kterého praštila Anna Winterová a který si to pak prakticky rozdal s milionářem na parkovišti. Zvedal se mi z toho žaludek.

Ozval se interkom.

„Ano?" odpověděl jsem.

„Pane řediteli, mám na telefonu pana Michala Pokorného, je to ten novinář, co-"

„Já vím, kdo to je," přerušil jsem jí. „Přepojte ho."

Nechtěl jsem s ním mluvit, ale hádám, že bude lepší vyřídit to hned, než aby to bobtnalo a pak mi to vybuchlo do obličeje.

„Pane Králi," ozval se z telefonu žoviální hlas. Hádám, že jsem tomuhle chlapovi způsobil suchý orgasmus, když jsem dovolil, aby mě s Robinem nachytal in flagranti.

„Co ještě chcete?" nebral jsem si servítky.

„Exkluzivní komentář pochopitelně," zasmál se novinář. „Teď už se mnou budete mluvit, ne?"